Zastánci přijetí eura sice volají po debatě o výhodách a nevýhodách vstupu do eurozóny, jakékoliv nevýhody ale v debatách odmítají, zesměšňují nebo bagatelizují a povyšují mikroekonomické důvody nad ty jiné. Otázka přijetí eura ale není jen o tom mít jinou podobu bankovek, ale také přijít o vlastní nezávislou monetární politiku.

Jedná se o vlastní určování úrokových sazeb, která se používá proti inflaci. Vyšší sazby sice prodražují úvěry, ale v době inflace více chrání úspory než sazby nižší. Nebo směnný kurz, který může zmírnit zahraniční výkyvy. Intervence za posílení koruny nám snížily ceny nákupů ze zahraničních trhů, např. pohonných hmot.

Přijetím eura bychom se museli stát součástí Evropského stabilizačního mechanismu, kam bychom museli vložit desítky miliard korun. Vstupem do eurozóny bychom přijali závazek ručit za vysoké dluhy jiných států, zejména předluženého jižního křídla eurozóny. Zároveň bychom se museli stát členy bankovní unie a dohled nad našimi bankami a licenční procesy bychom předali Evropské centrální bance. Počítat s tím, že ECB bude podřizovat svá rozhodnutí potřebám české ekonomiky, je minimálně naivní.

Proti tomu nemohou obstát mikroekonomické výhody typu snížení transakčních nákladů na směnu měny, nebo eliminace kurzového rizika, s kterým musejí počítat naši exportéři.