Nikdy nezapomenu na vlaky vyděšených ukrajinských maminek s malými dětmi přijíždějících na česká nádraží. Češi spontánně otevřeli svá srdce a přijali jako samozřejmost, že musí pomáhat. To je to silné Česko, to je naše země - ochotná postavit se proti zlu, připravena pomoci v dobách nejtěžších a ukázat celému světu, že my, Češi, máme odvahu a budeme vždy stát za svobodou. Všem za to z celého srdce děkuji.

V této odporné agresi byla mnohokrát překročena hranice představitelného. Rusové se neštítí vraždit nevinné, bombardovat dětskou onkologii, divadlo plné lidí, masakrovat civilisty i unášet děti. Putinovy hodnoty jsou přesným opakem těch našich - lež je povýšena nad pravdu, odporná invaze je nazývána speciální operací, napadená země je označována za viníka a hrdinná obrana je líčena jako útok. Odmítám takové vidění světa. 

Jak si my, v relativním bezpečí, můžeme dovolit být unavení válkou? Ukrajinští vojáci stále statečně bojují - i za nás. Není pravda, že čím slabší Ukrajina, tím rychlejší mír. Cesta k míru vede přesně opačným směrem. A je mi lhostejné, co o tom někteří profesionální rozsévači strachu každý den v televizi tvrdí. 

Poslední tři roky nebyly jednoduché. Žijeme v turbulentních časech. To, co nás šokovalo, se už po třech letech stalo součástí našich životů. Díky odvaze Ukrajinců a otevřeným srdcím mnoha z vás ale zlo neuspělo. 

Děkuji všem, kterým není situace na Ukrajině jedno. Nesmíme jen přihlížet. Proto v Evropském parlamentu podporuji každou možnost Ukrajině pomoci. Proto jsem přišla a v nejbližší době přijdu s konkrétními návrhy, jak využít zmrazené ruské peníze či prostředky z covidových půjček na evropskou obranu a pomoc Ukrajině. Evropa nesmí přihlížet, musí konat a mít odvahu.