Dlouhodobě zastávám názor, že zadlužení senioři, kteří vyvinou veškeré úsilí hradit své dluhy vzniklé za produktivního věku, mají nárok na opravdu důstojné stáří a možnost prožít jej bez strachu o svoji budoucnost. I proto jsem se před několika lety při přijímání dosud poslední významné insolvenční novely zasazoval mimo jiné o možnost seniorů (kteří již s ohledem na svůj pokročilý věk zkrátka nemají možnost splácet stejně, jako lidé v produktivním věku) zbavit se dluhů v průběhu tří, nikoliv pěti let.

Na druhou stranu je však třeba usilovat o to, aby zájmy dlužníků jako takových jednoznačně nepřevažovaly nad zájmy poctivých věřitelů. I proto podporuji zpřísnění opatření, kladoucích důraz na poctivost dlužníka, a opatření na ochranu věřitelů před pokusy dlužníků o snižování svých příjmů (zavedení minimální srážky ze mzdy, zejména u přednostních pohledávek - například výživné).

Pohled na problematiku exekucí a insolvencí nemůže být černobílý. Úkolem zákonodárce je hledat smysluplný kompromis zohledňující vedle finančního rovněž další hlediska mající komplexní celospolečenské dopady.