Vítězství levice v parlamentních volbách, posílení populistických pravicových stran či podpora novým hnutím ukazuje na „vyčerpanost“ tradičních vládních politických formací. Zároveň indikuje náznaky občanského odporu vůči elitám, které dnes ovládají současnou politiku a podporují neo-liberální politiku, globální ekonomiku či progresivismus dnešní doby. Důvodem je skutečnost, že tyto elity nehájí zájmy těch, které je volili. Dokonce se elity do svých funkcí sami jmenují, což pokládám za vrchol arogance moci a nedemokratického přístupu.
Demokratický Západ je uvězněn ve svém volebním mlýnku neustále se opakujících volebních období, jenž znemožňuje dlouhodobou politiku ve prospěch občanů. Vlády, zejména ta česká, nehájí národní zájmy a spíše „poklonkují“ elitám a bruselské byrokratické regulaci. Ovšem ta jde v neprospěch českého průmyslu, podobně jako neustále prodlužovaná válka na Ukrajině. Naší konkurenční výhodou byly nízké ceny energií a kvalitní levná pracovní síla. Z důvodu podpory „zelené energie“, z důvodu zavedení emisních povolenek a z důvodu „přesměrování“ z levných zdrojů na zdroje nákladnější, vzala první konkurenční výhoda za své.
Nízké mzdy a platy, nízké důchody, znamenají nižší příjmy domácností, a tím i snížená domácí poptávka. Což opět podkopává nejen náš průmysl, ale i služby v terciální sféře. Pokud k tomu připočteme odliv stovek miliard korun ze zisků do zahraničí, pak se nemůžeme divit, že máme strukturální deficit státního rozpočtu a že není dostatek peněz k navýšení platů a penzí. Je to stále dokolečka a pravice vždy škrtá a šetří na zaměstnancích, seniorech a na rodinách s dětmi. Vládní konsolidační balíček je další formou účetních škrtů bez toho, že by došlo k tolik potřebným změnám daňového systému a k navýšení příjmové části státního rozpočtu.
Otázkou je, proč tak činí nejen současná vláda, ale i parlamentní opozice. A to nejen v České republice. Proč vláda neustále vymýšlí řešení tak, aby se vlk nažral (dodržení vládou stanovených deficitů), ale koza zůstala celá (zisky nadnárodních společností a podnikatelé). Přitom všichni musí vědět, že deficit je deficit, který navyšuje zadlužení země. Proto se bez strukturálních změn, zejména na straně příjmů či omezení výjimek a dotací nic nevyřeší. Pouze se základní problémy odsouvají s tím, že se v případě jakékoliv krize budou opakovat či se ještě zhorší. Říká se totiž, že pravda bolí chvíli, ale lež pořád.
