V Senátu se projednávala petice „Diskriminační podpora v zemědělství – nerovné podmínky pro sdružené vlastníky“. Od počátku při ní stojím po boku zemědělců - ve sněmovně i v senátu. Proto vidím, co je stála úsilí… A dobře dělají. Jde v ní totiž o diskriminaci malých zeměděců, když omezení podpory pouze na prvních 150 hektarů poškozuje jejich sdružení, kteří v družstvu dostanou podporu právě jen na těch 150 hektarů. Ta diskriminace je očividná a nelze ji proto zpochybňovat.

Přesto někteří kolegové navrhovali závěr, že petice je nedůvodná (což není pravda), nebo že ji berou na vědomí (což alibisticky nic neřeší), pouze osmnáct senátorů mělo odvahu navrhnout hlasovat o pravdě - že petice je důvodná. Kdybych nebyla omluvena, bylo by nás 19. Stále málo.

Ale pozor - nebylo schváleno ani to, že petice není důvodná. Petice se tedy “vzala na vědomí”. JENŽE - z mého pohledu je to v překladu to nejhorší, co kolegové rozhodli. Proč? Ten překlad je totiž tento:

“My víme, malí zemědělci, že máte pravdu. Proto jsme nemohli hlasovat o tom, že petice není důvodná. Důvodná nepochybně je. Jenže odhlasovat to nemáme odvahu. Takže my odhlasujeme, že VÍME, že vás diskriminují, protože vaši petici bereme na vědomí. Ale současně s tím nic neuděláme, čímž vám vzkazujeme, že jste nám vy a vaše diskriminace úplně jedno.”

Text petice najdete ZDE.

Každá diskriminace a nerovné podmínky nejsou fér. Proč to někde až hystericky i nesmyslně vadí, a jinde se k tomu naopak mlčí…? Protože se to někomu hodí? O to hůř.