vstoupili jsme do třetího čtení novely občanského zákoníku. Od počátku legislativního procesu jsem mnohokrát opakoval, že mým záměrem je předloženou změnu diskutovat s vámi všemi. Chtěl jsem prosadit to, aby k dohodě došlo napříč všemi poslaneckými kluby. Dokazuje to myslím i to, že za předkladatele návrhu jsou podepsáni zástupci téměř všech poslaneckých klubů.
Chtěl bych proto poděkovat všem kolegům za diskusi. Někteří jí byli otevřeni více, někteří méně. Poctivě jsem se snažil návrh vysvětlovat. Názorový posun celé Poslanecké sněmovny je znám i z podaných pozměňovacích návrhů, které se v jednom naprosto shodují - dosavadní institut registrovaného partnerství není vyhovující. Jeho obsah by měl být rozšířen, na čemž panuje zde ve Sněmovně všeobecná shoda.
Pozměňovací návrhy, kterých se sešlo celkem pět, se pak obsahově liší v pojetí, čeho všeho by se rozšíření mělo týkat.
Já už nechci nyní vyjmenovávat argumenty, proč je předložený návrh důležitý a proč není přijetí některých pozměňovacích návrhů, které z práv ukrajují, žádoucí. Této debatě se věnovaly odborné orgány Poslanecké sněmovny. A důvody vedoucí kolegy poslance k předložení svých pozměňovacích návrhů zazněly během druhého čtení.
Jeden pozměňovací návrh podporu nás předkladatelů má, a to pozměňovací návrh skupiny poslanců, ke kterému se přihlásil pan kolega Cogan. Namísto manželství budou moci stejnopohlavní páry uzavírat partnerství, obsahující všechna práva náležející manželům mimo práva tento svazek nazývat manželství. Není to o tom, kdo návrh, jak se říká, protlačí, kdo vyhraje a kdo prohraje. Jediní, kdo tady získají, jsou ti, kterých se návrh bezprostředně týká, ti, kteří nemají zajištěna všechna práva a k tomu odpovídající povinnosti. Rovnoprávnost a důstojnost lidí je pouze jedna, není možné ji někomu přiznávat více a někomu méně v žádné oblasti lidského života.
Závěrem bych si chtěl vypůjčit slova Thálie Zepatos, ředitelky výzkumu a komunikace iniciativy Freedom to Marry ze Spojených států, která zazněla na mezinárodní konferenci konané v Senátu na téma manželství a rodičovství pro všechny páry, kterou zaštítil předseda Senátu pan Miloš Vystrčil.
Rodiny jsou stavebním kamenem společnosti. Pokud by jediný návrh zákona mohl posílit tisíce rodin, pomoci všem jejich dětem cítit se více v bezpečí, snížit počty sebevražd mezi středoškolskými studenty a dokonce i mezi dospělými, podpořit ekonomiku, zlepšit podnikatelské prostředí a podpořit investice a přitom všem stále zachovat náboženskou svobodu, a to za téměř nulové náklady - jaký je důvod takový zákon nepřijmout tak rychle, jak to jen půjde?
Pokud existuje jeden postřeh, který jsem slyšela od mnoha zákonodárců po celých Spojených státech, byl to tento. Několik let po hlasování o rovném manželství považují podporu tomuto návrhu za něco, na co mohou být nejvíce hrdí ze všech věcí, kterých dosáhli za své působení ve veřejné funkci. I jejich děti a vnoučata jsou na ně hrdí. Takže i když to možná tehdy vnímali jako riskantní, dnes jsou šťastni za to, že byli na správné straně historie. A já nemám, co bych k těmto slovům dodal.
Děkuji za pozornost.
