Kdyby Česká televize fungovala tak, jak jí předepisuje zákon, nevysílala by podobné paskvily, ale osoby, jež jsou předmětem jejího zájmu, by normálně pozvala do studia a nechala je mluvit. Diváci jsou dostatečně chytří, aby si dokázali sami udělat závěr, co jsou dotyční zač.

Vox populi, vox dei. Takhle o dílku novinářky Svobodové smýšlejí diváci na severu Česko-slovenské filmové databáze.

Vybírám pár postřehů a názorů: 

„Zatrpklá, psychicky nevyrovnaná novinářka se upnula k tomu, že je ‚morálním majákem a etalonem pravé žurnalistiky s patentem na pravdu‘. Lidi, se kterými názorově nesouhlasí, chápe jako škůdce, kterých je třeba se zbavit, zašlapat je do země a k tomu je možno užít všechny ‚donucovací‘ prostředky, včetně naprosté demagogie a podpásovek. Je zděšená, že mimo její bublinu je svět někde úplně jinde… Dokument měl za cíl jediné. Dehonestovat tzv. dezinformátory a adorovat ty ‚správné‘ novináře.“

„Křečovitá snaha ukázat prstem na ty, kteří mají tu drzost mít opoziční názory. Paní Svobodová z Bakalova Respektu putuje krajinou a nechápe, jak je to vůbec možné, že se najdou lidé, kteří nevěří naší milované Straně a vládě. Vyznění dokumentu je ve výsledku takové, že dojít k jakékoli domluvě s lidmi, kteří slepě věří tomu, co jim státní a mainstreamová média (patřící oligarchům, kteří ze současného systému žijí) předloží až před nos, je nemožné. Skupina, kterou zastupuje Ivana Svobodová, už dávno ztratila schopnost pochybovat a klást otázky. V tomto směru je dokument navzdory svému propagandistickému účelu (nebo naopak právě díky němu) vlastně cenný.“

„Česká televize po takovýchto dokumentech je i zadarmo drahá. Pražská kavárna Svobodová hulí jako sádrovej ježek a mele moudra. Porada Respektu to už je jen blá-blá-blá a nic. Vidlák naprosto v pohodě.“ 

Co k tomu všemu dodat? Ivana Svobodová chtěla předvést zlotřilost dezolátů, ale namísto toho nám úplně nejvíc pověděla sama o sobě. O své namyšlenosti, o své pýše, o své nadřazenosti. Zároveň ruku v ruce s Českou televizí demonstrovala jeden z našich největších společenských problémů. A tím je naprostá jednostrannost zdejších médií hlavního proudu a jejich odtrženost od reality. Proč tomu tak je? Protože jejich naprostou většinu ovládá ghetto namistrovaných, převážně pražských novinářů, kteří žijí v iluzi, že právě oni, a jen a jen oni, požili Šalamounovo lejno, což je opravňuje k tomu, aby se naváželi do všech ostatních, kteří svět a politiku vidí jinak než oni.

(psáno pro Deník TO)