Nicméně pojďme k jednotlivým argumentům. Argument, kdy se zde tvrdí to, že se 16 let nezvyšovaly koncesionářské poplatky, svědčí o naprostém nepochopení té situace. Vysvětlím za chvíli proč. Stejně tak není vůbec namístě argumentovat tím, že třeba v jiných státních organizacích, veřejných institucích a tak dál se průběžně zdroje navyšují, někde ano, někde ne, někde se ruší, někde zůstávají, někde se pracuje tak. jinde onak. To bych vůbec nesrovnával v tuto chvíli.

A za další, co považuji za velmi nefér a zavání to vydíráním, kdy se tady tvrdí to, že se vyrábí dětské pořady a že se tím snad mohou ohrozit. Nikdo, prosím pěkně, nezpochybňuje, nezpochybňuje ani na minutu, že je třeba rozumným způsobem předávat, pochopitelně i zaměstnancům ve veřejné sféře. Je jasné, že se vyvíjí mzdy a za posledních 16 let se zvedly zásadním způsobem, ale já mohu zvyšovat mzdy i tehdy, když ve společnosti šetřím, třeba tím, že ji reorganizuji. Nikdo nechce zpochybňovat dobré podmínky pro lidi, kteří jsou dobří - a je úplně jedno, jestli jsou v České televizi nebo třeba v Energetickém regulačním úřadu. A nikdo ani nezpochybňuje a ani na minutu by nezpochybňoval to, že veřejnoprávní média mají naprosto nezastupitelnou úlohu, například třeba v pořadech, které zde padaly, pro děti a tak dále.

Na druhou stranu, ať jsem zase objektivní, já považuji za špatné, pokud by politici měli rozhodovat o tom, který pořad je dobrý, který pořad je špatný, protože logicky každý z nás má úplně jiný názor. Někdo je fanouškem sportu, někdo je fanouškem kultury, každý to vidí jinak, někdo miluje ČT dvojku, někdo si pouští Radiožurnál, někdo Český rozhlas Plus a někdo si to nepustí nikdy. Někdo je ovlivněn svými zájmy a někdo je třeba ovlivnil svými zkušenostmi, které mohou být negativní. Ale já osobně rovněž považuji některé pořady veřejnoprávních médií za velmi dobré a některé považuji za katastrofální a někdo jiný to může vidět úplně jinak.

Ale to, o čem se rozhoduje dnes, pokud se to přijme, tak v podstatě znamená to, že se automaticky smiřujeme s tím - a o to mi tady jde - a to jsem tady, přiznám se, zas až tolik neslyšel diskutovat - že ten model fungování v tomhle případě obou médií, Český rozhlas a Česká televize, je naprosto v pořádku a že vlastně řešíme pouze přirozený růst jejich nákladů, na což musíme reflektovat tím, že jim přidáme, a že se tedy dokonce to ještě podloží valorizačním mechanismem, jinými slovy, bude-li vyšší inflace, tak se dostane víc.

Tenhleten přístup, tenhleten přístup - nejde mi teď o ty programy jednotlivé - je pro mě fakt nepřijatelný, protože ta diskuze, chceme-li něco změnit, musí začít úplně jinde. Za prvé tím, že se musí redefinovat po mnoha letech poslání a úloha veřejnoprávních médií. Jinými slovy, ekonomicky řečeno, nová vize, nová mise. Já jsem to zde dokonce i zaslechl od pana ministra, který skutečně to slovo, že zřejmě v příštích letech dojde k redefinici úlohy veřejnoprávních médií, zaslechl, ale proč v příštích letech? Proč to neuděláme nyní? Proč se nezamyslíme nad tím, že zde máme zásadní změny v posledních letech? Nástup sociálních sítí, pochopitelně, internetu, podcastů - tady máme tisíce různých podcastů, které tady nikdy nebyly v takovéhle míře - nastupuje umělá inteligence, je zde pochopitelně další rozvoj komerčních stanic. Pojďme to porovnat s tím, co se děje ve světě, a pojďme začít zde. A jasně si vymezme, kde jsou veřejnoprávní média skutečně nezastupitelná - a je to fakt a určitě jsou v mnoha oblastech - kde jsou částečně zastupitelná, tam potom diskutujme o tom, jestli tedy k tomu využít veřejnoprávní médium, či nikoliv, a potom, kde jsou bez problémů zastupitelná, kde, když tyto pořady programy vyrábět nebudou nebo vysílat, tak nenastane v zásadě nic mimořádného - a dokonce můžeme ušetřit, aniž bychom kohokoliv ohrozili, aniž bychom ohrozili svobodu slova. A teď nechci narážet, jestli Stardance ano nebo ne a jestli detektivní pořady ano nebo ne, nechť to hodnotí ti, kteří jsou k tomu povolanější. A z toho by nám vyplynul určitý, říkejme, nový model, který bude odpovídat třetí dekádě jednadvacátého století. Z toho vyplyne i, které typy pořadu - ne pořad A, B nebo C - typy pořadů dává vůbec smysl vysílat a hlavně vyrábět za veřejné veřejné prostředky, případně co je schopen komerční sektor nahradit.

A já zde zareaguji na to - vidím zde pana poslance Lacinu, včera jsem ho poslouchal velmi pečlivě - kdy zde dával příklad investigativních pořadů, dokonce i sám říkal, že pracoval ve dvou privátních televizích, jestli se nepletu, a že vlastně v jedné privátní televizi nebo v druhé privátní televizi, když jezdili třeba natáčet investigativní pořady, tak ho za jízdy zastavil zástupce majitele nebo někdo z té televize a víceméně dal mu stopku s tím, že by to bylo proti zájmu toho majitele. To nezpochybňuji, to skutečně mohl nastat. Poté tedy tvrdí, že přišel do České televize, kde už to bylo čisté jako lilie, ale co už zpochybňuj - za prvé to, že jsem toho názoru, že investigativní pořady, když se podíváme ve světě, tak dělají zejména privátní stanice. A dělají je profesionálně, mají na to hodně peněz.

To, že mu to někdo někde zakáže, je asi pravda, na druhou stranu máme tady jinou privátní televizi, třetí, čtvrtou, já nevím jakou, která nepochybně si investigativní pořad může udělat jenom proto, že ho třeba ta jedna neudělala. A kde máme psáno, že ta veřejnoprávní to udělá férově? Tak jako do toho může mluvit majitel v privátní, no, tak stejně tak do toho může mluvit šéf pořadu ve veřejnoprávní. A tou motivací pro majitele v privátní může být byznys a nějaký vztah třeba, já nevím, s tou či ono organizací, s politikem, no, a tou motivací šéfa pořadu ve veřejnoprávní může být jeho vlastní přesvědčení, jeho vlastní aktivismus a tak dále - vždyť se podívejme, jak to bylo v Reportérech. To nebylo selhání z jednoho měsíce na druhý měsíc, mnoho a mnoho let to tam bylo a mně, popravdě řečeno, je v zásadě jedno, jestli tam někdo mňouká, nebo nemňouká. Mně víc vadilo to, že ten pořad byl zásadním způsobem šéfem toho pořadu ovlivňován a že se nemohly točit určité pořady. Takže vidíte, pane poslanče, že to není jenom výsada privátních stanic, ale že to klidně může nastat i v té veřejnoprávní. A já si dokonce myslím, že v té veřejnoprávní je to horší, protože ta (v té) privátní vás může zastoupit jiná stanice.

Tak nicméně o tom nechť je diskuse, ale tahleta diskuze neproběhla - to je to, co mně na tom vadí. Protože teprve potom by to mohlo pokračovat tím, že se vytvoří určitá změna struktury programu veřejnoprávních médií, což bude odpovídat, říkejme, nové době s všemi změnami, které probíhají kolem nás ve světě a tak dále, a to už musí činit management médií, nikoliv politici. Politici nechť vytyčí směr, vizi, účel, misi a tak dále, ale poté už jsou manažeři veřejnoprávních médií a ti by měli navrhnout optimální programové složení. Ano, možná slučování některých programů, do toho už by neměli zasahovat v žádném případě politici. A už vůbec ne do těch pořadů. A opět musí vycházet vedení veřejnoprávních médií z toho, co jsem zde řekl, čili z toho, co je nadefinováno v rámci úlohy, zastupitelnosti, poslání a tak dále, ale rovněž už i z ekonomických parametrů. Jinými slovy, musí se snažit šetřit, (Důrazně.) nesmí podlehnout, nesmí, nesmí podlehnout zájmovým skupinám, protože rozhodovat nemůže ten, kdo je příjemcem benefitů nebo zakázek z televize nebo z rozhlasu. Nesmí se jim ani na minutu ustoupit, jakkoliv mají silný mediální vliv, dosah a tak dále. Paradoxně někdy mají mediální vliv právě proto, že mohou v České televizi nebo v Českém rozhlase něco tvořit. Já respektuji, že oni si můžou něco říct, ale nesmí se jim v tomto ustoupit, opakuji to. A víme velmi často, že se to tak činí.

Stejně tak nesmí podlehnout aktivismu v rámci interního prostředí, ať už skrytému aktivismu, anebo někdy zcela otevřenému (aktivismu) pracovníků těchto veřejnoprávních médií. Ale stejně tak nesmí podlehnout žádnému politickému tlaku. Žádnému. A je úplně jedno, jestli je to strana, která má pětatřicetiprocentní podíl, anebo dvouprocentní podíl. Musí rozhodovat, jak už jsem zde říkal, a zopakuji to: poslání veřejnoprávní média, nezastupitelnost a samozřejmě i ekonomika. A rozhodovat musí profesionální manažerský tým, myslím tím o změně, struktuře programu.

Logicky z toho potom mohou vzniknout teprve rozpočty. A ty zase musí připravovat management. A ten musí být někým kontrolován. A hledejme optimální způsob té kontroly. A musí se logicky tlačit samozřejmě opět na určité úspory. Je to běžné, tak jako v jakýchkoliv jiných institucích, nedělejme z toho něco mimořádného, netvařme se, že veřejnoprávní médium je tady něco, co je polobožstvo, co musí mít úplně jiné parametry kontroly než něco, jiného.

A poté pochopitelně řešme, třeba i tvrdým střetem, způsob financování veřejnoprávních médií. Ano, pětikoalice tvrdí, že nejlepší je současný model. My tvrdíme, že lepší model je už model rozpočtový, který dneska jede ve dvou třetinách zemí Evropské unie. Vy tvrdíte, že se kloníte k zbývající třetině Evropské unie. A pojďme si tvrdě říkat plusy a minusy. Já například tvrdím, že argument vlivu politiků, pokud se pojede rozpočtovým způsobem, je argument lichý, to bychom v tomhletom případě nemohli takhle financovat policii, státní zástupce, soudy, regulační úřady a tak dále. Ale to beru jako relevantní, tvrdou diskusi a o tom by to mělo být.

Ale předtím by tomu mělo předcházet všechno to, co jsem zde říkal, ale to bohužel neproběhlo. A místo toho je to opět to přezíravé rozhodnutí, funkcionářské rozhodnutí od stolu. Prostě a jednoduše zvýší se to. Zvýší se to o patnáct, resp. deset korun a bagatelizuje se ta částka. Tvrdí se líp, já nevím, kolik let se to nezvýšilo, vždyť se jedná o malé pivo měsíčně, tak prosím pěkně, držte ta ústa, co to je to malé pivo. Vůbec nejde o malé pivo, vůbec nejde o těch patnáct korun, deset korun, to jste vůbec nepochopili, o čem je tady ta diskuse. I když nutno říct, že 2,5 tisíce ročně za domácnost, beru Českou televizi, Český rozhlas, není úplně bagatelní částka pro některé domácnosti. Uvědomte si to, že tady máme po 2,5 letech této vlády o 30 až 50 % více domácností na hranici chudoby, za nás to byl milion, dneska je to 1,3 až 1,5 milionů, je to odhad. A to jsou ty, které jsou už pod hranicí chudoby a dalších přibližně 1,5 milionu domácností je těsně nad hranicí chudoby.

Jinými slovy hovoříme zde o třech milionech domácností, které to opravdu nemají jednoduché. Musí zvládnout zaplatit byt, zaplatit energie, které u nás máme nejvyšší z celé Evropské unie, díky nezvládnuté energetické politice této vlády, musí zaplatit odpady, musí zaplatit vše, co si musí běžná domácnost pořizovat. A teď tedy co měsíc další drobné malé zvýšení a tak dále. Ono se to nezdá, ale opakovaně říkám, 2,5 tisíce ročně pro domácnost nemusí být úplně marginální věc. Navíc ten způsob, to stanovení toho, jak se to bude platit, prostě máš ten chytrý telefon, tečka, vyřízeno, ten prostě je neakceptovatelný. U těch firem, co tady už mnohokrát padlo, pěti až stonásobek více vůči tomu základnímu poplatku. Když se podíváte, tak u těch středních firem, u těch malých firem je to 12 000, u těch velkých firem je to 250 000 korun. To nejsou úplně bagatelní částky. Ale hlavně zase prostě mně vadí ten přístup. Nekoukáš na to v práci? No logicky, co by měl jaksi v práci dělat jiného, než pracovat. Neposloucháš tam rozhlas? Pracuješ v průmyslu, u stroje? Žádná výjimka, nic prostě, smůla, budeš platit.

Já jsem poslouchal, co na to říkal pan ministr, a on vlastně to pojal trošku jinak. On říkal, ano, to asi máte pravdu, že v mnoha profesích není šance vůbec se dívat na televizi nebo poslouchat rozhlas, ale je to jakási - a to teď řeknu s troškou nadsázky - určitá sociální odpovědnost. Takhle jste to nějak nazval. To znamená, musíme si uvědomit, že ty firmy si samy musí uvědomit to, že tady veřejnoprávní média potřebujeme, tak nechť na ně něco přispějí. Nechť přispějí v rámci sociální odpovědnosti, ale pak ať je to dobrovolné a vy se snažte vytvořit prostředí, kde to bude třeba pro ně motivační. Když uděláte to, že tu částku jim dáte dvojnásobně do odpisu, tak si dovedu představit podobně jako je to třeba na vývoj, že velké množství firem si uvědomí tu svojí sociální odpovědnost a řekne si: Ano, já bych do toho šel a učiní tak. Vy jste neudělali nic jiného, než že jste na ně navalili další daň. A tady prosím pěkně se nepřetlačujme, co je poplatek, co je daň, protože daň, resp. poplatek je podle daňového řádu podle § 2 jednoznačně daní.

Svazy, asociace, komory a tak dál, jejich připomínky, nezájem. Prostě my jsme se tak rozhodli, tečka. Co mi tam ještě vadí, já už jsem to tady zmínil, je ten valorizační mechanismus. Opět, já rozumím, o co vám jde, ale pak už si tedy jednou provždy řekněme, jestli se bude v té veřejné sféře takhle aplikovat, nebo nebude. Protože vy to máte tak, že někde ho aplikujete, někde ho neaplikujete. Tam, kde se vám to hodí, automaticky dáte valorizaci podle inflace, tam, kde se vám to nehodí, tak dokonce se nebojíte změnit zákon jenom proto, aby vám to vyšlo. Ano, hovořím o důchodcích. Tam z důvodu toho, že jste nechtěli zvyšovat důchodcům jejich zákonný důchod, zákonem definovaný důchod podle valorizace, no tak jste se rozhodli tu valorizace zákonem změnit, ty parametry té valorizace, protože jste tvrdili, že je příliš vysoká inflace, takže se to změní. U církevních restituentů jste to neudělali. Církevní restituenti dostali za rok navíc, resp. za půl rok někde okolo tuším osmi miliard korun. Proč? No protože se jim to počítalo podle valorizace. Kdysi se tam dalo to, že se jim to bude podle inflace zvyšovat.

Takže důchodcům jste to nenechali, těm jste to sebrali, církevním restituentům jste to nechali a Česká televize a Český rozhlas opět zavádíte automatickou valorizaci. Tak buď všichni, anebo nikdo. To si myslím, že je fér. A kdybyste takhle postupovali, tak poté ano, můžeme se přít, jestli je to dobře nebo špatně, ale aspoň to dělá náznak toho, že to děláte spravedlivě. Takhle to děláte tak, jak vám to vyhovuje. Stejně tak, nepletu-li se, pane ministře kultury, jste ještě nedávno tvrdil, že se poplatky nezvýší. Ale na to jsme si už nějakým způsobem zvykli. Tvrdili jste, že nezvýšíte daně, prásk, zvýšili jste všechny daně. Pan premiér Fiala tvrdil, že nezvýší věk odchodu do důchodu, to bylo na konci roku 2022, teď se za to staví. Ještě v roce 2020 se jaksi posmíval korespondenční volbě, myslím si, že správně, kdy tvrdil, že to je sociální inženýring, tak dneska pro to zvedá ruku. Auta na spalovací motory jste tvrdili, že rovněž nedopustíte, rovněž jste hlasovali pro a teď je to podobné nebo stejné u koncesionářských poplatků.

Ale to už je o jiných příbězích. Nechť z toho si udělá každý z voličů svůj závěr. Já udělám závěr ještě v jedné věci, a to je v dalším textu, který jste do toho protlačili podle návrhu Pirátů. Kdy tedy - a to teď zjednoduším trošku, tvrdíte, že Česká televize a Český rozhlas by se měly stát nástrojem pro potírání dezinformací. Ne. Já s tímhletím fakt nesouhlasím. Veřejnoprávní média - Česká televize, Český rozhlas, mají být nástrojem pro šíření objektivních a vyvážených informací. Tečka. Nic víc za tím nehledejme. Nehledě na nějaké osobní preference redaktorů, různých lobbistů a tak dále, moderátorů. Já bych tímto opakovaně v této věci žádal vládu - já už jsem to tady říkal v úterý a říkal jsem to dostatečně důrazně, aby přestala zneužívat takzvaný - já říkám takzvaný boj proti dezinformacím k posilování svých vlastních pozic. Bezskrupulentně zneužíváte válku tím, že každého, kdo s vámi nesouhlasí, označíte jako proruského kolaboranta. Zneužíváte nově vytvořené vládní komunikační týmy. A opět jsme u toho Ruska, kdo si dovolí někoho nazvat cenzorem, hlavního komunikéra, prásk, kremelský kolaborant.

To jsme už úplně zešíleli proboha? To přece nemůžeme myslet vážně. A nyní vyhrožujete, že tedy zapojíte ještě do vaší svaté války média. Já vám totiž nevěřím, vážená vládo, nevěřím vám, že v tomhletom vám jde o dobro. A popravdě řečeno, nejsem to já jediný, kdo vám v tomhletom nevěří. Pokud jste viděli včerejší výsledky OECD, tak jste nejméně důvěryhodnou vládou ze všech zemí OECD. Prosím, mějte to na paměti přitom, když nastavujete takhle citlivé zákony. Díky. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)