To znamená, zákon jasně říká, že vůči těmhle osobám, které už byly definovány, které byly v tom návrhu, nebo jsou v tom návrhu stále ještě, bude zaměstnavatel mít povinnost povinně přispět - se státní podporou logicky - a ten člověk bude moci s tím nakládat. Může se rozhodnout svobodně, podle nějaké své osobní, rodinné situace, strategie, využít třeba možnost předdůchodu, nebo následně využít třeba toho, že logicky ty peníze bude využívat během svého čerpání důchodu prostřednictvím příjmů.

Má to benefity v tom, že s tím může případně nakládat rodina nebo nejbližší lidé, pokud si to ten člověk takto zvolí, v případě mimořádné události, jako je třeba úmrtí. To znamená z průběžného pilíře tyto možnosti nejsou, jedině v rámci sirotčích nebo vdoveckých důchodů. Ale není tam další možnost, jak nakládat tady s tímto odvodem, který tam je vyšší a který je nějakým způsobem také i investičně zhodnocen v rámci výnosnosti daného penzijního produktu.

Jsou další okolnosti, které je potřeba zohlednit, ale ve vztahu k odborům, zaměstnancům, zaměstnavatelům, se na tom principu, parametrech té množiny lidí v zásadě nic nemění. Ten základ zůstává stejný. Mění se to, že to bude součástí povinnosti do třetího penzijního připojištění, do třetího pilíře.