stomatologů celkově v České republice asi zřejmě máme tak akorát podle údajů České stomatologické komory. Nepochybně je máme špatně rozmístěné. Oni často jsou ve velkých městech, často jsou v příhraničních oblastech, kde pracují za cash i pro zahraničí... Rovná se: stomatologů na pojišťovnu máme málo.

Máme hodně neregistrovaných pacientů v České republice. Pokud tuhle novelu zákona 95/2004 neumožníme, ti zubaři z východu, o kterých tady mluvíme, prostě projdou přes naši republiku, projdou na západ, projdou na sever. Tam budou přijati.

Mluvíme hodně tady o nelegálních aktivitách, o nelegálním poskytování stomatologické praxe už dneska. Ale to je prostě nelegální záležitost. To je prostě špatně. To je špatně i dneska. Tam někdo selhal. Kontrolní pravomocí jsou nadány kraje a Česká stomatologická komora. Ty kontroly musí probíhat dneska, a nepochybně budou probíhat i do budoucna.

Hovoříme o kontrolním poměru 3:1. Jeden školitel na jednoho, řekněme, frekventanta nebo aprobanta. Já si myslím, že je to maximum. Spíše to bude podle rozhovoru a diskusí s jednotlivými stomatology 1:1, protože ta 3 křesla má málokdo. Dvě křesla výjimečně. Takže předpokládám poměr 1:1.

Jak hovořil pan ministr Válek, já to trochu zesložitím ještě z klinické medicíny s tím dozorem a dohledem. Ono existuje v klinické medicíně totiž něco, čemu se říká dozor. Ten dozor je do 15 minut být přítomen na pracovišti. Pak existuje dohled. To je do 30 minut. Může být mimo pracoviště. Tady asi budeme potřebovat a požadovat od ministerstva, aby přesně vyhláškou specifikovali tuhle situaci i u stomatologů.

Na závěr si dovoluji poděkovat, jsem jedním z připodepsaných pod tím původním senátním návrhem. Děkuji, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyni Seitlové a panu kolegovi Václavcovi, protože ten si s tím prošel určitá martyria, s tímhle zákonem.

Děkuji.