Není tajemstvím, že mnoho Čechů a Slováků patří mezi špičky v technologických oborech. Stejně tak mnohé české technologické firmy dosáhly úspěchů u nás i v zahraničí, zmiňme například projekty z oblasti informačních technologií, kybernetiky či nanotechnologií. Podobně kvalitní výchozí pozici má Česká republika i na poli energetiky, například v podobě společnosti ČEZ, která působí nejenom na českém trhu, ale také na dalších zahraničních trzích, zejména ve střední Evropě.

Nesmíme zapomenout ani na jadernou energetiku, která se může pro Českou republiku stát alternativou k pořád velmi neefektivní a drahé zelené energii ze solárních či větrných elektráren. Česká republika by mohla jít ve šlépějích Francie či Velké Británie, které staví stále další jaderné elektrárny. Tato jaderná „renesance“ by pro naší republiku mohla znamenat snížení cen energií stejně jako příležitost prodávat přebytky energií na zahraničních trzích a inkasovat zisky.

Česká republika musí začít provádět vlastní mezinárodní pragmatickou politiku, podobně jako tak činí světové velmoci. Jmenujme například jednání USA s Tálibánem či obcházení mezinárodních sankcí ze strany francouzských, rakouských či německých firem, které byly uvaleny na Rusko.

Na závěr mi dovolte uvést na pravou míru dvě věci:

„Česká republika není malou a bezvýznamnou zemičkou někde ve východní Evropě, je budoucí technologickou a energetickou velmocí.“

„Český národ není národem čecháčků, jediní čecháčci jsou ti, kdo zpochybňují jeho velikost.“