Vždy je dobré připomenout historii české ekonomické transformace a podíl pravicových stran na privatizaci dříve společného a nyní soukromého majetku. Tak, jako je třeba připomenout problémy našeho průmyslu a zemědělství, způsobené pravicovými reformami a vstupem „tržní ekonomiky“. Pravice v devadesátkách prosadila politiku, aby se každý člověk postaral sám o sebe, politiku, kdy ekonomická transformace záměrně předběhla tu právní.
Dnes nám vládne pravicová koaliční vláda, v poslanecké sněmovně je zastoupena populistická pravicová opozice a obě uskupení mají máslo na hlavě za problémy, které negativně tlačí na české hospodářství. Jak ODS, tak ANO2011 mají máslo na hlavě za přijetí nereálných cílů Green dealu a tím pádem za vysoké ceny energií, plynu a pohonných hmot. Ekonomická krize je na dohled, firmy začínají krachovat a postupně se zvyšuje nezaměstnanost. Naše výrobky přestávají být konkurenceschopné a lidé ztrácejí důvěru nejen v politický systém, ale i ve státní instituce.
Namísto zajištění finančně dostupného bydlení odsouhlasili zástupci vládní koalice i opozice navýšení výdajů na zbrojení bez toho, aby se zvýšila transparentnost vojenských akvizic a aby se zvýšily schopnosti AČR. A tyto výdaje se pokrývají částečně z vyšších daní, vyšších poplatků či nižších penzí. Že by pravicové strany usilovaly o zvyšování mezd a platů také nevidíme a česká ekonomika stále pokračuje v „levné práci“ a v „levných surovinách“. Přitom ani jedno, ani druhé z důvodu politických rozhodnutí a obrovské inflace dnes nemůže být zachováno. Důvodem je nejen pokles reálných mezd a zvýšení nákladů na provoz domácností, ale zejména pokles životní úrovně občanů. Tady leží odpovědnost na všech politických stranách zastoupených v poslanecké sněmovně. A to bez rozdílu.
Investice do infrastruktury či do betonu jsou sice důležité, ale z pohledu konkurenceschopnosti jsou daleko důležitější investice do vzdělání, výzkumu a vývoje. A také do bydlení či veřejných služeb. Ale tyto cíle jsou pod rozlišovací schopností pravicové politiky, ať již vládní či opoziční. Posilovat antisystémové politické strany je stejně nebezpečné, jako setrvávat na pravicové ideologii neo-liberalismu. Pokud chceme evoluční politickou změnu, pak je třeba podpořit jedinou autentickou demokratickou levici a tou je sociální demokracie.
