Nejdůležitější byl jeho úplně první politický projev v roce 1989, ještě jako studentský vůdce, kdy vyzval ke stažení sovětských vojsk a realizaci národních vizí z dob maďarských válek za svobodu proti Habsburkům. Ze dne na den ho to katapultovalo na scénu velké politiky, včetně mezinárodní. Každý, kdo ho viděl, chápal, že tento mladý muž sehraje v budoucnu pro Maďarsko velkou roli. Orbán se tehdy jevil jako liberál, ale tento projev mohl slovo od slova opakovat i ve svém současném sebeobrazu konzervativce.
To, co řekl letos, bylo důležité, protože představil kompletní analýzu stavu světa, nastínil předvídatelný vývoj do roku 2050, určil místo Maďarska v tom všem a oznámil „velkou strategii“, kterou může Maďarsko uprostřed epochálních změn v našem světě použít. Čas by měl maximalizovat jeho šance na úspěch v tomto novém světovém řádu – protože tyto změny jsou také příležitostí.
Každý, kdo si prostuduje tento projev, může přesně vidět, o co Maďarsko usiluje v příštích několika letech. Díky tomu je text důležitý pro Maďarsko, ale i mezinárodně: Orbán je jedním z mála politiků, kteří jsou schopni veřejně a obecně srozumitelně předkládat komplexní, na budoucnost a akci orientované analýzy, které jinak jen málo odborníků produkuje v těžko srozumitelném jazyce. Taková Orbánova analýza není nikdy osamělým esejem, ale spíše obsahuje analytický potenciál celé jeho vlády a také příspěvky amerických a západoevropských poradců a expertů.
Co tedy řekl Orbán? Přiznal, že podcenil tempo a rozsah strukturálních změn ve světě. Válka na Ukrajině urychlila všechny transformační procesy a zviditelnila brutální pravdu: jak vypadá poměr sil ve světě a co to znamená pro budoucnost.
Západ se rozloučil s národním státem, řekl - na rozdíl od východo-středoevropských zemí, pro které je politika smysluplná pouze v tomto rámci. Pouze národní stát nabízí hodnoty, které umožňují společné jednání na základě společenské morálky. Tento odklon od národního státu, jeho kultury a hodnot ze strany západních zemí je nezvratný. Touto cestou se však východ Evropy nevydá.
Německo-francouzská osa jako centrum evropské politiky, řekl Orbán, je mrtvá. Centrum moci v Evropě se přesunulo do aliance Anglie, Polska, pobaltských států a Ukrajiny. Odvážná teze, ale koherentní: Hnacím motorem evropské politiky jsou v současnosti dva státy, které nejsou její součástí (Velká Británie a Ukrajina) a středovýchodní evropská regionální velmoc Polsko.
Síla této nové osy podle Orbána vyplývá z role USA: Polsko se vzdalo dřívější spolupráce v rámci středoevropské visegrádské skupiny, aby se stalo centrem americké přítomnosti v Evropě a zničilo tak německo -francouzskou osu. Stále možná existuje německo-francouzská spolupráce, ale ta se stala irelevantní.
EU kapitulovala před tímto masivním americkým vlivem a stala se pouhým zesilovačem zahraniční politiky USA, jak ji prosazují demokraté. EU přestala formulovat nebo zastupovat své vlastní zahraničně politické zájmy.
To povede k problémům, protože za prezidenta Trumpa (Orbán je toho názoru, že Trump volby vyhraje) by USA udělaly dvě věci, které by EU velmi poškodily: Trump by přestal financovat válku a EU by zůstala s tímto úkolem sama. Ta však nemá dostatek peněz na to, aby mohla válku sama nadále financovat, ani na obnovu Ukrajiny po válce. Z tohoto důvodu Ukrajina nezíská členství v EU (ani v NATO).
Nakonec bude odsouzena zůstat nárazníkovým státem mezi Ruskem a NATO/EU. Polská strategie vsadit vše na americkou kartu nakonec selže a Varšava bude nucena vrátit se k visegrádské spolupráci. Její podstata bude spočívat v přijetí silného Německa na Západě a uznání silného Ruska na Východě – Visegrádská skupina je řešením tohoto dilematu geografické polohy mezi dvěma mocenskými faktory. Polským řešením v současné době však je pokusit se neakceptovat sílu Německa, ale omezit ji vybudováním silné armády, silné ekonomiky a zvláštního vztahu s USA.
Americká politika bude podle Orbána rovněž usilovat o přilákání evropského finančního a ekonomického potenciálu do Ameriky. Již nyní lze pozorovat, že velké evropské firmy raději investují v USA – mimo jiné se totiž EU „střelila do nohy“ svou sankční politikou a poškodila konkurenceschopnost Evropy.
Ze všech těchto důvodů potřebuje EU podle Orbána „strategickou autonomii“, aby mohla prosazovat své zájmy proti USA.
Do roku 2050 Orbán předpovídá globální otřes, jaký Západ nezažil 500 let. Protože v posledních 500 letech byly všechny výzvy - jako například světové války - konflikty uvnitř samotného západního světa. Ale nyní se globální centrum moci přesouvá do Asie: Číny, Indie, Pákistánu, Indonésie. Bude tam více peněz než kdekoli jinde na světě, více inovací, více technologií a tyto země doženou Západ i vojensky. Maďarsko si musí položit otázku, zda to představuje hrozbu nebo příležitost.
Pokud existuje hrozba, pak se Maďarsko musí připojit k novému západnímu trendu formování nového bloku. Orbán tento vývoj – vzestup Asie – nevidí jako nebezpečí, ale jako příležitost. Odpověď proto musí spočívat v otevření se těmto zemím při zachování členství v EU – za předpokladu, že pro takové otevření existují podmínky.
Z USA pravděpodobně nepřijde žádná nabídka, která by byla „výhodnější než setrvání v EU,“ řekl. Z Číny přišla nabídka, kterou Maďarsko hodlá využít: „vzájemná modernizace našich zemí“ s pokračováním členství v EU. Čína je připravena investovat v Maďarsku velké sumy a nabídnout maďarským společnostem přístup na čínský trh. V EU bude nutné bojovat v Bruselu o volnost pro speciální maďarskou cestu.
V samotném Maďarsku je potřeba posílit ekonomiku, zejména mezinárodní konkurenceschopnost malých a středních firem. A demografii, protože pokud se porodní krizi nepodaří překonat, všechno ostatní nedává smysl. Daňové úlevy pro rodiny by se musely od roku 2025 zdvojnásobit a státní dluh by se zároveň musel snížit na polovinu. Chtějí také cíleně přilákat imigraci ze západní Evropy – lidi, kteří odmítají postnárodní směřování svých zemí a chtějí zkusit štěstí v Maďarsku.
To byly Orbánovy nejdůležitější myšlenky. Člověk sleduje jeho výklad s trochou závisti – protože v západních zemích buď nejsou politici, kteří přemýšlejí ve strategických dimenzích, nebo alespoň žádní, kteří svou strategii tak transparentně veřejně vysvětlují.
Proč to dělá? "Protože lidé podporují plány pouze tehdy, když jim rozumí a vidí, že jsou pro ně dobré."
