Tím prvním pozměňovacím návrhem, který vyvolal vlnu kritiky, je změna akreditace programu vysokých nebo vyšších odborných škol na Národní akreditační úřad. Jedná se o věcně nesmyslně a legislativně vadné smíšení problematiky, která se upravuje v zákoně o vysokých školách a ve školském zákoně. Vyšší odborné školy zůstávají jako součást systému škol podle školského zákona, ale zároveň jsou tedy z hlediska zákona součástí nedefinovaného systému terciárního vzdělávání, který akredituje a dozoruje úřad definovaný v zákonu o vysokých školách. Zdá se, že návrh směřuje k umělému rozšíření kapacity českého vysokého školství.
Odůvodnění návrhu uvádí pouze prosté konstatování, že navrhovanou úpravou se vyšší odborné školy dostanou do segmentu terciárního vzdělávání. Cílem nové úpravy je sjednotit akreditační a hodnotící postupy napříč terciárním školstvím a není vůbec uveden důvod, proč by se měly sjednocovat postupy u vysokých škol a vyšších odborných škol. Jedná se ale o významnou změnu a zásadní krok z hlediska akreditací programů terciárního vzdělávání. Programy vyšších odborných škol jsou obecně v zahraničí součástí terciárního vzdělávání, nicméně je potřeba nejprve udělat analýzu toho, jaké nároky jsou kladeny na různé stupně terciárního vzdělávání, a tyto nároky potom přenést do akreditačního procesu.
Je zde řada otázek. Budou se nově na vyšších odborných školách vztahovat stejné standardy pro akreditace jako na bakalářské studijní programy na vysokých školách? Návrh v podstatě ke standardům akreditací pro VOŠ mlčí. Budou se na ně vztahovat také standardy ESG, které jsou v jiném pozměňovacím návrhu vložené jako povinné? Pokud nebudou, tak na základě jakého ustanovení toto nyní v zákoně chybí, a z jakého důvodu nebudou, když na vysoké školy se tyto standardy vztahují?
Vyšší odborné školy v České republice vznikly jako nástavba středních škol. Nejedná se o profesní bakalářské studium, byť je z hlediska mezinárodní klasifikace na stejné úrovni, ale spíše o profesní nástavbu. Podle údajů z rejstříku škol je v České republice aktuálně 168 vyšších odborných škol a z nich je 124 součástí středních škol. Mají jedno IČO, jedno vedení a jejich partnerem je z logiky věci Česká školní inspekce, nikoliv Národní akreditační úřad. Tyto subjekty by po schválení pozměňovacího návrhu byly pod dvojí kontrolou - ČŠI i NAÚ - což je mimo jiné nehospodárné, neefektivní a matoucí. Vyšší odborné školy a střední školy, které existují pod jedním IČO, dále sdílejí stejné prostory, administrativu, stejné učitele, nejsou na standardy NAÚ připravené.
K čemu bych se dále chtěla vyjádřit, je další kontroverzní pozměňovací návrh, který měl jít svým zvláštním řádným legislativním procesem, nicméně je to řešeno opět pozměňovacím návrhem, a to ještě vloženým na poslední chvíli, a to je změna postavení akreditačního úřadu. To včetně změny ustanovování jeho členů tak, aby splňoval podmínky ESG. To je jistě žádoucí. Předložený návrh ovšem neprošel žádnou hlubší diskusí s orgány reprezentací a měl by být řešen samostatně až v příští novele zákona.
Jsou tam rozpory s evropskými standardy, je tam rozpor se standardem nezávislost. Tam vůbec tam nedochází k odpolitizování jmenování předsedy NAU. Pro jmenování předsedy pozměňovací návrh stanovuje, že ministr není vázán pořadím nejvhodnějších kandidátů ve výběrovém řízení. Politický výběr ministra ze tří kandidátů má podle pozměňovacího návrhu stvrzovat vláda. Jmenování předsedy NAU tak nebude nepolitické a politický výběr předsedy bude bránit vstupu do ENQ a EQUAR.
Nedochází k odpolitizování v oblasti stanovování výše odměny předsedovi a členům Rady NAÚ. Pozměňovací návrh stanovuje, že výši odměny členů rady a přezkumné komise má stanovovat vláda, což je pokračování současného nežádoucího stavu.
Financování činnosti úřadu není nezávislé a nesplňuje evropské standardy. Financování úřadu zůstává výhradně součástí rozpočtové kapitoly MŠMT ve formě příspěvku na činnost. Pozměňovací návrh předpokládá, že úřad s předstihem sestaví na každý rozpočtový rok návrh svého rozpočtu nejméně v rozsahu celkových příjmů a celkových výdajů, na jehož základě mu ministerstvo poskytne příspěvek. Náklady na činnost úřadu však v praxi není možné závazně určit s ročním předstihem.
Pozměňovací návrh zákona ani neupravuje samotný akreditační proces. Počet současných akreditačních řízení v závislosti na počtu žádostí 300 až 400 řízení ročně neumožní, aby jednotlivá řízení byla vedena v rozsahu a kvalitě požadované evropskými standardy. Evropské standardy totiž předpokládají výběr kvalitních hodnotitelů a jejich proškolení pro účely každého řízení samostatně, vícedenní návštěvu na místě a rozsáhlou zprávu jako výstup z každého hodnocení. Nezbytným předpokladem pro sladění s evropskými standardy v této oblasti je redukce počtu posuzovaných žádostí.
Z hlediska českého právního systému se v podstatě jedná o nejasné a nefunkční postavení úřadu. Je zjevné, že se jedná o zjednodušený návrh předložené novely zákona o vysokých školách ze strany Ministerstva školství, kterou vysoké školy zásadně zkritizovaly a v podstatě celou jako nekoncepční ji odmítly. Odůvodnění pozměňovacího návrhu je zcela nedostatečné. Zaměřuje se na nezávislost NAÚ, ale v důvodové zprávě je pouze obecně uvedeno, že jde o naplnění ESG, ale není uvedena ambice, aby NAÚ vstoupil do mezinárodních struktur ENQA a EQAR, což by měl být hlavní cíl.
A k třetímu pozměňovacímu návrhu, ke kterému mají vysoké školy výhrady, především tedy vysokoškolské ústavy, to je pozměňovací návrh, který mění nebo omezuje postavení - nebo vysokoškolské ústavy. Zmíním hlavní negativní dopady této navrhované změny v postavení vysokoškolských ústavů.
Tím prvním je omezení získávání prestižních projektů. Tato navrhovaná změna jde proti zájmům České republiky, kdy se omezí možnost získávání financí ze zahraničních veřejných zdrojů - ESA, NASA, bilaterální granty ERC a jiné. Limit 50% ročního rozpočtu vysokoškolského ústavu fakticky znamená pro víceleté projekty podstatné omezení. Vysokoškolské ústavy všech veřejných vysokých škol v České republice tak ztratí možnost být hlavním řešitelem velkých domácích či mezinárodních projektů. Jde o zcela opačný směr, než je rozvoj prakticky zaměřené vědy, výzkumu, inovací zajišťovaných vysokoškolskými ústavy.
Dalším negativním dopadem je omezení akreditovaných studijních programů. Pozměňovací návrh i s navrženým přechodným obdobím ohrožuje vzdělávání stávajících studentů veřejných vysokých škol v řádu tisícovek. Důležitou roli hrají akademické senáty univerzit, kde jsou zastoupeny i vysokoškolské ústavy. Argument, že studentům vysokoškolských ústavů nejsou garantována veškerá akademická práva, se nezakládá na skutečnosti.
Profesně zaměřené doktorské programy na vysokoškolských ústavech jsou zcela v souladu s dlouhodobě deklarovanými potřebami státu, především se zaměřením na aplikovaný výzkum a inovace s přímou vazbou na český průmysl. Tento konkrétní pozměňovací návrh tak ve své podstatě omezuje potřebnou flexibilitu vysokoškolských ústavů ve vědě, výzkumu a inovacích. A také vystavuje velkému riziku tisíce studentů, pro které vysokoškolské ústavy zajišťují výuku.
Co se týká návrhu zákona nebo novely zákona jako celku. My jsme samozřejmě všichni vítali jako potřebnou novelu vysokoškolského zákona a v podstatě ze začátku to vypadalo, že projde celkem hladkým procesem a hladkým schválením. Ale poté, co ve druhém čtení byla v tomto návrhu načtena celá řada pozměňovacích návrhů, většina z nich, těch nejkontroverznějších, byla načtena na poslední chvíli, bez možnosti je čas projednat, docházíme k závěru, my, klub hnutí ANO, že pokud ty nejkontroverznější pozměňovací návrhy projdou, to jest návrh týkající se transformace NAÚ a návrh týkající se změny akreditace vyšších odborných škol, tak v tomto případě my jako hnutí ANO tento návrh zákona nepodpoříme. Děkuji.
