já zde vystupuji k dvěma tiskům, které obsahují obrovské množství práce, a v podstatě se dá říct, že v mém stručném komentáři budou takové tři okruhy. První: poděkování a pochvaly, což tedy není zvykem, ale je to potřeba; druhý: body, které jsou problematické, a samozřejmě si myslíme, že by se daly zlepšit. Předkládáme spolu s kolegyní Klárou Kocmanovou celou řadu pozměňovacích návrhů, myslím, že jich předkládáme zhruba 10; a třetí věc, tou bych začala, a je to přímo na pana ministra, a sice: proč nevíme, o čem přesně budeme hlasovat, co se týče kalkulačky, proč nebyl zveřejněn podklad, aby si mohl každý ověřit, jak budou výpočty dávek po reformě vypadat. To je naprosto klíčová věc, která musí být zásadní pro každého zákonodárce v tom rozhodování. K téhle třetí věci se znovu dostanu, ale protože je to tak důležité, tak to vypíchnu ještě jednou.

Vláda samozřejmě musí mít podklady, ať už to jsou výpočty v Excelu, ať už to je cokoliv jiného, jak budou dávky po této reformě vypadat, ale zveřejněny byly modelové příklady, zveřejněny byly věci, které chce ministerstvo zveřejnit, ale ne možnost si to ověřit, ne možnost vložit parametry dnešní situace, parametry domácnosti, místa a vidět, jak by to vypadalo po změně. Snaží se to přepočítávat řada odborníků, snažili jsme se to samozřejmě přepočítávat i my a ve spoustě situací týkajících se zejména rodin s více dětmi to prostě vychází velmi nepříznivě. A proto chceme, aby ministerstvo přestalo kalkulačku nebo podklad pro výpočet, který bezesporu má, utajovat a dalo ho normálně k dispozici.

Tímto jsem začala, protože opravdu považuji za skandální, že budeme hlasovat o něčem, co si nemůžeme ověřit, a nejspíš to tak bude, protože pan ministr řekl na výboru, že tu kalkulačku k dispozici nedá. Přála bych si, aby to bylo jinak, aby se změnilo a abychom klidně Excel nebo něco obdobného k dispozici dostali. Nejde o nás, jde ve finále o desetitisíce rodin, které budou mít nějaký často i negativní dopad v podporách. A je potřeba, aby věděli oni a abychom věděli my, o čem přesně rozhodujeme.

Současně, a to jsem říkala v úplně první větě, za spoustu věcí chci a chceme pochválit. Návrh reaguje na 30 a 20 let - podle toho, na které části sociálního systému koukáte - neměněné věci, reforma je třeba, systém je zbytečně složitý, o tom pan ministr mluvil, a také je zbytečně náročný pro lidi i pro úředníky. Takže zjednodušení a směřování k tomu, aby na jednu domácnost probíhalo jedno posuzování, to je přesně krok správným směrem. 

O co nám ale jde? Aby i takto dobře míněná reforma nevedla k tomu, že lidi v nouzi budou mít míň a že rodiče přijdou o podporu, třeba když jsou samoživitelé, jejich dítě je často nemocné, anebo že lidé v insolvenci budou tlačeni do šedé ekonomiky, protože se jim prostě nevyplatí vydělat si víc, o všechno přijdou, nebude tam nic motivačního, což je problém i pro věřitele, prostě je to nevýhodné pro všechny. To je konkrétní příklad věcí, kvůli kterým jsme podali sadu pozměňovacích návrhů a budeme je dnes načítat. 

Já ale ještě připomenu jednu věc, a sice - někdy se o systému sociálních dávek mluví trošku mylně, a je proto potřeba uvést na pravou míru, že na jednu stranu máme velmi široký systém podpory v rámci důchodů, a to ať už starobních, nebo invalidních, a to je úplně jiná věc, to je úplně jiný typ podpory než dávky sociální pomoci, o kterých mluvíme dnes. Je potřeba si taky říct, že část toho je podpora na bydlení zejména ve velkých městech, anebo zejména u osamělých seniorských domácností.

A jenom velice malé, ne ani procento, ale promile spíš, je vlastně podpora pro lidi nejchudší, kteří buď mají práci velmi špatně placenou, anebo ji mají sezónně, a podpora pro lidi, kteří opravdu život v naší společnosti z různých důvodů různě těžko zvládají. Takže bych ráda jenom zdůraznila, že se bavíme o podpoře bydlení dneska, zároveň dnes o takzvaném přídavku na dítě a pak samozřejmě také o tom, jak nastavit podporu pro nejtěžší životní situace. Snížení administrativy, zjednodušení dokládání, sjednocení celkového přístupu k domácnostem je něco, co opravdu kvitujeme, a stejně tak to, že byla snaha připravit reformu tak, aby se práce vždy vyplatila, tedy zejména u chudých pracujících. 

A teď, říkala jsem, že budu stručná - a budu - už se dostávám k tomu, co jsou rizika. Opravdu není jisté, že princip, aby se práce vždy vyplatila, bude platit u lidí v exekucích a insolvencích, proto bude moje kolegyně Klára Kocmanová podávat konkrétní pozměňovací návrhy týkající se právě toho, když člověk legálně pracuje v exekuci a insolvenci, aby byl motivován vydělat si legálně víc, protože pak víc zaplatí věřitelům, ale motivace tam prostě musí být i pro něj osobně. Já osobně předkládám jeden pozměňovací návrh týkající se tématu samoživitelů, sólo rodičů, kdy vím i z mnoha konkrétních příběhů, s kterými se na mě obracejí lidé, ale samozřejmě i ze situací ve svém okolí, že prostě jak jsou děti často nemocné, tak když máte dítě, jste na něj sám, sama, tak i ve věku sedmi, osmi let bývá ještě velmi často nutné s ním být doma. My máme v České republice nastavenou ošetřovačku, možnost ošetřovat člena rodiny u dětí, které vyrůstají v rodině se dvěma rodiči do devíti let, u sólo rodičů, to je jinak. Ale: to, co je podstatné, máme takovou celospolečenskou shodu, že do těch devíti let by dítě nemělo být samo doma, když je nemocné. A dáváme k tomu možnost skrze ošetřování člena rodiny. Vzhledem k tomu, jak je nastavená celá změna, tak si myslím, že bychom měli tenhle princip, že děti v osmi letech jsou ještě velmi často nemocné a ten, kdo je vychovává sám, je zranitelný, protože s nimi často musí doma kvůli nemoci být, tak tenhle princip bychom měli do té novely promítnout. 

Co to znamená? Předkládám pozměňovací návrh za klub Pirátů, aby zranitelnost u domácnosti sólo rodičů, lidí, co vychovávají dítě sami, se počítala i do věku devíti let dítěte. Proč? My jsme v těch jednáních - to jsme byli ještě součástí vlády a velmi jsme se snažili o toto téma - vyjednávali, aby se zvýšil původně navrhovaný věk čtyř let. To se povedlo, takže nyní tam je sedm let u samoživitelů. Nicméně z naprosto běžné zkušenosti lidí, jejichž dítě chodí do první, druhé třídy, je zřejmé, že to pořád je věk, kdy dítě spolehlivě 14 dní, tři týdny za podzim a potom ještě to samé v únoru stráví nemocemi. V téhle situaci, kdy se nastavuje veliká změna, je za mě opravdu nedobrý nápad být tak přehnaně přísný na samoživitele, samoživitelky. 

Já to uvedu úplně konkrétním příkladem, jak to na ně dopadne, když budou a když nebudou takzvaně zranitelní. Pozměňovací návrh se dá najít pod číslem 6139 mezi sněmovními dokumenty a je k němu i tabulka, kde ukazujeme zásadní rozdíl. Zase, já bych si to moc ráda ověřila na oficiální kalkulačce. Jsou to výpočty expertů, ale prostě si nemůžeme být jisti, že takhle přesně to bude. Nicméně vypadá to podle toho, jaké informace jsou k dispozici, tak, že dnes, kdyby se povedlo, aby tento pozměňovací návrh byl přijat, aby samoživitel s osmiletým dítětem nebo samoživitelka byli zranitelná domácnost třeba v Praze, tak by dostali zhruba o 2 000 větší podporu oproti dnešní dávce. Ale pokud to osmileté dítě bude často nemocné a ta domácnost nebude zranitelná, tak dostanou o 1 700 méně oproti dnešnímu stavu. 

Protože i řada organizací podporujících právě sólo rodiče upozorňuje, že věk do devíti let je kritický a ty rodiny často z hlediska širší rodiny a její podpory nefungují, aby mohly podporu poskytnout ony, tak si myslím, že ten návrh, jak ho vláda předložila, je v tomhle zbytečně přísný. Opravdu apeluji, abychom zvážili tuto jednu jednoduchou změnu. Místo věku sedmi, abychom tam přidali, že i devítileté děti v odůvodněných případech, kdy jsou hodně nemocné, mohly být doma s rodiči a ten rodič se nebál, že nebude mít z čeho zaplatit nájem pak další měsíc. 

Z dalších pozměňovacích návrhů, které jsme nahráli do systému, zmíním to, že konkrétní parametry, jak jsou nastavené normativy, jsou nastavené na čas zpožděný o 14 měsíců. Takže jeden z návrhů, který jsme za Piráty připravili a předložili pod číslem 6143, se týká nápravy zpoždění o 14 měsíců. Nápravy, aby lidé, kteří potřebují podporu v bydlení, měli vypočítávané ty částky podle reálného vývoje nájmů, aby to nebylo vypočítávané z údajů, které jsou více než rok zastaralé. To je další návrh, který předkládáme. 

Ještě bych představila související, to je příspěvek na energie pro zranitelné osoby a potom cenové mapy. To jsou už poměrně expertní témata, ale myslím si, že je velice důležité, abychom si uvědomili, že to bude mít dopady nakonec na stovky tisíc lidí tak, jak je předložena ta novela. Proto musíme opravdu pečlivě posoudit všechno, čeho se to týká. 

Co se týče oblasti bydlení, tak jsem už upozornila na výpočet ze zastaralých údajů, zpožděných v průměru o 14 měsíců. Potom co se týče energetického paušálu tak, jak je nastavený, tak je velmi rizikový zejména pro osamělé seniorky, což je skupina, která je velmi ohrožená chudobou, žijící v bytových a rodinných domech. Zejména tedy jde o ty rodinné domy. V pozměňovacím návrhu, který je zase uveden pod číslem 6140, popisujeme, že jednotný energetický paušál skutečně nabízí zjednodušení byrokratického procesu proti současnosti. S tím souhlasíme, ale ilustrujeme na konkrétním příkladu, že pro typickou domácnost osamělé seniorky v rodinném domě ten systém pak přestane po reformě fungovat jako nástroj pomoci s vysokými náklady na energie. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak by bylo ideální ty domy zateplit a podobně, ale změna bude tak výrazná, že navrhujeme ji trochu zmírnit. Zmírnění dopadu na tento typ domácností navrhujeme tedy v pozměňovacím návrhu 6140. 

Poslední, co si myslíme, že není přesné v tom vládním návrhu - to jsme připomínkovali i skrze ministerstva, když jsme byli ještě součástí vlády, na to jsme dlouhodobě upozorňovali - z čeho se vypočítává cenová hladina pro normativní nájemné. Je to číslo 6141 a zjednodušeně řečeno jde o to, že čísla, co má Ministerstvo práce a sociálních věcí k dispozici, čísla konkrétních smluv uvedených skrze databázi Úřadu práce, jsou často čísla velmi starých smluv. Jsou to tedy často nájmy, které jsou nižší v průměru než ty, které člověk uzavírá dnes nově. Naopak Ministerstvo financí má svou cenovou mapu, která vychází aktuálně z dat, která se opírají o nyní pronajímané byty, o nyní uzavírané smlouvy. 

Tohle klíčové rozhodnutí, zda budeme normativní nájemné, ty výchozí cenové hladiny, určovat podle výrazně nižších cen, odkazujících spíš na minulé možnosti, a to, že se to ne vždy pronajímatelům chce zvyšovat, anebo jestli se budeme opírat o současnost, o to, za kolik reálně lidé seženou bydlení dnes, když nově hledají, mně přijde velmi důležité. Nevidím jediný důvod, proč nevyjít z dnešní reality. Takže to je návrh 6141. Představila jsem tři pozměňovací návrhy týkající se obecně dobrého nastavení toho návrhu ve vztahu k bydlení.

V závěru bych ráda připomněla, že máme v tomto návrhu spoustu věcí, které budou směřovat k rodičům malých dětí, protože rodiny malých dětí jsou mezi těmi ekonomicky nejslabšími. Jeden pečuje doma, do práce chodí pouze druhý. Alespoň ve většině případů to tak je a opravdu to je náročné období i z hlediska finančních dopadů. V nedávných médii velmi tematizovaných článcích o poklesu porodnosti se objevuje mnoho svědectví o tom, jak se lidé bojí mít děti, bojí se mít další dítě i kvůli nejisté finanční situaci. To je za mě zásadní problém, zásadní věc. 

Proto vám znovu, vážené kolegyně, vážení kolegové, dáváme možnost připojit se k podpoře pravidelné valorizace, pravidelného navyšování rodičovského příspěvku pouze o inflaci, pouze o to, aby zůstal rodičovský příspěvek na stejné hladině, aby si udržoval stejnou hodnotu, protože dnes neustále klesá. Takže abychom se tady přestali handrkovat o to, kdy a o kolik se má zvyšovat skokově rodičovský příspěvek - což je vždycky nefér - tak vám opět nabízíme možnost přidat indexaci o inflaci, rodinám zajistit stabilní hodnotu, stabilní podporu rodičovským příspěvkem, a tím i předejít tomu, aby část rodin s malými dětmi musela využívat sociální systém, o kterém tady budeme dneska hlasovat. 

To, že období s nejmenšími dětmi znamená, že jeden je doma a nemůže pracovat, nevydělává, je zcela logické - to všichni víme - a to, že náhrada mzdy, ten příspěvek od státu v podobě rodičovského příspěvku je dneska nedostatečný, že pro většinu lidí to je zhruba 12 000 korun měsíčně - a to prostě není ani minimální mzda - tak na tom vidíme, že podpora rodin má obrovskou mezeru. A ten návrh, ať se zohledňuje normálně růst inflace a ať se každý rok rodičovský příspěvek o tu inflaci navyšuje, je za mě logický. My to navrhujeme za Piráty opakovaně a budeme rádi, když se připojí zase o něco více stran. Postupně si myslím, že o tom dokážeme přesvědčit stále více stran, ale nebylo nás ještě dost na to, aby to zde tou Sněmovnou prošlo. 

Tak věřím, že to zvážíte, protože podpora rodin aspoň z toho, co poslouchám v televizi a v rádiu, je pro úplně všechny politické strany zásadní. Ale když pak přijde na tu konkrétní věc, a sice aby rodičovský příspěvek neklesal na hodnotě, tak to vidět není. A to mě mrzí. 

Ještě závěrem požádám tedy pana ministra, aby se opravdu postavil čelem k té kalkulačce, k té možnosti výpočtu, k možnosti prověření čísel v modelových příkladech, která ministerstvo uvádí. K možnosti, abychom věděli, o čem hlasujeme. Považuji za opravdu nepřípustné, že v situaci, kdy ministerstvo musí mít podklad, výpočetní podklad pro to, jak bude vypadat ta sociální podpora do budoucna, tak jí nedává k dispozici nejenom nám poslancům, kteří o tom máme rozhodnout, ale ani odborné veřejnosti a široké veřejnosti. Ti všichni to mají mít k dispozici, protože to bude mít dopad na celou naši zemi, a to zásadní. 

A my prostě nechceme, aby došlo k tomu, že u některých zranitelných skupin, třeba rodin s několika malými dětmi, dojde k propadu i o čtyři nebo pět tisíc korun ve chvíli, kdy jeden z těch rodičů chodí do práce. Myslíme si, že jakmile v té rodině je pracující a jakmile ty děti jsou třeba tři, tak fakt není fér chtít, aby i s čtyřletým, třeba nejmladším, ten druhý rodič pracoval. A snížit podporu v situaci, kdy ani nejsme schopni zachovat stabilní hodnotu rodičovského příspěvku, mi prostě absolutně nedává smysl. Ten propad u těchto rodin nám vychází, že bude čtyři až pět tisíc korun. A to je prostě obrovská skoková věc. Nikdo z nás, jak tady sedíme v tomto sále, jsme nedostali možnost si to skrze nástroj poskytnutý ministerstvem ověřit. To je zásadní problém. A znovu říkám, nemůže být pravda, co zaznělo na výboru, že takovou kalkulačku není v technických silách ministerstva naprogramovat. 

Stačilo by poskytnout třeba Excel nebo jiný druh podkladů s těmi vzorci, s těmi podklady, do kterých pak si člověk dosadí parametry a ověří si, zda ty výpočty jsou správně. Může to být jakékoliv technické řešení, ale prostě máme mít možnost si to výpočetně ověřit. Pro zjednodušení tomu říkáme kalkulačka. Ideální by bylo rozptýlit i mnoho obav, které veřejnost má, tím, že to, pane ministře, zveřejníte, že takovou kalkulačku dáte k dispozici sám proaktivně, aby se lidé té reformy nemuseli bát. Přišlo by mi to nejmoudřejší, ale to, že my budeme hlasovat a přitom nevíme přesně o čem, a nevíme, jak si ty výpočty věrohodně ověřit, protože tohle k dispozici nemáme, to mi prostě nepřijde fér, správné a nakonec ani zodpovědné. Takto hlasovat pro nás bude opravdu velice obtížné.

Děkuji.