I tak bychom mohli parafrázovat Orbánovy schůzky. Nejprve teatrální setkání se Zelenským po zahájení maďarského předsednictví, aby vykouzlil dojem, že má snad s Ukrajinou a jejím prezidentem vřelé vztahy a bohulibé záměry. Nato setkání s válečným zločincem Putinem. Bez mandátu Evropské unie si přijel podat ruku s člověkem, který rozpoutal největší konflikt v Evropě od konce II. světové války. S Putinem, který den předtím na summitu ŠOS v Astaně řekl, že o míru jednat nebude a přidal výhrůžky rozmístěním raket. Ruská agrese má jediné akceptovatelné řešení: stažení ruských banditů z území Ukrajiny a vrácení všech obsazených území. O to ale Orbánovi nejde.

Orbánovi, který chce spolu s Andrejem Babišem na půdě Evropského parlamentu založit pochybnou frakci, která co do své nebezpečnosti nemá v Evropě obdoby. Tvoří ji Fidesz, který samovládne nepřetržitě čtrnáct let v systému, který stěží můžeme označit za demokratický, rakouská FPÖ, u jejíhož zrodu byli bývalí nacisté, která požaduje zrušení Benešových dekretů a jejíž představitelné si libují v hajlování a shromažďování nacistických symbolů v šuplících a mobilech. A k tomu hnutí ANO, které když sundalo nátěr liberální proevropské strany, vyjevilo se jako nacionalistická, antiliberální úderka pro zastupování zájmů upištěného oligarchy.

Zeptejme se předsedy a majitele hnutí ANO, kam až povede jeho byznysová a politická spolupráce s Orbánem v Evropském parlamanentu. Nebo chceme za rok a půl vidět zástupce české vlády v Kremlu domlouvat „mír“, který však nebude mírem pro Ukrajinu, Evropu nebo Česko, ale mírem pro evropské lotry? Chceme se Babišovým prostřednictvím stát znovu závislými na kremelském režimu, se kterým nechce žádný demokratický stát, který si váží své důstojnosti a suverenity, mít nic společného?