Pan vicepremiér na některé z nich poukázal, já bych si dovolil vypíchnout čtyři z nich.
Je tam jedna dobrá zpráva, a sice že Evropská rada vyzývá navýšit kapacity obranného průmyslu a do června dostat informaci o tom, jak zmobilizovat další finanční prostředky ve prospěch našich obranných kapacit, tzn. i obranného průmyslu v ČR. Zároveň tam je to, po čem jsme volali už tolik měsíců, a sice výzva pro Evropskou investiční banku, aby konečně upravila svou úvěrovou politiku týkající se obranného průmyslu a aby nejenom financovala takové pěkné projekty, které jsou třeba ekologicky pokrokové, ale aby se také začala zabývat obranou a bezpečností. Dosud totiž Evropská investiční banka měla červenou v tomto smyslu, a to její stanovisko velké obezřetnosti se promítalo do kultury bankovního sektoru napříč EU. Svazovalo celou řadu komerčních subjektů v přístupu k jednoduchým úvěrům nebo k finančním produktům prostě proto, že se říkalo, že to není mravné, nebo že to je závadné. Právě rozhodnutí Evropské investiční banky může ovlivnit kulturu bank a bankovnictví natolik, že se v EU snad konečně začne blýskat na lepší časy. I proto je tak důležité, že v tom jednání Evropské rady v březnu, před měsícem, se konečně začíná také mluvit o tom, že Evropská investiční banka by měla upravit svou úvěrovou politiku, já bych dodal, čím dříve, tím lépe.
Druhá věc, která tam je, je jakýsi domácí úkol. Tady je potřeba, abychom pečlivě četli doporučení Evropské rady na zvyšování obranné připravenosti Evropy pro boj s hybridními hrozbami a proti zahraniční manipulaci s informacemi, a, mohli bychom dodat, právě v období před evropskými volbami je to mimořádně důležité. Evropské volby budou za několik týdnů, právě zahraniční vměšování nebo manipulace s informacemi tady budou velmi brzy, možná, že už dnes, i v našem veřejném prostoru. Tady je otázka na vládu, jak uchránit demokratickou diskusi v naší zemi a vměšování ze strany aktérů z dalších zemí, a mohou to být státní i nestátní aktéři, v situaci, kdy vláda ČR boj s hybridními hrozbami zatím dělá tak nenápadně, možná, že bychom řekli, že je to rafinované, ale dělá to tak opatrně a bez velkých výsledků, že je opravdu načase, abychom se tomu věnovali a vládě položili otázku: Jak jsme na to připraveni? Jak třeba ve světle zjištění BIS, která nedávno jakožto BIS zveřejnila ty velmi zneklidňující informace o financování aktérů nebo serverů nebo informačních zdrojů nebo dokonce konkrétních politiků ze strany Ruska, jakým způsobem se s touto hrozbou dál pracuje. Protože v předvečer evropských voleb má celá řada strategických aktérů veliký zájem na tom, kdo se dostane do Evropského parlamentu, jakou agendu tam bude nastolovat. Z tohoto pohledu je to doporučení Evropské rady, nejenom zadání dovnitř, ale je to také úkol pro vládu ČR, tady nás musí zajímat, jak vláda postupuje v tom významném úkolu, kterým je boj s hybridními hrozbami.
Nakonec přehled několika zahraničně-politických témat, která právě na tomto jednání Rady proběhla.
Zaprvé je tam výzva Bělorusku, aby bylo okamžitě umožněno propuštění všech politických vězňů. Bohužel do dnešního dne se tak nestalo, i proto je tak důležité, že právě o Bělorusku a o situaci vězněných v Bělorusku dnes budeme také jednat na této schůzi Senátu. Je tam také jasně pojmenováno, že odpovědnost za smrt Alexeje Navalného nesou ruské orgány, tedy Ruská federace, a Evropská rada tam vyzývá k mezinárodnímu vyšetření okolností smrti Alexeje Navalného. To je věc, kterou bychom neměli nechat jenom na papíře, ale také pro to něco dělat.
Je tam zmínka o Gruzii. Evropská rada bere na vědomí úsilí Gruzie, vyzývá ji k tomu, aby pokračovala v reformách, přitom mezitím vidíme, že gruzínský sen v těchto dnech jako politická vládní většinová reprezentace, která má rozhodující vliv nejenom ve vládě, ale i v parlamentu, vrací na stůl zákony, které jako kdyby opsala ze scénáře, který dostává z Kremlu. To znamená, na jedné straně máme Gruzii, kterou bereme jako kandidátskou zemi, se kterou chceme pracovat na přístupových rozhovorech, vyjednávat o členství, vybízíme ji k reformám, jak tady říká Evropská rada, a pak vidíme realitu, že si Gruzie bere do své legislativy a do svých zákonů nikoli evropské vzory, tedy vládu práva, ale vládu silnějšího, vládu totalitní, inspirovanou ruským modelem kontroly demokracie a omezování svobody slova. Tady je potřeba, abychom byli velmi tvrdí i v tom, jak na to dokážeme reagovat.
Nakonec je tam jedna země, která úplně chybí, a to je poslední bod mého vystoupení, a to je Čínská lidová republika. Když si projdeme všechny ty závěry, tak tam je Blízký východ, je tam Rusko, je tam celá řada ohrožení, která dnes řešíme, a o Číně se tam vlastně nemluví. To je velmi pozoruhodné. Protože na rozdíl od Íránu, který je tam zmiňován jako spojenec Ruska, na rozdíl od Severní Korejei, o které se tam mluví jako o spojenci Ruska, které Rusko podporuje v jeho válečném úsilí, na rozdíl od dalších zemí, které s Ruskem páchají ty válečné zločiny, tam Čína chybí. Přitom vidíme, že Čína není neutrální. Si Ťin-pching sice nedávno, generální tajemník Komunistické strany Číny, vyhlásil, že Čína je neutrální, ale ona není.
Stačí se podívat na to, jak postupuje v Radě bezpečnosti pokaždé, když je tam možnost mluvit o hrůzách, které Rusko páchá na Ukrajině. Vidíme také, že Čína velmi čile podporuje Rusko ekonomicky a hospodářsky. A dokonce vidíme i žádost Olafa Scholze, kancléře Německé spolkové republiky, který vyzývá Čínskou lidovou republiku, aby rozhodně neposílala zbraně Rusku pro další boj proti Ukrajině. Čili vidíme, že zatímco členské státy, německý kancléř například, prosí Čínu, aby se rozhodně nepouštěla do další podpory, a vidíme, že Čína není neutrální, tak se tomu vlastně Evropská rada nevěnuje. A to je otázka, kterou bychom také na jednání Evropské unie měli zvedat, protože v tom válečném úsilí Rusko není samo. A tak jako zmiňujeme Írán nebo Severní Koreu, měli bychom být důslední a zmiňovat i Čínskou lidovou republiku. Tady se zastavím. Mě bude zajímat, jak vláda v České republice si poradí s tou hybridní hrozbou, o které nás vlastně i tento dokument informuje a varuje, že pokud s tím nebudeme nic dělat, mohli bychom být sami překvapeni, kdo v našich volbách nebo v naší veřejné debatě vlastně bude mít také slovo a kdo bude chtít jednat na úkor občanů svobodných států, mezi které také zaplať pánbůh patří Česká republika. V tomto smyslu má vláda ještě v naší zemi hodně domácích úkolů. Děkuji.
