Ptali jste se mne mnozí na setkání premiéra Roberta Fica s Vladimírem Putinem. Víte, já bych to nakonec nechala vyhodnotit lidi samotné, protože ti mají, myslím, přes veškerou veřejnoprávní masáž docela jasno. Ono to totiž zase tak složité není…
Za prvé - opravdoví státníci se setkávají s opravdovými státníky, zatímco ti druzí nejsou jako druhá liga zváni ani ke stolu hromadnému… Jsou “přehlédnuti”… Naši mudrci navíc neví ani proč je nepozvali, když miliardy tekly proudem…
Za druhé - příspěvek slovenského premiéra Roberta Fica na FB, že se setkal s Vladimírem Putinem, získal za dva dny přes 60 tisíc lajků, zatímco náš ministr zahraničí, který ho za setkání kritizoval, má u svých příspěvků zatím cca 200 reakci, a to ještě většinou k tomu plné ironie... Ten rozdíl je tedy tak obrovský, že je to víc než u nás tolik populární signál.
Za třetí - světovou politiku, a s ní současně i obchod, dělají, a tím mají také faktický vliv na vše, jen skuteční státníci a lídři velkých zemí, a s těmi je zkrátka dobré, strategické a chytré v přímém kontaktu být. Nemusí v tom být zrovna srdce, ale mozek, mozek by v tom měl být určitě. Pokud je tedy v zájmu svou vlastní, malou zemi, spravovat a chránit se vší vážností a odpovědností...
Trump ani Putin se nepotkávají jen tak s každým. Trump a Putin mají současně obrovský vliv, možnosti a tím pochopitelně i sebevědomí. Trump a Putin také mají, narozdíl od Bidena, ten mozek zcela v pořádku… A většinou dobře ví, co chtějí.
Suma sumárum lze patrně - zcela logicky - učinit závěr, že ty země, jejichž představitelé se běžně setkávají s předními lídry světové politiky u jednacího stolu ve dvou, mají mnohem pevnější a jistější pozici než ty, jejichž premiéra nepozvou - ani zdvořilostně - ke stolu hromadnému...
Proto se vyrojilo tolik prskotu, urážek a odsuzování… Závist. Bezmoc. Pocit vlastní neschopnosti v přímém přenosu. Vidět totiž Fica vedle Putina, obdobně Orbána vedle Trumpa, a sebe nenajít ani vedle Zelenského “mezi všemi”, to pochopitelně zdrtí i premiéra nejlepší české vlády v historii. To není o stranách. To je o osobních schopnostech.
A lidé to už zkrátka celé pochopili… Mluvit akademicky je jedna věc. Reálná politika “natvrdo” je pak věc druhá. Být lídrem opravdovým a lídrem “jen jako” je nebe a dudy. Kdo je tím pojmem “nebe” a kdo je spadá pod ty “dudy”, to už si lidé jistě sami přeberou. Ať píší titulky kdekoli cokoli.
