Ředitel magistrátu je vlivná pozice. Teoreticky má sice jen procesně řídit úřad, ale v praxi má i velký politický vliv. Jako politik těžko něco můžete dělat, když nemáte dost lidí, kteří by vaši politiku vykonávali - a na to, kolik, jací lidé a za kolik peněz tu agendu vykonávají, má zásadní vliv právě on. Dá se to přirovnat k tomu, když máte ve firmě provozního ředitele - pokud vás provozní ředitel sabotuje, jste namydlení. A Martin Kubelka se spíš než jako nestranný úředník chová jako gubernátor někde v ruské provincii. Zdá se mi, že na magistrát přinesl know-how východních despotů.
Nelíbáte prsten? Nedostanete odměny. Pan gubernátor nebude nakloněn dát vám nová tabulková místa, která potřebujete. Možná k vám taky pan gubernátor pošle společnost, která pro něj - za veřejné peníze - dělá audity, které gramotný člověk nemůže považovat za nezávislé. Nebo vám třeba do kanclu přijde policie. Líbáte prsten? Dostáváte takové peníze, na které byste si v soukromém sektoru nesáhli. Když budete mít problém, podrží nad vámi gubernátor ochrannou ruku. A možná si i zdarma zaparkujete.
Sledovat magistrát v těchto letech je taková ministudie na téma, jak snadno může určité prostředí ovládnout primitivní kultura strachu, vydírání a patolízalství. Nabízím pár postřehů.
První moment, kdy mi atmosféra na magistrátu začala připomínat nějakou východní despocii, byla chvíle, kdy se na počest narozenin pana ředitele přerušilo jednání pražského zastupitelstva. Pan ředitel stál na schodech, před nimiž se utvořil špalír. Desítky úředníků vstaly od svých pracovních stolů a vyrazily gratulovat. Poblahopřát přišly dokonce děti z magistrátních dětských skupin. Seděla jsem ve své lavici a nevěřícně na tu strojenou ceremonii hleděla. Trochu jsem se chtěla smát, trochu mě mrazilo. Chybělo leda to, aby měly dětičky červené mašle ve vlasech a psal se rok 1980.
Zarazilo mě, jak snadno a jak primitivními způsoby se dá podobného stavu dosáhnout. Kubelka není žádný temný stratég moci, žádný zvrácený, ale podivuhodný mozek, žádný člověk, nadaný neobyčejnou silou osobnosti. V magistrátním prostředí jsem potkala pár lidí, co by měli sedět za mřížemi (a někteří z nich tam i sedí), a řada z nich se sice pohybuje na špatné straně zákona, ale člověk jim přes veškeré antipatie nemůže upřít určité osobnostní kvality: charisma, pracovitost, odvahu, důmysl. Kubelku mezi ně neřadím; nápadná je spíš jeho zlostná tréma, má-li někde veřejně promluvit. Co mu však chybí na charismatu, to dohání obrovskou touhou po sebeprosazení, dostatkem energie, ochotou se podbízet - a absencí zábran.
Nedostatek autority, kterou by vzbuzovala jeho osoba, nahrazuje kombinací rozdávání nejrůznějších benefitů a vzbuzování strachu. Veřejné peníze rozdává, jako by byly jeho, na hlavičkovém papíru zasílá výtky těm, kdo se mu znelíbí. Využívá - respektive zneužívá - tak možnosti, které mu skýtá jeho funkce ředitele úřadu. Jeho metody jsou primitivní, ale překvapivě efektivně fungují.
Samozřejmě to má i další předpoklady. Bohuslav Svoboda je slabý primátor, který se ani nepokouší město řídit; jak směšně působí jeho omlouvání Kubelkových průšvihů mu nedochází. Na magistrátu navíc aktuálně vládne jedna oficiální (SPOLU+STAN+Piráti) a jedna neoficiální (SPOLU+ANO) koalice; vlivnější je ta druhá - a ta nad Kubelkou drží ochrannou ruku, protože je to člověk kariérně i rodinně spjatý právě s ANO.
Rozkladné účinky má jeho feudalistický styl manažerského řízení na celý úřad. Jakmile se v nějakém prostředí loajalita a respekt kupují, znamená to, že se tam loajalita a respekt předstírají. A prostředí, které ovládne předstírání, se také stává prostředím nedůvěry. Jak můžete vědět, z jaké motivace kdo jedná? Skutečně dělá rozhodnutí, které je nejlepší pro město? Je to jeho názor, co hájí - anebo ho hájí, protože třeba dostane odměnu půl milionu? Řada lidí na magistrátu dnes dostává odměny v podobné výši, jakou činí jejich tabulkový plat - a rozhoduje o nich jediný člověk; dá se v takové situaci vůbec mluvit o nezávislosti?
Na magistrátu je řada lidí, kterých si vážím, a kteří opravdu slouží městu. Chtěla bych, aby mohli bez předstírání a beze strachu dělat svou práci. A taky bych chtěla, aby pro Prahu pracovali kreativní a pracovití lidé. Bude však takové prostředí přitahovat odvážné a svobodomyslné zaměstnance, které by takový byrokratický kolos jako magistrát potřeboval? Těžko. Nedůvěra nakonec vždycky vychází draho. V tomto případě vyjde draho zejména Pražany. Obávám se, že pražský magistrát bude Kubelkovým působením ještě dlouho vnitrně rozložený; a to i kdyby ředitel skutečně na své pozici v dohledné době skončil, což je značně nejisté.
Možná Kubelka vytvořil na magistrátu svou gubernii - ale možná taky pražská politika vytvořila jeho. Ruka ruku myje: ty mi umožníš dělat tohle, já zas tobě umožním tamto. Pan ředitel si může řádit jak chce, a přesto bude řada lidí, co ho v zájmu záchrany vlastní kůže podrží. Uvidíme, zda v tom mimořádné zastupitelstvo něco změní. Už teď ale víme, že účet za působení páně Kubelky bude vysoký. A to nejen svou cenovkou.
Já si odnáším poučení, že jakkoli se někdo může zdát jako ponížený úředníček, stačí dát mu vysokou funkci a široké pravomoce - a hle, je z něj nebezpečný despota.
