Rok a půl klesaly reálné mzdy v celé Evropě a naopak stoupaly ceny věcí, které každý den prostě potřebujeme úplně všichni. Rozumím tomu, že mnohých domácností se toto dotklo citelněji než ostatních a potřebují pomoci. Záleží mi úplně stejně jako některým z dnešních účastníků na tom, abychom zlepšili situaci třeba kuchařek a kuchařů ze školních jídelen, kteří opravdu nejsou dobře zaplaceni.

Těmto důvodům nespokojenosti a frustrace rozumím. Stejně jako tomu, že ne vždy se naší vládě daří věci dostatečně dobře komunikovat. I proto jsem dnes přišel. Chtěl jsem všechny ujistit, že kdo pomoc opravdu potřebuje, tomu pomůžeme. Cílená pomoc existuje a je jednodušší o ni požádat než dříve. To je vždy dočasné řešení. Hledáme i to dlouhodobé a věřím, že se to povede na vládě vyřešit.

Nabízel jsem na dnešní den také odborům, aby se mnou jejich zástupci zasedli k jednomu stolu. Společné řešení jinak nenajdeme. Mrzí mě, že tuto nabídku odbory odmítly, ale respektuji to. Určitě budu jak zástupcům zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů dále k dispozici pro společný dialog. Protože stejně jako rozumím lidem, kteří mají hlouběji do kapsy, tak musí i odbory a další chápat, že tato země nemůže neustále žít na dluh. Jednoduše spolu musíme najít rozumný kompromis a já věřím, že ho ve prospěch celé naší země najdeme.