Rozhovor s Vladimírem Pelcem přinesl webový portál Iportal.cz (viz). Odpovídá v něm na otázky Petra Kojzara týkající se termínu oslav Dne vítězství nad nacistickým Německem, překrucování historických faktů o osvobození Československa Rudou armádou, hodnocení bojové likvidace Reinharda Heydricha parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem, návrhy na udělení medaile „za zásluhy“ nejvyššímu politickému představiteli sudetských Němců Berndu Posseltovi a státních vyznamenání bratrům Mašínům, příčinami bojů na Ukrajině a bezpečnostní situací ČR v souvislosti se členstvím v NATO.
Vladimír Pelc je místopředsedou republikového vedení Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s. (ČSPB), předsedou benešovského pobočného spolku tohoto svazu, členem předsednictva České strany národně sociální (ČSNS).
Co soudíte o tom, že osvobození slavíme 8. května, a nikoli devátého? Exprezident Václav Klaus to nedávno označil za nesmysl…
Souhlasím s V. Klausem. Osmý květen 1945 byl poslední den druhé světové války v Evropě, ve 23,01 hodin středoevropského času (01,01 hodin východoevropského a moskevského času) byl v Berlíně podepsán Akt bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa – proto SSSR slavil a Rusko slaví Den vítězství 9. 5. Protože Rudá armáda Sovětského svazu osvobodila většinu území Československa, boje na našem území probíhaly až do 12. 5. 1945, ctím jako Den vítězství devátý květen.
Ocitoval bych šéfa pražské Trikolory v nedávném rozhovoru pro iportaL24.cz: »Do roku 1989 platilo, že nás osvobodila Rudá armáda, zatímco Američané tady skoro nebyli, a teď máme zase pocit, že nás osvobodila americká armáda a Rusové nás přišli okupovat.« Máte stejný pocit?
Interpretace historických skutečností se poslední tři dekády mění podle výsledků voleb. Destrukce vědomí historické pravdy je rozsáhlá. Proto v úsilí o pravdivý popis událostí nacistické okupace a osvobození Československa především Rudou armádou nesmíme polevit.
Většinu politických stan přepisování historie nezajímá, nebo se dokonce na něm aktivně podílejí, politicky přiživují. Přepisovači dějin neustále opakují různé lži – patří mezi ně i tvrzení citované v otázce. Cílem je znevážit, dokonce i zostudit roli Sovětského svazu v protinacistickém boji, a zhanobit padlé hrdiny Rudé armády, po jejichž boku bojovali a umírali i příslušníci 1. československého armádního sboru.
Neznamená to, že by neměla být připomínána i vojenská činnost Spojenců, ovšem na našem území v podstatě bezvýznamná.
Před nedávnem jsme si připomněli památku parašutistů v rámci operace Anthropoid. Byl to podle vás hrdinský čin, nebo nic neřešící atentát, který rozpoutal nebývalé represe?
Intepretace se musí uskutečnit v několika rovinách.
Bojová likvidace Reinharda Heydricha byla mimořádným úspěchem tajné služby (působící ve Velké Británii u exilové vlády) – žádné z tehdejších podobných organizací západních zemí se tak vysoko postaveného nacistu odstranit nepovedlo (Jozef Gabčík a Jan Kubiš zlikvidovali třetího muže nacistické říše).
Velení čs. tajné služby v Anglii připravovalo likvidaci Heydricha zpočátku bez vědomí politického vedení (zahraniční vlády a prezidenta E. Beneše), a hlavně i přes nesouhlas domácího odboje. Cena za „posílení“ politické autority exilové vlády v Anglii byla doma vysoká, persekuce byla hrozná … vyhlazení Lidic, Ležáků, desetitisíce zavražděných…
Významné bylo, že důsledkem lidické tragédie roku 1942 bylo uznání hranic Československé republiky z doby před Mnichovem, britská vláda odvolala svůj podpis pod tzv. mnichovskou dohodou a francouzský Národní výbor ji označil za neplatnou od samého počátku. Vláda Spojených států amerických definitivně uznala československou exilovou vládu v Londýně.
Mezinárodní politický ohlas likvidace Heydricha byl významný, vojenský zanedbatelný. Významnější byly sabotáže zejména ve zbrojní výrobě a destrukční útoky na transportní trasy na našem území.
Parašutisté byli hrdinové… Ale zůstávají otázky: Proč při přípravě akce nebyla hlubší spolupráce s domácím odbojem (informace o situaci v protektorátu, zásady ilegální práce)? Proč byl Anthropoid vysazen 100 km od místa určení? Proč existoval nesmyslný rozkaz shromáždit se po akci na jednom místě a usnadnit tak Němcům likvidaci parašutistů a v konečném důsledku i mnoha lidí, kteří jim pomáhali? A kdo jim dal do ruky samopal Sten Gun, který byl nejporuchovější lehkou zbraní 2. světové války? Samopal, který odhodil Jozef Gabčík na místě atentátu, protože se v nábojové komoře vzpříčil projektil, byl velmi nekvalitní zbraní; i další parašutisté si na to stěžovali. Nebo by mě zajímalo, kdo nutil vysazené bojové skupiny vysílat do Anglie z jednoho místa desítky minut, když každý nezletilý amatér přece věděl, že tak budou lehce zaměřeni… kupříkladu i Potůček-Tolar na to Londýn několikrát upozorňoval.
A dovolte připomínku: Anglie si nechala od naší republiky zaplatit každý náboj, sestřelené letadlo, bombu, uniformu, stravu, kapesné, které naši vojáci za vojenskou pomoc při obraně jejich Anglie vystřelili, pilotovali, použili, snědli, utratili. Ze zlatého pokladu našeho státu. Takže jsme zaplatili i za ten nekvalitní Sten Gun.
Poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL) navrhl udělit nejvyššímu politickému představiteli sudetských Němců Berndu Posseltovi medaili Za zásluhy o sblížení Čechů a sudetských Němců. Co vy na to?
Bernd Posselt reprezentuje nebezpečí politické revanše pro náš stát. Sudetské spolky zakládali váleční zločinci, i velitelé SS oddílů. Tvoří je potomci bývalých občanů Československa německé národnosti, kteří z více než devadesáti procent podporovali Hitlera; Československo zradili. Historické vědomí sudetských spolků začíná až po porážce nacismu v pětačtyřicátém, ke zločinům svým a svých nacistických vrahů z doby před porážkou se neznají. Protonacismus, který je podhoubím ideologie těchto spolků, je – ve spojení s jejich pátou kolonou uvnitř naší republiky − mimořádným zahraničněpolitickým nebezpečím pro náš stát. Útočí na základy naší státnosti, které jsou tvořeny i prezidentskými (neprávně označovanými „Benešovými“) dekrety.
V čele našeho státu stojí voják. Jak vnímáte roli Petra Pavla z pozice ČSPB?
Účelem našeho spolku, Českého svazu protifašistických bojovníků, je zachování a propagace tradování paměti národa tak, aby národně osvobozenecký boj v letech 1914−1918 a boj proti fašismu a nacismu v letech 1939−1945 byly pravdivě popisovány, vysvětlovány a hodnoceny.
Pokud vím, tak P. Pavel žádným způsobem k naplňování účelu ČSPB nepřispěl. Některé jeho kroky a vyjádření lze chápat jako nepochopení, či spíše popírání historie – např. návrhy na předání majetku rodině Lichtenštejnů, který byl zestátněn na základě dekretů prezidenta republiky. Právě proti těmto prezidentovým politickým aktivitám se náš spolek vyslovil veřejným protestem proti ohrožení českého právního řádu 8. listopadu 2023 (viz). Projevem prezidentovy neúcty k naší historii byla jeho návštěva v Sasku 15. března 2024, v den 85. výročí německé okupace Čech a Moravy.
Nedávno jsem slyšel příhodné přirovnání: Je chytrý jak Pentagon. Petr Pavel předvádí politický playback (angl. přehrávka, přehrání, reprodukce) toho, co vyměšují generálové a někteří politici západní. Avšak současná euroatlantická politika není pro náš stát perspektivní, je hospodářsky a politicky kontraproduktivní, společensky nebezpečná.
Jak hodnotíte neustále se opakující snahy o udělení státního vyznamenání bratrům Mašínům?
Teroristická skupina Mašínů byla skupinou loupežných vrahů. Výčet některých jejich činů: 13. září 1951, Chlumec nad Cidlinou, na Oldřicha Kašíka zaútočili železnou tyčí (zezadu!) a pak ho zavraždili; 28. září 1951, Čelákovice, Jaroslava Honzátka uspali chloroformem, svázali, Ctirad Mašín mu podřízl krk dýkou (podříznout krk omámenému a svázanému člověku/zajatci je i za války zločinem, který se trestá smrtí vrahů); 2. srpna 1952, Čáslav-Hedvíkov, ukradli mzdy pro zaměstnance společnosti Kovolis (900 000 Kčs), účetního Josefa Rošického zavraždili. Loupežné vraždy vrazi kamuflovali nesouhlasem s tehdejším politickým uspořádáním.
Vraždy však nelze politicky relativizovat či omlouvat, nebo dokonce zdůvodňovat; proto ani Heydrich nebyl hrdinou protikomunistického odboje (i když nechal zavraždit hodně komunistů a mnoho a mnoho dalších s libovolnou stranickou příslušností a přesvědčením, nebo i bez nich) − byl to masový vrah.
Nikdy jsme nebyli tak blízko třetí světové válce, zaznělo na nedávných Mírových dnech, pořádaných jako protiváha malého summitu NATO aktivistou Ladislavem Vrabelem, z úst mnoha řečníků. Souhlasil byste s tímto ne zrovna příjemně znějícím výrokem?
Souhlasil. Bohužel pro nás.
Kdo podle vás zavinil válku na Ukrajině? Je Rusko jasný agresor? Bojuje se skutečně i za české zájmy, jak tvrdí naše vláda v čele s ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským?
U Kyjeva se za Prahu nebojuje. Tam se bojuje za zájmy Washingtonu. Příčinou zahájení vojenské operace Ruska vůči Ukrajině byl neustálý tlak Severoatlantické aliance (NATO) pod egidou USA na Rusko – rozšiřování aliance, vojenské obkličování Ruska základnami, změny politické orientace jednotlivých států… byl to a je tlak agresivní; ve fyzice i společnosti platí, že každá akce vyvolává reakci, která je minimálně stejně silná, má však opačný smysl (směr). Vojenská agrese Ruska je opačným vektorem vůči předchozí agresi Severoatlantické aliance (NATO, USA). Washington válčí proti Moskvě prostřednictvím Ukrajiny; z hlediska USA to je válka zástupná. A tak synové a vnuci hrdinů Velké vlastenecké války proti sobě střílejí na ukrajinských polích a v ukrajinských městech.
Naším zájmem je, aby boje byly ukončeny. Povšimněte si zmatení pojmů: Za proruské jsou označováni ti, kteří chtějí konec bojů – přitom zájmem Ruska je bojovat co nejdéle, aby si vytvořilo co nejhlubší nárazníkové pásmo před svým územím (a Rusko stále postupuje). Naopak zájmem Ukrajiny by mělo být zastavení bojů, aby se jejich dosud neobsazené území nekrátilo a země nebyla dále devastována. Takže „chcimíři“ (realisté) jsou fakticky proukrajinští, protože chtějí ukončení bojů, které je pro Ukrajinu výhodnější, ti válkychtiví jsou naopak proruští, protože sledují a propagují zájem Moskvy, neboť pro ni je výhodnější pokračování bojů.
Byl byste pro vystoupení z NATO, nebo je naopak Aliance zárukou naší bezpečnosti?
Na vstup ČR do Severoatlantické aliance (NATO) se občanů našeho státu nikdo neptal. Tak závažné strategické politické rozhodnutí mělo být učiněno na základě občanského souhlasu vyjádřeného v referendu. Nestalo se tak. Vzpomeňme na tvrzení Václava Havla při zrušení Varšavské smlouvy (1991): „Do žádného vojenského bloku nevstoupíme.“
Na počátku 90. let minulého století jsme propásli historickou příležitost – stát se neutrální zemí. Všechny okolní země i vzdálenější mocnosti by to tehdy podpořily. Být neutrální zemí je hospodářsky efektivnější, politicky produktivnější, strategicky bezpečnější.
Severoatlantická aliance je aktuálně ve skutečnosti nikoliv obranné, nýbrž útočné vojenské uskupení, které, pod vedením Spojených států amerických, žene Evropu do další války. Poslední.
Referendum o vstupu do NATO nebylo; mělo by být o vystoupení z něho.
