Nicméně v posledních letech se stále více objevují názory, že tento
projekt je na pokraji zhroucení. Dvě zásadní agendy – Green Deal a Migrační
pakt – jsou cesty, které vedou EU k neudržitelnosti.
Green Deal: Idealistický plán bez ekonomické a sociální
reality
Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) byla představena Evropskou
komisí v roce 2019 jako ambiciózní plán na dosažení klimatické neutrality do
roku 2050. Jejím cílem je snížit emise skleníkových plynů a zároveň vytvořit
nová pracovní místa a modernizovat evropskou ekonomiku. Nicméně, i přes své
ušlechtilé cíle, Green Deal se potýká s řadou praktických problémů, které ho
činí nerealistickým a potenciálně destruktivním pro evropské hospodářství.
1. Ekonomická neudržitelnost
Jedním z hlavních argumentů proti Green Dealu je jeho finanční náročnost.
Přechod k zelené ekonomice si vyžádá obrovské investice do infrastruktury,
obnovitelných zdrojů energie a technologických inovací. Odhaduje se, že náklady
mohou dosáhnout až bilionů eur. Tyto náklady budou muset nést jak vlády
členských států, tak soukromý sektor, přičemž se očekává, že největší břemeno
ponese průmysl a energetika, viz např. zákaz výroby vozidel se spalovacími
motory po roce 2035. Výsledkem budou zvyšující se daně, ztráta
konkurenceschopnosti evropských firem na globálním trhu a ztráta pracovních
míst v tradičních odvětvích, jako je těžba uhlí nebo automobilový průmysl.
2. Sociální dopady
Zatímco Green Deal slibuje nová pracovní místa v oblasti obnovitelných zdrojů
energie a technologií, není jisté, že tyto pracovní pozice budou dostupné pro
všechny. Přechod k zelené ekonomice povede k masivním změnám na trhu práce, což
může způsobit nezaměstnanost v regionech závislých na tradičních průmyslech. V
některých zemích, jako je Polsko, kde je těžba uhlí klíčovým sektorem, by mohlo
dojít k sociálnímu napětí a růstu nespokojenosti. Tato nespokojenost by mohla
vyústit v další vlny euroskepticismu.
3. Energetická bezpečnost
Evropa se zavázala snížit svou závislost na fosilních palivech, zejména na
dovozu plynu a ropy z Ruska. Nicméně současná realita ukazuje, že obnovitelné
zdroje energie (jako je solární nebo větrná energie) stále nejsou schopny plně
nahradit tradiční energetické zdroje. Výsledkem může být energetická krize, kdy
se Evropa stane závislou na dovozu technologií a surovin z třetích zemí, jako
je Čína. Navíc, jak ukázala válka na Ukrajině, energetická závislost na
nestabilních regionech může mít fatální dopady na evropskou bezpečnost a
stabilitu. Ruský plyn je pro slábnoucí Německý průmysl zcela zásadní.
Migrační pakt: Nekontrolovatelný proud migrace a rostoucí sociální napětí
Druhým klíčovým problémem, který ohrožuje přežití Evropské unie, je její
migrační politika. Evropská unie se dlouhodobě potýká s problémem nelegální
migrace, která se ještě zhoršila po uprchlické krizi v roce 2015. V reakci na
tuto situaci byl představen Nový migrační a azylový pakt, jehož cílem je
vytvořit společný evropský systém pro správu migrace a azylového řízení.
Nicméně, stejně jako v případě Green Dealu, i zde existují vážné obavy ohledně
realizovatelnosti a dlouhodobých důsledků této politiky.
1. Neúspěšná integrace migrantů
Jedním z hlavních argumentů proti současné migrační politice EU je její
neúspěch v integraci nově příchozích migrantů do evropských společností. Ve
většině zemí, kam migranti přicházejí, se vytvářejí ghetta a sociálně vyloučené
komunity, které jsou často zdrojem napětí a konfliktů. Migranti mají často
problém najít práci, vzdělání nebo se naučit jazyk země, do které přišli. Tento
stav vede k radikalizaci, nárůstu kriminality a extremismu, což ohrožuje
stabilitu a bezpečnost vnitrostátních i nadnárodních struktur EU.
2. Finanční zátěž a nerovnoměrné rozdělení odpovědnosti
Další zásadní problém je finanční zátěž spojená s přijímáním a integrací
migrantů. Podle odhadů budou náklady na přijetí a integraci migrantů v
některých zemích dosahovat miliard eur ročně. Zatímco bohatší státy jako
Německo nebo Francie si mohou dovolit takové výdaje lépe pokrýt, chudší členské
státy, například východoevropské země jako Český republika, Maďarsko nebo
Slovensko, čelí vážným finančním problémům. Navíc se ukázalo, že evropská
solidarita v otázce rozdělení odpovědnosti za přijímání migrantů je minimální.
Mnoho zemí odmítá přijímat přerozdělené migranty, což vede k napětí mezi
členskými státy.
3. Politická polarizace
Migrační krize také podnítila vzestup politického populismu a nacionalismu v
mnoha zemích EU. Politické strany a hnutí, která staví na protiimigrační
rétorice, získávají na síle v Itálii, Francii, Maďarsku, Polsku a České republice.
Tato polarizace politického spektra zpochybňuje samotnou podstatu evropské
integrace.
Kombinace Green Dealu a Migračního paktu: Cesta ke kolapsu?
Oba výše popsané problémy – Green Deal a migrační politika – mají potenciál
zásadně destabilizovat Evropskou unii. Co je ještě horší, tyto dva faktory se
navzájem posilují. Green Deal může vést k ekonomickému úpadku a růstu
sociálního napětí, zatímco migrační pakt přináší nové výzvy v podobě
nekontrolovatelné migrace a nedostatečné integrace. Obě agendy vyvolávají mezi
občany EU oprávněnou nejistotu a strach.
Současné vedení EU se zcela odtrhlo od potřeb obyčejných lidí. Místo toho, aby
řešilo reálné problémy, jako je nezaměstnanost, sociální nerovnost nebo
bezpečnost, soustředí se na ideologicky motivované projekty, které jsou
odtržené od reality. Zatímco bohatší a rozvinutější země jako Německo nebo
Francie mohou krátkodobě snášet náklady spojené s Green Dealem a migrační
politikou, méně rozvinuté členské státy budou čelit vážným ekonomickým a
politickým problémům.
Závěr
Evropská unie je ambiciózní projekt, který usiluje o to, aby byl příkladem pro
zbytek světa v oblasti boje proti změně klimatu a migraci. Nicméně, jak ukazují
Green Deal a Migrační pakt EU jsou zcela iluzorní a nesmyslné projekty, které
vedou k sebevraždě EU. Jediným možným řešením je prosazovat suverenitu a
vlastenectví jednotlivých států, zejména států jako je Česká republika. A také
posilování vlastních obranných schopností.
