V tomto případu je důležité vědět, jak je možné žádat o důchod, pokud jste část svého života pracovali v zahraničí. Musíte splnit dvě podmínky – dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění. Státy, kde jste pracovali, by pak ideálně měly mít uzavřenu smlouvu.
Podle těchto smluv každý stát vyplácí poměrnou část důchodu v závislosti na tom, kolik v něm daný člověk odpracoval, a tedy odvedl na pojištění. Vše platí přímo danému důchodci na účet. Naopak jeho povinnost je každý rok odeslat do zahraničí jeden tiskopis (říká se mu Potvrzení o žití) s vlastnoručním a úředně ověřeným podpisem. Jinak důchod z ciziny chodit přestane. Tento princip platí pro všechny státy i občany bez výjimky.
Není možné žádat o celý důchod pouze v jednom ze států, kde žadatel v minulosti pracoval. Státy si platby nijak nepřevádí, nedoplácí apod. Vždy platí poměrnou část důchodu daného člověka. Vzhledem k tomu, že pan Soukup žil většinu svého pracovního života v Austrálii, tak mu od ní náleží i většina jeho důchodu. My dohodu plníme.
ČR pravidelně vyplácí poměrnou část důchodu, jak má. V případě pana Soukupa je výrazně nižší, protože zde odpracoval mnohem méně let. Problém je, že důchod ze zahraničí panu Soukupovi nechodí. Nevím přesně proč a pokouším se to zjistit. Stejné principy, jako v jeho případě, ale fungují pro desetitisíce lidí u nás či pro ty, kteří jsou v zahraničí a dostávají důchod od ČR.
Jak je to s důchody účastníků třetího odboje?
Pokud nemají odpracované potřebné roky, mají nízký důchod, nepracovali v zahraničí atd., tak jim přiznáváme průměrný důchod, nebo jim jejich nízký důchod dorovnáváme do výše průměrného důchodu. Zohledňujeme tak jejich situaci, která nastala kvůli historickým křivdám.
Chápu, že ne všechny byly i za 34 let po revoluci napraveny a mrzí mě to. Proto jsem za pomoci Ústav pro studium totalitních režimů přišel s návrhem zákona, který snížil důchody komunistickým papalášům, zatímco ostatním důchodcům naopak rostly. Ano, mělo to přijít dříve, ale vnímám to jako důležité i dnes.
