Nejcennější informaci, kterou jsem ze Štrasburku přivezl, je zpráva, že globalisty, jejichž je Fialová vláda jen jedním z mnoha údů, mohou zemědělci s pomocí traktorů a spoluobčanů porazit.
Traktorová blokáda europarlamentu přiměla řadu europoslanců rychle převléknout kabáty. Ještě před měsícem věřili jen nejzarytější zastánci konvenčního zemědělství, že by se nám mohlo podařit na plénu prosadit úplný zákaz patentovatelnosti rostlin. Těch vzniklých klasickými šlechtitelskými metodami výběru a křížení i těch, vytvořených novými genomickými technikami. Počátkem ledna Zemědělský výbor (AGRI), v němž jako koordinátor zastupuji frakci Identita a demokracie (ID), schválil kompromisní pozměňovací návrh, k jehož vzniku jsem měl tu čest jako stínový zpravodaj přispět.
Podle společného textu, který jsme s hlavním zpravodajem výboru a ostatními stínovými zpravodaji vytvořili, bylo ostatním poslancům navrženo ke schválení zakázat patentování rostlin, vzniklých „přírodním šlechtěním“ i laboratorní úpravou genomu.
Aby nedošlo k mýlce – nejde o geneticky modifikované organismy (GMO). Ty už mají vlastní nařízení několik let. GMO je rostlina, do jejíhož genomu byla vložena část genomu jiné rostliny, nebo dokonce genomu živočicha. Rostlina, vzniklá novou genomickou technikou (NGT), má sice laboratorně upravený genom, ale pouze tak, že její producent v původním přírodním genomu zapne nebo vypne některé sekvence genů, aby dosáhl požadovaných vlastností. Například vyšší odolnosti proti chorobám či mrazu.
Vývoj a zkoušky bezpečnosti těchto nových rostlin trvají dlouho a stojí hodně peněz. Mohou však dále posunout zemědělství směrem k vyšším výnosům a k možnosti snížení spotřeby ochranných postřiků. Ve výzkumu těchto šlechtitelských metod působí dva druhy firem. Obří nadnárodní korporace, které mají pro našince nepředstavitelné množství peněz nejen na výzkum, ale i na lobbying. Každá ze tří největších firem je na ovlivňování názorů eurokratů a europoslanců ročně schopna vyčlenit více peněz, než kolik by stála výstavba nových budov europarlamentu ve Štrasburku, Bruselu i Lucemburku.
Kromě nich však nové odrůdy laboratorně šlechtí i malé a střední specializované firmy. I v ČR působí několik společností, které se zabývají vývojem nových odrůd. Pokud by europarlament nezakázal patentování rostlin, jejich existence by do pěti let skončila. Komise v návrhu nařízení o nových genomických technikách napsala, že po pěti letech hodlá nařízení přezkoumat a navrhnout možnost patentovatelnosti NGT. Nadnárodní korporace po celé mé funkční období intenzivně lobbují mezi kolegy, aby patentování bylo umožněno.
Co by to v praxi znamenalo?
Kromě firmy, která vyšlechtila a patentovala novou odrůdu, by s ní nikdo další nemohl pracovat na dalším šlechtění. Leda by držiteli patentu zaplatil takovou částku na licenčním poplatku, že by se mu další šlechtění již nemohlo vyplatit. Během jediného roku by na trhu EU zůstaly pouze ony tři největší nadnárodní korporace. A ty by pak drasticky zdražily ceny osiv.
Držitel patentu by mohl zemědělce doslova zotročit. Stejně jako v Bangladéši by si do smluv o dodávkách osiva mohl vynutit, že zemědělec musí prodat veškerou úrodu jen jemu. A to za cenu, kterou určí držitel patentu. Formálně by to bylo napsáno, jakože cena je pomocí nějakého vzorce odvozená od cen na nějaké burze. Jenže tam s cenami manipulují spekulanti ve službách právě těch největších nadnárodních korporací.
Problém patentovatelnosti jsem důkladně konzultoval s experty z Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace (ČMŠSA). Stejně jako bývalý prezident Agrární komory a šéf zemědělsko potravinářského holdingu Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek, který sbíral zkušenosti o fungování zemědělství na polovině zeměkoule, mi předložili řadu důkazů o doslova gangsterských praktikách, jimiž největší firmy v zemích, kde je patentování rostlin možné, terorizují zemědělce. Jejich roční zisky z těchto praktik, v Evropě zatím stále ještě označovaných jako nekalé, násobně převyšují rozpočet celé EU.
Hlasování na plénu bylo naplánováno na středu 7. 2. 2024. Když jsme se jako poslanci scházeli k hlasování do jednacího sálu, měli jsme za sebou všichni třetí den zkušeností s průchodem uličkou, kterou nám francouzští policisté a vojáci otevírali v řadách traktorů a zemědělců, jež celý jednací týden drželi europarlament v obklíčení. Poctivě musím sedlákům přiznat, že otevírání uliček měli s francouzskými policisty a vojáky dobře nacvičené. Nikomu nešlo o život. Poslanci, kteří jsou podle svého hlasování v AGRI výboru a na plénu známí jako stoupenci zemědělců, si při průchodu uličkou mohli užít pozdravy, stisky rukou, plácání po zádech a přání úspěchu v boji proti bilionové hydře. Ostatní si za štíty těžkooděnců užili pískot, bučení a skandování hesel, které jim asi moc příjemné nebyly. K žádnému fyzickému násilí však nedošlo.
I tak slavila nátlaková akce sedláků úspěch, který by ještě v prosinci loňského roku téměř nikdo nečekal. Ze 705 poslanců pro zákaz patentovatelnosti rostlin hlasovalo 588 poslanců. Na stranu nadnárodních korporací mělo odvahu se ve veřejném hlasování po jménech přidat pouze 27 kolegů. Zdrželo se 17 členů europarlamentu. Jak by to dopadlo, kdyby na nás při večerním odchodu z budovy opět nečekali zemědělci s traktory a těžkou technikou, si nyní netroufám vůbec spekulovat.
Byl jsem velmi šťastný, když jsem po vítězném hlasování mohl vyjít k oknu kavárny vedle jednacího sálu, odkud jsem telefonoval zástupcům Zemědělského svazu, kteří v davu sedláků napjatě čekali na výsledek. Po pár vteřinách tlumočení vzkazu zemědělcům dole za zátarasem jsem i na dálku desítek metrů, které nás dělily, viděl jejich obrovskou nefalšovanou radost a jásání.
Přesně tohle jsou okamžiky, pro které stojí za to v europarlamentu bojovat i v hádkách, které mnozí předem považují za ztracené, a absolvovat stovky a tisíce hodin někdy velmi nepříjemných jednání s názorovými oponenty.
To nejdůležitější, co jsem našim zemědělcům, připravujícím traktorové protesty proti vládě, ze Štrasburku přivezl, je praktická zkušenost, že odhodlaní, disciplinovaní a dobře organizovaní zemědělci mohou pomocí traktorů v ulicích porazit i tři z padesáti největších a nejbohatších firem na planetě.
Když to šlo ve středu ve Štrasburku, je možné to dokázat i v Praze. Touto cestou vyzývám všechny své čtenáře a příznivce, aby 19. 2. 2024 přišli pomoci našim zemědělcům před Ministerstvo zemědělství, před Strakovku a na místa srazu před oběma parlamentními komorami, říci nahlas a nepřehlédnutelně, co si myslí o vládní politice, která ekonomicky likviduje naše zemědělství.
