Co se dnes odehrává v nemocnici v Banské Bystrici u lůžka raněného, slyšíme pouze zprostředkovaně a věrohodnost sdělení je zatížena velikou nejistotou. Dosluhující prezidentka Zuzana Čaputová a její nástupce Peter Pellegrini se snažili zmírnit rostoucí napětí ve slovenské společnosti pokusem o schůzku zástupců všech parlamentních stran, kde by alespoň přislíbili mírnit své vyhrocené vyjadřování. Schůzka, plánovaná na úterý, se neuskutečnila. Politici vzkázali jasné NE, u nás se i nadále bude odečítat a dělit. V tomto slovenská vládní kamarila není osamocená. Aby se neřeklo, tak se formálně v parlamentu usnesli. Tím to zatím skončilo.
Máme tady postmoderní dobu (příznačné označení pro období nenávisti, chaosu, popírání klíčových etických hodnot, úpadek vzdělanosti, období téměř permanentních krizí, devastace životního prostředí….), charakteristickou neomezeným použitím téměř jakýchkoli prostředků k získání politické moci. Odečítá a dělí se v USA, prakticky ve všech evropských zemích včetně Česka, o Slovensku nemluvě. Tam je to aktuálně zabaleno ještě do pachu střelného prachu a krve.
Občas není tak obtížné dostat lidi do ulic. Velmi často už ale je veliký problém dostat je z ulic domů. Všichni Blahové, Dankové a další (i ti čeští) by si měli uvědomit, že se zlo neptá, koho si vybere. A nemusí to být přímo oni, ale například jejich blízcí. Posledních několik dnů se o tom přesvědčil nejen slovenský premiér, ale i íránský prezident, nebo manželka syrského prezidenta. K čemu jim potom sláva, moc, bohatství, pohádkový život je?
Proto je pro všechny lidi v politice a kolem politiky lepší, i přes zaťaté zuby, více sčítat a násobit, než dělit a odečítat. To platí nejen pro bublinu politiky, ale víceméně pro náš každodenní život a naše interakce s okolím.