Autor Rainer Rupp se zamýšlí nad tím, kam jdou peníze na celosvětový „Green deal“:
Každoroční megapodívaná COP29, kde se politici a aktivisté snaží přesvědčit svět, že je bez bilionů dolarů a slibů „čisté nuly“ odsouzen k záhubě, se tentokrát konala v Baku. Po dlouhých jednáních byla nakonec dohodnuta „štědrá“ částka 300 miliard dolarů ročně do roku 2035, která má pomoci rozvojovým zemím vyrovnat se s klimatickými změnami. Skvělé, že?
Ale počkejte – co se vlastně stalo s těmi nesčetnými miliardami, které již byly vyplaceny za posledních několik let? Zpomalilo nebo dokonce zastavilo změnu klimatu? Naše planeta je vystavena neustálým změnám klimatu po stovky milionů let. Hladiny CO2 v atmosféře byly obvykle mnohonásobně vyšší než nyní, i když tehdy neexistoval průmysl ani lidé.
Jak často bylo údajné tání grónského ledu používáno v poplašných projevech politiků a hysterických úvodnících předními prestituty jako důkaz toho, že naše děti a vnoučata budou během svého života spáleny k smrti, pokud okamžitě nezměníme obrovský posun teplot obrovskými sumami peněz? Musí se na to ušetřit, zejména v sociálním sektoru, stejně jako ve školství a zdravotnictví, ale i starší lidé musí přispět k boji proti změně klimatu nižšími důchody.
Takto ušetřené miliardy dolarů pak jsou vhozeny do chřtánu novým profitérům z klimatického průmyslu, který vyrostl z nuly. Je to pravděpodobně poprvé ve světové historii, kdy celá země utrácí spoustu peněz na vybudování nového průmyslového odvětví větrné a solární energie, které pak vyrábí produkt, který je (kvůli dlouhým obdobím tmy a bezvětří) mnohem nižší a méně spolehlivý než předchozí produkt (výroba energie z uhlí, plynu, ropy a jádra), ale zato činí energii pro domácnosti dvakrát až třikrát dražší.
A celá věc je pak zdůvodněna odkazem na údajně nevyvratitelné vědecké klimatické studie. Ty vytváří mezinárodně propojený konglomerát akademických a pseudoakademických klimatických institutů pomocí počítačových modelů, které počítají klima přesně na dvě desetinná místa až do roku 2100. Díky bohatým penězům z daní, které do tohoto sektoru plynou, se klimatické ústavy těší jedinečnému finančnímu boomu a vysoké společenské reputaci, zatímco ostatní fakulty musí šetřit.
Zdá se, že klimatické ústavy se zabývají primárně spíše otázkami humanitních než přírodních věd. Zpravidla nepracují s fakty, ale často s nereálnými předpoklady o budoucnosti, které pak vkládají do svých počítačových modelů, aby z nich vyšla správná odpověď, totiž děsivá. To zvyšuje ochotu vyděšených rodičů utrácet více za údajnou ochranu klimatu a se skřípěním zubů platit vyšší daně z CO2 nebo akceptovat dvakrát vyšší náklady na vytápění; aby pak při dalších volbách vděčně dál volili ty samé lidi, kteří je do toho všechno dostali, místo toho, aby je všechny vyhnali.
První hrozivé důsledky této politiky pro německou ekonomiku již nelze přehlížet. A velkou část způsobených škod již nebude možné napravit. O to naléhavější je, aby finanční prostředky státu již nezmizely v kapsách klimatologů a jejich politických představitelů, ale abychom opět investovali do dostupné výroby energie. Byly by to skutečné investice do hospodářské a sociální budoucnosti naší země.
Osvoboďme se od uměle vytvořených klimatických obav a místo toho věnujme větší pozornost škodám na životním prostředí, které primárně způsobuje „zelený průmysl“. Nenechme se zastrašovat pochybnými počítačovými modely pro rok 2100, místo toho se orientujme na reálná fakta světa kolem nás. A v tomto ohledu se minulý týden objevily povzbudivé zprávy z Grónska, které – jak se dalo čekat – naše samozvaná „kvalitní média“ záměrně přehlédla.
Mainstreamová média léta předvádějí tající ledovce a poukazují na hrozbu vzestupu hladiny moří. Ale co když je realita trochu střízlivější? Nedávné studie ve skutečnosti ukazují, že povrchové teploty v Grónsku se již 20 let ochlazují. Ano, ochlazují! O celých 0,11 stupně Celsia méně - podle studie založené na více než 31 000 satelitních měřeních. Tání ledu? Zpomalilo se – natolik, že by si člověk skoro mohl myslet, že údajný „bod zvratu“ je spíše marketing než věda.
Když si pár krav v Holandsku trochu více uprdne, taková zpráva se obvykle dostane do večerních zpráv. O ochlazení grónského ledu za posledních 20 let se v našich vládních médiích nedočtete ani to neuslyšíte, přestože platíme povinné poplatky, u kterých bychom mohli očekávat vyvážené, prvotřídní informace. Je to podvod, stejně jako „klimatická krize způsobená člověkem“. Protože jak jinak ospravedlnit utrácení bilionů za „záchranu“ planety? Matka Země se však neřídí předepsaným scénářem. Thajští a japonští vědci, kteří data analyzovali, se dokonce odvažují uvést jako příčinu přirozené výkyvy klimatu, což je urážka dogmatu o vině způsobené člověkem.
Plán 300 miliard dolarů zní ohromně. Jak se ale tyto prostředky využívají? Ještě v roce 2009 bylo slíbeno 100 miliard dolarů ročně a mezitím přiteklo hodně peněz, i když méně, než se plánovalo. Zatím však chybí rozpis. Údaje COP29 neposkytují žádné informace o tom, kolik například přijímající země vynaložily na nákup technologií a strojů šetřících CO2 od dárcovských zemí. Je tedy důvodné se domnívat, že na základě zkušeností s fondy na rozvojovou pomoc využily dárcovské země tuto výhybku k tomu, aby naši pomoc a peníze z daní přesměrovaly domácím klimatickým ziskům, aby je ještě více obohatily. Realita je střízlivá: západní společnosti budou nadále těžit z takzvaných „zelených projektů“ ve třetím světě. Jistě jen darebák by při tom pomyslel na moderní koloniální politiku.
Je také jisté, že značná část peněz skončí v místních klimatických institutech a úřadech, než se nevysvětlitelně rozplynou v neznámu? Další část peněz půjde na administrativu nebo „náklady na poradenství“ pro odborníky ze západoevropských klimatických ústavů. Tyto úvahy o konečném určení klimatických fondů jistě sehrály roli v rozhodnutí bohatých arabských šejchů zablokovat navýšení ročních finančních darů na klima na jeden bilion dolarů.
Ať už stoupající hladina moří, hořící lesy nebo „klimatičtí uprchlíci“ – klimatické hnutí miluje apokalyptické scénáře. Ale jak často se tyto hororové scénáře ukázaly jako scestné? Korály na Velkém bariérovém útesu bují v rekordních počtech, zatímco arktický mořský led je na dobré cestě k obnově. Dokonce i v Antarktidě, kde strašlivá ozónová díra dávno zmizela, data ukazují ochlazení. Ale kdo chce slyšet fakta, která by poškodila lukrativní zelený obchodní model, který je založen na panice obyvatelstva.
COP29 byla podle očekávání další kapitolou ságy „Zachraňujeme svět – s vašimi penězi“. Sliby jsou skvělé, výsledky skromné. A věda je nadále zneužívána. Zatímco občané dárcovských zemí platí účty, zůstává otázka: Nebylo by smysluplnější spoléhat se na poctivou vědu a skutečná řešení, než utápět miliardy v bezedné jámě? Ale hej, bez paniky žádné dary a žádná „záchrana“.
