10. ledna 1356 v Norimberku vyhlašuje císař Karel IV. na říšském sněmu první část říšského zákoníku, která se dnes označuje jako Zlatá bula Karla IV. Druhou část pak vyhlašuje 25. prosince 1356 v Metách.
Bula upravuje způsob volby císaře, postavení a práva kurfiřtů, tedy volitelů římského krále a stanovila jejich počet na sedm (tři duchovní a čtyři světské) s tím, že o volbě nového panovníka rozhoduje většina hlasů. Mnohá ustanovení zůstala v platnosti 450 let až do napoleonských válek.
Karel IV. ustavil pro naši státnost tak významné postavení a privilegia českého krále. Říšský císař musel respektovat rozhodnutí českého zemského sněmu o panovníkovi „a to tak, aby provždy zůstaly zachovány výsady, práva a zvyklosti našeho Českého království týkající se volby krále – v případě uvolněného trůnu – obyvateli království, protože ti mají právo českého krále volit; tato volba se má provádět podle jejich výsad – při zachování dávného zvyku -, jež obdrželi od svatých římských císařů a králů; nechceme, aby se těmto výsadám jakkoliv předcházelo, naopak nařizujeme, aby si nyní i po všechny budoucí doby podržely ohledně svého obsahu i podoby nezpochybňovanou pevnost i platnost.“.
Také bylo stanoveno, že korunovace českého krále musí být v Čechách. Český král měl potvrzeno právo razit vlastní mince, vlastnit doly a kupovat či přijímat pozemky, hrady, léna kdekoliv ve Svaté říši římské za předpokladu, že bude dodržovat „dávná a obvyklá práva, která má na těchto statcích Svatá říše“.
Koruně české byla garantována soudní svrchovanost – žádná osoba se nemohla dovolat k jiné vyšší autoritě, než byl soud českého krále – a to v článku VIII „O svobodě českého krále a obyvatel jeho království“.
V roce 2013 byla Zlatá bula Karla IV. zapsána do programu Paměť světa světového dědictví UNESCO. Dochovalo se 7 původních exemplářů dle jednotlivých kurfiřtů. Český exemplář je uchován ve Vídni.
