Až 5. 3. 2024 na diskusním fóru informačního systému Masarykovy univerzity započal student právnické fakulty debatu příspěvkem nazvaným „Patří Newsletter institutu Václava Klause na chodby MUNI?“. Ozvaly se hlasy proti Newsletteru na právnické fakultě, které na počátku diskuse uvedl odborný asistent práva životního prostředí Jakub Vomáčka, jenž tiskovinu označil za odpad. Jiný účastník, čerstvý absolvent Filip Mihalovič si přisadil slovy: „Za mého působení na PrF jsem Newsletter IVK pravidelně uskladňoval v recyklačním pytli na papír“. Při čtení jeho slov, kdy se chlubí tím, že likviduje publikace, jsem si vzpomněl na dokumentární filmy z německé třetí říše, kdy jiní lidé ve jménu své tehdy módní a vládnoucí ideologie házeli do ohně závadné tiskoviny. Mám raději lidí, kteří dokáží vtělit myšlenku do slov a psát, tedy tvoří, ne ty, kteří tiskoviny a myšlenky ničí.
Zazněly i opačné názory argumentující svobodou slova či poukazující, že na Fakultě sociálních studií byl volební plakát vládní strany do Evropského parlamentu. Ty však utřel student politologie Fakulty sociálních studií, že kampaň do Evropského parlamentu na Fakultě sociálních studií je naprosto v pořádku, ale dotčený časopis je brak a do škol nepatří. Na což vtipně reagoval jiný student Fakulty informatiky slovy: „Co se mi líbí, je v pořádku, co se mi nelíbí, už ne". Výstižně vyjádřil argumenty zastánců svobody slova starší absolvent geologie: „Svoboda slova slouží k ochraně těch názorů, které nesdílí většinová populace.“.
To, co řadu let nevadilo, najednou zmizelo. Stojan s Newslettery IVK byl na pokyn vedení fakulty z Právnické fakulty odstraněn. A já jsem si opět uvědomil, jak moc se změnila atmosféra svobody 90. let 20. století, kdy by studenty, ani učitele na vysoké škole nenapadlo omezovat svobodu slova a šíření různých myšlenek v akademickém prostředí. No Masaryk byl na tom hůř. Tomu studenti v rámci jeho společenské angažovanosti v době sporů o rukopisy a hilsneriády vymlátili okna bytu.
Bude Masarykova univerzita pálit ruské knihy?
Debata ohledně tiskoviny Institutu Václava Klause není jedinou věcí, která mne na Masarykově univerzitě v poslední době zarazila. V březnu 2023 jsem dostal anglickou pozvánku od vedení Právnické fakulty Masarykovy univerzity na konferenci Zakarpatské právní čtení, pořádanou Užhorodskou národní univerzitou. Uvažoval jsem o účasti veden touhou člověka narozeného v Československu poznat toto meziválečné československé a předtím uherské území, které Stalin v roce 1945 přičlenil k Ukrajině. Ale ztratil jsem chuť.
Účastníkům konference se zakazuje užívat vědecké práce agresorského státu. Za mého života bylo více agresí – například útok USA, Francie, Německa, Británie na Jugoslávii 1999, útok USA a Británie na Irák 2003, útok Ruska na Ukrajinu 2022. Lze však domýšlet, že jde jen o rusko-ukrajinskou válku, když bylo dále zakázáno citovat a zahrnout do seznamu publikací knihy v ruském jazyce vydané v jakékoli zemi a články i v jiných jazycích, vydané v Rusku a Bělorusku. Nesmí se citovat publikace vydaná v ruštině v Lotyšsku ani odkazovat na Čapkovy knihy vydané v ruštině.
Názvy Rusko a Bělorusko se v pozvánce psalo s malým začátečným písmenem v rozporu s anglickým pravopisem. Ani v době Protektorátu Čechy a Morava se nepřátelské státy nepsaly s malým písmenem. Ani Rudé právo v 50. let 20. století nepsalo Spojené státy americké malým začátečním písmenem, byť je označovalo za imperialistické agresory v článcích o korejské a vietnamské válce.
Kdyby šlo jen o akci užhorodské univerzity, byla by to vnitřní věc této univerzity. Ale mezi organizátory je uvedena i Masarykova univerzita, děkan a proděkan její právnické fakulty jsou členy vědeckého výboru konference. To opravdu někdo myslí na Masarykově univerzitě vážně, že máme přestat citovat a používat ruské knihy či i jen v Rusku vydané neruské publikace? Tím zasahujeme nejen ruskou literaturu, ale vědeckou i uměleckou literaturu řady malých národů Ruska, jejichž knihy zpravidla nikde jinde nevycházejí.
Masarykova univerzita a prezidenti
Vylikvidování tiskoviny bývalého prezidenta Václava Klause lze spojit se zásahem vůči jinému prezidentovi. Rektor Mikuláš Bek v září 2013 znemožnil vystoupení prezidenta Miloše Zemana na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, neboť se obával, že by se mohl vyjádřit k předvolební kampani k volbám do Poslanecké sněmovny 25.-26. 10. 2013. To Bek považoval za možné narušení politické neutrality univerzity. Prezident nakonec vystoupil na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, aniž byla namítána politická nekorektnost této vysoké školy a dalších vysokých škol, kde prezident Miloš Zeman vystoupil. Projev byl znemožněn funkcionářem, který je do funkce jmenován prezidentem republiky. I když v konkrétním případě byl jmenován Mikuláš Bek předchozím prezidentem Václavem Klausem.
Miloš Zeman Bekovo jednání zhodnotil jako urážku hlavy státu, proto jej již nezval na oslavu státního svátku. To, že znemožnění přednášky hlavy státu na veřejné univerzitě je urážlivým jednáním vůči hlavě státu, je zřejmé. Navíc je sporné, proč by měli být studenti izolováni na univerzitách od politiky. Vždyť u zrodu současného demokratického režimu v listopadu 1989 bylo to, že studenti vstoupili do politiky a tehdejší komunističtí rektoři a jiní akademičtí funkcionáři je nabádali, že se nemají zajímat o politiku, ale jen o studium. Demokracie se opírá o aktivní občanství. Toto aktivní občanství je v lidech vytvářeno i ve školách.
