V Katalánsku vlají vlajky všude. Nejen na veřejných institucích, ale i soukromých domech. Jsou to tisíce vlajek. Jednoznačně je nejvíce používaná katalánská tradiční vlajka s pěti žlutými a čtyřmi červenými stejně širokými vodorovnými pruhy (vexilologicky správný popis – čtyři červené pruhy na žlutém vlajkovém listu). Vlajka vychází ze znaku Katalánska, kde jsou však pruhy svislé. Dnes je tato vlajka úřední vlajkou Katalánské autonomie.
Ovšem Katalánsko, obdobně jako Morava, nemá jednu variantu vlajky. Často zastánci samostatnosti Katalánska používají vlajku doplněnou modrým klínem s bílou hvězdou. Tato varianta vychází z kubánské vlajky. Kubánská inspirace nemá nic společného s castrovskou Kubou, protože tuto variantu vlajky vytvořil již v roce 1918 Vincenc Albert Ballester i Camps a odkazuje ke kubánské válce za nezávislost proti Španělsku, která započala povstáním roku 1895. Tento protišpanělský symbol je běžně v Katalánsku užíván hned za úřední vlajkou Katalánské autonomie a její užívání není ze strany španělských madridských úřadů postihováno.
A co španělská vlajka? Tu jsem v Katalánsku viděl velmi poskrovnu. Většinou byla používána na úředních budovách v kombinaci s katalánskou úřední vlajkou a případně vlajkou města či Evropské unie. Samostatně jsem viděl španělskou vlajku v její státní verzi se znakem (lidová vlajka je bez znaku) vlát jen nad budovou oddělení španělského Ministerstva obrany v Barceloně, kde je sídlo velitelství námořnictva. Mohutná budova sama působila ponuře, když její přístupové schodiště bylo obehnáno plotem. Zda se úředníci španělské vlády a vojáci bojí Katalánců či někoho jiného, nevím.
Sympatie má nezávislost Katalánska i mezi policejním sborem Katalánska, jehož vedení bylo perzekuováno španělskými úřady, když se nechtělo zapojit do boje proti referendu o nezávislosti v roce 2017. Pobavilo mne, jak ke španělské vlajce přistoupili na služebně policie v přímořském městě Tossa de Mar. Tam vyvěsili španělskou vlajku společně s katalánskou úřední vlajkou a další vlajkou – zřejmě vlajkou městskou. Ovšem z hlediska důstojnosti španělskou vlajku dali na poslední místo. Jsou-li vyvěšovány tři vlajky, je nejdůstojnější místo uprostřed (zde byla vlajka Katalánska), pak vlevo z pohledu pozorovatele budovy (vlajka města) a třetí vpravo (španělská vlajka). Jinak však na úředních budovách, pokud vyvěšovali španělskou vlajku, což bylo málo, většinou byla španělská vlajka uprostřed.
V Katalánsku jsem viděl více vlajek Evropské unie, než Španělska. To můj syn výstižně ohodnotil slovy, že Katalánci mají radši evropský Brusel, než španělský (kastilský) Madrid, což svědčí o tristním vztahu Katalánců ke španělským vládcům. Dokonce byla více vidět duhová vlajka sexuálních menšin, než španělská vlajka. Podotýkám, že jsem pozoroval vlajky na pevnině, kde především vlály na soukromých objektech, a ne na lodích, kde užívání vlajek předepisuje námořní právo.
Kromě hotelů jsem nikde neviděl vlajky cizích státu s výjimkou jedné francouzské na soukromém domě – Francie je blízko a je zde dost francouzských dovolenkářů. Na rozdíl od Moravy se opravdu hodně vyvěšují vlajky obyčejnými lidmi – na jejich domech i bytech, kde často vlají z balkonů. Jsou vidět na hradech a zříceninách. Prostě vlajky v Katalánsku jsou součástí života a to domácí – katalánské. A na rozdíl od Moravy jsem nezaznamenal žádné spory mezi uživateli jedné či druhé varianty katalánské vlajky.
