Důvod první. Jedná se o protiústavní přílepek. V Poslanecké sněmovně byl předložen ve druhém čtení, bez jakékoli souvislosti s jádrem navrženého zákona. A na konci druhého čtení. Považuji to za zcela jasnou a jednoznačnou záležitost. Kdybych se měl pokusit parafrázovat někdejšího premiéra Stanislava Grosse, řekl bych, že je to tak křišťálově jasné, že to snad křišťálově jasnější být ani nemůže. To, že to je přílepek. Ale vážně. Všichni členové všech čtyř výborů, kteří se návrhem zákona zabývali, obdrželi velmi podrobné odůvodnění. Velmi podrobné. Mimochodem, to, jak tady argumentoval pan ministr, že se to někde projednávalo, že se k tomu vyjadřovaly nějaké složky... Ty se nevyjadřovaly k tomuto přílepku. Vůbec. Ty se vyjadřovaly k nějakému zákonu, který v současnosti je na počátku svého projednávání v Poslanecké sněmovně. Zákonu nějak podobnému. Jak přesně, to je otázka. Ale k tomuto se vůbec nevyjadřovaly. Vůbec.
Zrušení protiústavního přílepku je povinností vyplývající z ústavního slibu senátora o zachovávání ústavy. Avizuji, že pokud se přes to přese všechno tento přílepek stane součástí našeho práva, chci, pokud se mi podaří sehnat dostatečný počet kolegů, podat návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu.
Důvodem druhým, a přiznám se, že pro mě ještě zásadnějším, je obsah tohoto přílepku. Formulace nového trestného činu je natolik vágní a zneužitelná, ve svém důsledku omezující svobodu slova, že jeho přijetí je pro mě nepřijatelné. Slyšeli jste to od lidí okolo, kteří to hodnotí přesně takto – vágní a zneužitelné. Já namísto sebe však nechám promluvit velmi respektovaného právníka a porevolučního poslance Petra Tomana. Dle článku zveřejněného na serveru Česká justice pod titulkem Velezrada z doby komunismu je zpět. Cituji...
Znáte ten pocit? Jdete po ulici a najednou zjistíte, že máte něco smradlavého přilepeného na botě. Obávám se, že něco podobného se stalo našemu trestnímu zákoníku. V posledním předvánočním týdnu schválila Poslanecká sněmovna PČR novelu zákona lex Ukrajina, k níž byl na poslední chvíli přilepen nový trestný čin neoprávněná činnost pro cizí moc. Vždy jsem se obával tohoto vývoje trestního práva, ale nikdy mě nenapadlo, že jej bude nastolovat pravicová vláda. Trestem odnětí svobody až na 15 let má být trestána činnost pro cizí moc. Na otázku, o jaký konkrétní druh činnosti, o jaké konkrétní jednání v trestněprávním smyslu se jedná, je odpověď jasná. O jakékoli. Skutečně jakákoli činnost kohokoli bez rozdílu může být podle nově přijímané skutkové podstaty trestná, je-li prováděna v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost ČR nebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se ČR zavázala. Při posuzování trestnosti tak nebude podstatný druh činnosti, která byla vykonávána, nýbrž jen úmysl, s níž je vykonávána. A pro koho je vykonávána.
Zde narážíme na pojem cizí moc. Ten obsahují skutkové podstaty několika jiných trestných činů a míní se jím jakýkoli cizí stát, kromě ČR, nadstátní organizace sdružující více států, založená za jakýmkoli účelem, například vojenské aliance, hospodářská společenství, pakty obranné povahy, pakty zaměřené vůči jinému státu atd. Cizí mocí jsou i státní nebo nadstátní organizace nebo sdružení, které ve své činnosti prosazují moc určitého státu. Pro pojem cizí moc je charakteristické, že se v činnosti příslušného subjektu, který je reprezentuje, přímo promítají zájmy cizího státu, případně více států, které jsou tímto subjektem prosazovány. Trestnou má být v zásadě jakákoli činnost, a pro kohokoli v zahraničí, pokud je vedena popsaným úmyslem.
Korunu všemu nasazuje poslední odstavec nového ustanovení o třech slovech: Příprava je trestná. Tedy nejen jednání samotné, ale i nejranější fáze takové činnosti, kdy mnohdy ani pachatel sám neví, co a zda bude následovat. Obecně podle § 20 trestního zákoníku je příprava trestná pouze u zvlášť závažných zločinů a tam, kde to trestní zákoník výslovně stanoví. Z důvodů, které nebyly diskutovány v odborné veřejnosti, má být příprava trestná i u trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc.
Tím se dostáváme k úmyslu. Zdálo by se, že tím je věc vyřešena. Pokud se úmysl prokáže, jde o trestný čin. V opačném případě nikoliv. To bychom však za sebou nesměli mít bohaté zkušenosti, jak z minulosti, tak ze současné doby, jak subtilní je právě tento znak skutkové podstaty trestného činu, že nezáleží ani tak na důkazech, ale na subjektivním přesvědčení toho, kdo je posuzuje. Je sice pravdou, že existuje vcelku bohatá judikatura soudu o tom, že úmysl nelze předpokládat, nýbrž je nutné jej na základě zjištěných okolností prokázat. Ale stále se jedná jen o vědomí jednoho člověka, které zpětně posuzuje jiný člověk. Každý obhájce vám potvrdí, jak složité a takřka nemožné je přesvědčit orgány činné v trestním řízení, že obviněný nejednal v úmyslu, nýbrž maximálně z nedbalosti. Prostor k uvážení státních orgánů je natolik velký, že i riziko omylu, neřku-li vědomého zneužití, je značné.
Nechci zpochybňovat oprávněný zájem nás všech na obraně republiky, její svrchovanosti, územní celistvosti a bezpečností, tím spíše v současné době ovlivněné barbarským ražením Ruska a jeho nohsledů na Ukrajině. Současně se ale nechci vracet o 35 a více let zpět a pouštět oknem to, co bylo dveřmi s velkým úsilím vyhozeno. Pokud by se jednalo o klasický trestný čin, násilný, majetkový, jehož skutková podstata je vzhledem ke společenskému vývoji upravována, nic bych asi nenamítal, i když gumové paragrafy mi vadily vždy. To však není tento případ. Neoprávněná činnost pro cizí moc je trestným činem výsostně politickým. Jeho úkolem je trestat či alespoň vystrašit politické oponenty v nejširším slova smyslu. Zde bychom měli být obzvlášť obezřetní.
Po atentátu na Aloise Rašína v lednu 23 přijal republikový parlament zákon č. 50/23 na ochranu republiky. Bylo třeba chránit nově vzniklý stát před těmi, kterým by se více líbilo rakouské císařství než Československá republika.
Uběhlo pouhých pět let od konce celosvětové války a byl právě zavražděn ministr financí. Politický krok vcelku pochopitelný. Nelze však přehlédnout, že i současný trestní zákoník obsahuje hlavu 9, trestné činy proti ČR, cizímu státu a mezinárodní organizaci. A tedy trestní právo není vůči těm, kteří chtějí naši republiku ohrožovat, bezzubé.
V našich dějinách máme bohužel i špatné zkušenosti. Výše zmíněný prvorepublikový zákon byl v říjnu 1948, krátce po nástupu komunistů k moci, nahrazen zákonem č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. Ten obsahoval formulačně velmi podobné skutkové podstaty trestných činů, jaké mají být do trestního zákoníku vráceny zpět paragrafem 318, například trestný čin velezrady. Zatímco velezrady podle § 1 zákona na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948 se dopustil ten, kdo se pokusí zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky či vešel v přímý či nepřímý styk s cizí mocí, trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc podle § 318 a) trestního zákoníku z roku 1925 se má dopustit ten, kdo vykonává činnost pro cizí moc v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, ochranu nebo bezpečnost ČR.
Předkladatelé zákona se zjevně inspirovali právě tímto zákonem. A proto bychom měli být o to obezřetnější a položit si otázku, zda opravdu chceme do trestního práva vracet trestný čin, za nějž byli popraveni Milada Horáková, Heliodor Píka a další. Ano, řekněte, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Já se však obávám, že bychom do ní vstoupit mohli.
Dál uvádí pan advokát Petr Toman dva příklady. A dále uvádí v závěru svého článku: „Bohužel žádné trestní řízení není zcela odolné proti pomatenosti těch, kteří jej vedou, a nic není nemožné. Pokud existují skutkové podstaty trestných činů, které byly v minulosti zneužity, neměly by být do trestního zákoníku vraceny. Tím spíše, pokud nejsou podrobeny podrobné diskusi a nepanuje na nich všeobecná shoda.“ Tolik doktor práv Petr Toman.
Před Senátem nyní leží klíčové rozhodnutí. Jak plyne z celé mé řeči, doporučuji návrh nového trestného činu „neoprávněná činnost pro cizí moc“ škrtnout. A doporučuji to tím více, že i ke mně prosákla informace o tom, že budoucí nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová vyjádřila před týdnem na semináři v Poslanecké sněmovně, že je u nového trestného činu legislativně špatně vyjádřena skutková podstata. A také o tom, že je ji možné spravit. Obdobně se vyjádřil i Nejvyšší soud. Jinými slovy, že by se předkládaná novela jako vadná vyhodila a nahradila se novelou jinou. V tom případě by se tak v případě dnešního schválení stal Senát úplně směšným. Už tady kolegové říkali, kdo všechno vyjádřil své pochybnosti včetně Nejvyššího soudu.
Ale co už je úplně varující, že nejnověji se takto vyjádřila Konfederace politických vězňů v tomto přípisu, který dostali všichni z nás. A já si dovolím závěrečné dva tři odstavce z jejich vyjádření citovat. Znovu opakuji, jedná se o prohlášení Konfederace politických vězňů ČR. „Paragrafované znění zákona 318 a) znění komunistického zákona nebezpečně připomíná. A nejsme to jen my, kteří poukazují na skutečnost, že nově přijatý paragraf trestního zákona „neoprávněná činnost pro cizí moc“ zavádí do našeho trestního zákona podobně vágní a neurčitá kritéria pro jeho naplnění. Od listopadu 1989 jsme si zakládali na tom, že společnost buduje stát, jenž nebude ohrožovat svobodu jednotlivce, který má jiný názor na postup aktuální vlády. Stejně tak jsme si vědomi toho, že demokratický stát má právo se bránit proti autoritářským nedemokratickým režimům a zahraničním tlakům, které jeho existenci a principy aktuálně ohrožují. Jsme proto velmi znepokojeni možností zneužitelnosti této nové právní úpravy, tedy možnosti neblahého opakování politických procesů proti oponentům vládní moci. Vyzýváme a prosíme senátory, aby nedovolili schválení paragrafu tohoto trestního zákona. Domníváme se, že ve stávající platné trestněprávní legislativě existuje dostatečná obrana naší demokracie.“
Co již více by mělo motivovat k vyhození tohoto přílepku? Děkuji za pozornost.
