nejvyššímu odborářovi Josefu Středulovi před dnešní stávkou učitelů a spol určitě narůstá adrenalin. Z jeho několika posledních mediálních vystoupení to vypadalo, jakoby snil, že do jeho konečníku vlétl roj včel a odhalil mu podlost Fialovy vlády. A jak je známo, takto vyvolané šílenství je schopné nakazit početné vrstvy společnosti. Středula spolu s opozicí, zejména s ANO, buší do vlády ze všech stran. Ne, že by jeden, nebo druhý věděli, jak současné souběžně probíhající krize řešit, ale na rozdíl od Fialy a jeho ministrů ve vládě nesedí. Tím odlišnost obou táborů končí. Ve druhé dekádě našeho století Babišem a socialisty Sobotkou a Hamáčkem rozjetá společnost nároků ukazuje, do jak nebezpečné pasti směřujeme. Díra ve státní kase narůstá, stejně jako valorizační automaty pro stále početnější část společnosti. Chod státu je drahý a neefektivní. Ukazuje se, že zcela zásadním reformám se nevyhneme. Potenciál transformované ekonomiky z devadesátých let k dalšímu rozvoji české ekonomiky nestačí, respektive je vyčerpaný. V souladu s mnoha průzkumy ze světa, i pro naše občany platí, že klíčovými zdroji strachu nejsou apokalyptické příběhy globální změny klimatu, stále více dokonce i válka na Ukrajině (jejíž výsledek nám předurčí perspektivu života na desítky roků), ale ekonomika, rostoucí ceny, nezaměstnanost a strach ze zločinu. A jelikož aktuálně vyhlídky naší ekonomiky a rostoucí ceny základních potřeb výrazně dopadají na peněženky lidí, je strach z přítomnosti veliký.
Fialově vládě chybí jasný tah na bránu. Byrokracie v naší zemi narostla do obludných rozměrů. Paralyzuje, prodražuje a zpožďuje investice a komplikuje všechny segmenty včetně školství, zdravotnictví, podnikání. prostě všechno. Ne náhodou se stále více přemýšlivých lidí ptá, jestli ještě tohle je svoboda? Dlouhodobá politika vytěsňování rizika z našich životů přinesla svoje trpké plody, které nyní sklízíme. Ne jistoty, ale stále rostoucí nejistota. A dynamika změn? Spíš ospalá mysl nejen vlády, ale celé společnosti. Změny mohou dělat pouze politici znalí. A s tím je problém.
Když vše šlape, kvalitní úředníci vykryjí i slabého ministra, ne-li rovnou vola. Jenže když je třeba reformovat strukturu a obsah té či oné činnosti, musí mít daný politik schopnost dát úřednictvu a odborníkům jasné zadání. A to se bohužel dlouhé roky nedělo a neděje se to ani dnes. Pokud noční rozdělování ministerských postů odborným outsiderům neskončí, nikam se nepohneme.
Kultivaci hospodářského prostoru (rozbíjení monopolů, distribučních koalic, energetickou koncepci, prostor pro inovace a jejich financování, tolerance inteligentního selhání, ...) jen namátkou k resortu průmyslu a obchodu. Zásadní zpřehlednění a zjednodušení práva, jeho rychlé a spravedlivé vymáhání k resortu spravedlnosti. A k dnes stávkujícím učitelům - je třeba zásadně změnit princip socializace mladých, vrátit do škol výuku etiky, vychovávat mladé k přijímání rizika, vrátit se k významu vědy. Prostě je třeba formovat u mladých charakter a vlastnictví cností. Docela by mě zajímalo, jestli dnes stávkující učitelé o tomhle někdy slyšeli? A bylo by toho daleko více.