Zbývající koaliční přátelé předsedy vlády jsou naopak nadšeni, pro jejich čelní představitele to byl prý balzám na duši a Petr podle nich opět státnicky spojil Česko.
Aneb přesvědčování přesvědčených a vytáčení vytočených. Po projevu předsedy Senátu, který zaznamenal jen ortodoxní pozorovatel politického dění a chytrém tahu předsedkyně Sněmovny, která pochopila, že nemá co říct, naservíroval premiér lidem další porci šunkofleků bez uzeného, na jejichž progresivistickou chuť zapomněli diváci naštěstí během několika hodin.
Neudělat stejnou chybu
V podtextu projevu premiéra čtu ale podstatnější informace. Totiž, že do konce volebního období se už nic nezmění. Logicky, pokud je někdo přesvědčen, že to dělá správně, nikdy ke zlepšení nedojde. A jestli jsem něco Petru Fialovi věřil, pak to, že věří tomu, že to dělají dobře. Ne, že by to bylo nějaké překvapení, ale s ohledem na stav hospodářství a blbou náladu ve společnosti, jak ostatně uznal on sám, to není potvrzení příjemné.
Dokonce ani pro opozici, která by mohla mít poťouchlou radost, kam až to tahle parta dovedla. Osobně ale nevidím lítající špunty, ale nekonečnou výzvu, která bude příští vládu čekat. Tím spíše, když lidé mají obrovská očekávání. O tom, že to není dobré, netřeba přesvědčovat už ani fanoušky 4,5 koalice, ale to pro úspěšné vládnutí nestačí.
Příští vláda nesmí udělat stejnou chybu jako Fialova parta. Ta přesně věděla, co nechce, ale nedokázala se ani shodnout, natož pak prosadit, co vlastně chce. Absence uceleného programu, nekompetence a nulový tah na branku, jsou typické znaky nepřipravenosti. Vláda tím přišla o možnost v prvních dvou letech prosadit svoje politické cíle.
Jen omílali Antibabiše
Nenávist a přesvědčení, CO nebo KOHO nechci, jim sice umožnilo vyhrát volby a slepit vzdorkoalici, ale to samo o sobě nestačí k úspěšnému vládnutí. Tím spíše v dobách náročných, což energetická krize a válka na Ukrajině nepochybně jsou. V pudu sebezáchovy už pak jen omílali Antibabiše, což je spolehlivě dovedlo k nejnižší důvěře obyvatel od revoluce. Lidé přitom dokáží odpustit chyby (konečně, dělaly je všechny vlády), ale nikoliv neschopnost přiznat průšvih. Velmi dobře si totiž uvědomují, že bez pojmenování problému, ho těžko může dotyčný vyřešit.
Příští vládní sestava proto nesmí podlehnout ani na minutu dojmu, že k úspěchu bude stačit vézt se na neúspěchu současného kabinetu. Po náročných letech a nesplněných slibech se zvyšuje nejistota, chudí jsou chudší, střední třída je opatrnější, bohatí nechápavě kroutí hlavou, podnikatelé ztrácejí výkonnost a všeobecně klesá důvěra ve stát.
Výměna vládních garnitur je sice nezbytně nutný předpoklad změny, leč není postačující. Musíme být připraveni okamžitě zavádět nutné kroky. Zákonné, personální, systémové. Každý ze stínových ministrů musí vědět, co bude činit, jaké legislativní opatření musí udělat, jaké agendy sloučit či zrušit a s jakými lidmi tak bude činit.
Proto už tři roky funguje stínová vláda, která finalizuje nejen volební program pro širokou veřejnost, ale hlavně detailní plán všech změn. Vzhledem k situaci a předpokládané ofenzivě všech oponentů, nebude za rok už čas něco chystat. A nemyslím to nyní zle, je to práce opozice, a ani my jsme se s nimi nepárali.
Odpovědí ale už ale nesmí být nářek a výmluvy na vládu Fialovu, ale rozhodné kroky kompetentních lidí. Kroky, které musejí nastat hned a musejí být připravené. Jinými slovy, předvařit uzené předtím, než šunkoflekům vrátíme původní chuť. To považuji za můj hlavní úkol v nadcházejícím roce.
Karel Havlíček
stínový premiér za hnutí ANO
(psáno pro www.lidovky.cz/nazory/)
