chci poděkovat panu ministrovi za veterinární zákon. Já jsem z Moravy a vím, že když o tom diskutujeme, je velmi očekávaný a důležitý zákon, který kolegové očekávají. Takže velké poděkování. Bohužel – a to je, k čemu já se chci vyjádřit, tak je samozřejmě ta část ohledně rituálních porážek zvířat, protože... Tak asi jak všichni, i já jsem byl teď tu dobu posledního měsíce konfrontován našimi spoluobčany a lidmi, kteří vlastně na to upozorňují, snaží se nás do toho vnést, protože samozřejmě není to jednoduchá problematika. 

Nikdo z nás v tom úplně profesionál není, takže podle mě se jedná o krok zpátky v ochraně zvířat. Ale především se dostáváme do situace, kdy se český právní řád přizpůsobuje cizím náboženským praktikám, a to bohužel z čistě ekonomických důvodů. Já tady s paní doktorkou Marvanovou s tím souhlasím, protože si úplně nemyslím, že je dobře, aby zrovna možná i tyto komunity na našem území nějakým způsobem vykonaly nějaký dohled, dozor. Já to úplně taky nepodceňuji se svou minulostí. Takže i to si myslím, že to je jedna z důležitých věcí.

Tento návrh umožňuje provádění rituálních porážek bez dostatečných záruk proti týrání zvířat. Běžná česká legislativa v oblasti porážky vyžaduje, aby bylo zvíře před usmrcením omráčeno, čímž se minimalizuje jeho utrpení. Rituální porážka hala však tento princip neuznává. Zvíře je při plném vědomí podřezáno, krev se z něj musí kompletně vypustit, zatímco se nad ním odříkávají náboženské formule. Tohle není otázka náboženské tolerance, ale čistě otázka zbytečného utrpení.

A pokud jako zákonodárci začneme ustupovat ekonomickým tlakům na úkor welfare zvířat, co bude následovat poté? Jak jsme se jako česká společnost, kam jsme se posunuli? Ještě před pár desítkami let byla porážka zvířat běžnou součástí venkovského života. Já jsem z Moravy a myslím si, že všichni si pamatujeme, když babička připravovala slepici na nedělní oběd, byla to jednoduchá, ale velmi důstojná procedura. Slepice byla chycena, jednou ranou přeťata hlava, rychle zbavena peří a připravena k vaření a potom na náš talíř. Bez zbytečného utrpení, bez zbytečných regulací, bez dohlížejících úředníků. A co bude teď? 

Pokud přijmeme tuto novelu, budou na jatkách třeba přítomni zahraniční inspektoři, kteří budou dohlížet na to, jestli jsme slepici otočili správným směrem a zda jsme při podříznutí pronesli správná náboženská slova. Když se dnes někdo rozhodne v České republice otevřít halal jatka, musí si zajistit speciální náboženský certifikát? Nebo jak to bude probíhat? My teď máme jako stát podporovat export halal masa do zemí, které by jinak o naše maso neměly zájem?

Hlavním důvodem této novely je čistý byznys. Pan ministr zemědělství sám přiznal, že se jedná o otevření trhu s halal masem pro export, zejména do Turecka a dalších zemí, kde je po tomto mase poptávka. Jinými slovy z České republiky by se stal velkovýrobce halal masa pro zemsky, které si samy podobné produkční kapacity nechtějí nebo nemohou zajistit. A já se ptám – opravdu je toto směr, kterým se chceme vydat? Chceme, aby česká legislativa se ohýbala podle obchodních zájmů, i když to znamená přímé ohrožení principů, na kterých jsme si do současné doby zakládali? 

Proto navrhuji, aby byla z novely veterinárního zákona odstraněna část umožňující komerční rituální porážky zvířat. A sám podpořím jeden z protinávrhů. Buď paní doktorky Marvanové, nebo dalších předložených. A jestli někdo v České republice potřebuje halal maso, ať si ho dováží. Česká republika nemá důvod se podílet na zvířecím utrpení ve jménu exportního byznysu. Náš stát není továrnou na halal maso.

Jsme země s vlastními hodnotami, s vlastním přístupem k ochraně zvířat a vlastním právním řádem. Nemáme žádný důvod ho měnit jen proto, že si někdo v Ankaře nebo Berlíně usmyslel, že by od nás rád odebíral maso porážené podle pravidel, které nejsou součástí naší tradice. Dámy a pánové, děkuji, že jste mě vyslechli, budu se těšit na hlasování. 

Děkuji, pane ministře.