V historicky první přímé volbě prezidenta ČR, kdy si hlavu státu konečně budou moci volit občané svou vlastní osobní volbou, se blíží. Dokonce by se dalo říci, že „přituhuje“. Úderem 16,00 hodiny v úterý 6. listopadu 2012 skončila možnost podat přihlášku kandidáta do této volby.Mediálně se hovořilo o cca téměř 20 kandidátech. Nakonec podmínku zúčastnit se přímé volby prezidenta ČR jako kandidát, tzn. být navržen občanskou peticí, která bude podpořena 50 000 podpisy dalších občanů nebo ji doporučí 20 poslanců či 10 senátorů PČR, využilo a bylo podáno 11 návrhů na kandidáty pro přímou volbu hlavy českého státu. Někteří dokonce naplnili, i když se museli rozhodnout jen pro jednu z nich, obě podmínky kandidatury, jak podpisy zákonodárců, tak podpisy občanů ČR. Dobrá zpráva pro občany je, že všichni takoví se přiklonili nakonec k doporučení od těch, kteří je konec konců budou volit, přiklonili se k občanské petici signované 50 000 podpisy. Byli to J. Dienstbier (55 000), Z. Roithová (81 000) a M. Zeman (vůbec s nejvyšším počtem podpisů 105 000). K nim se přidali další „kandidáti z lidu“ – J. Bobošíková (55 000), V. Dlouhý (60 000), J. Fischer (101 000), T. Fischerová (více než 70 000), V. Franz (skoro 90 000) a T. Okamura (více než 60 000). Další dva si zvolili pro ně zřejmě snazší cestu podpisy „svých“ zákonodárců, a budou tak zřejmě prezentováni jako „čistí“ straničtí kandidáti. Jedná se o K. Schwarzenberga (TOP 09) a P. Sobotku (ODS). I když takovými v podstatě stranickými kandidáty jsou i přes zvolený způsob doporučení ke kandidatuře od občanů také další, jako J. Bobošíková (Suverenita – Blok Jany Bobošíkové), J. Dientsbier (ČSSD), Z. Roithová (KDU-ČSL) či M. Zeman (SPO-Z). A myslím, že ani o dalších „do počtu“ jedenácti – J. Fischerovi nebo V. Dlouhém se nedá vyloženě říci, že by šlo o „nikým nepopsaný list“ a „lidem“ doporučeného kandidáta. Za takové se snad mohou považovat, a to ještě asi s výhradami, jen T. Fischerová, V. Franz nebo T. Okamura.
Ano, první karty byly rozdány a nyní byla již zahájena volební kampaň jendotlivých kandidátů. Pro ty, tzv. se stranickou visačkou se již od prvopočátku jeví jako standardně stranická, realizovaná ve všech dosavadních typech voleb - od komunálních až po ty do PS PČR. Můžeme se připravit na nudnou předvolební kampaň, jejíž hladinu tu a tam rozčeří na světlo boží vyplavavší, přitom dávno nachystaný a dokonce v minulosti i částečně nebo úplně zveřejněný skandál nebo nepravost, která se v souvislosti s tím či oním kandidátem na prezidenta objevila. Zřejmě to bude, a nikoliv náhodou - připomínání stranické příslušnosti ke KSČ, resp. KSČM, která dosud nevadila, ale nyní by mohla. Objeví se opět výtahy z Cibulkových seznamů atd., atp.
Jeden fenomén by však rozhodně v žádném případě neměl být podceněn nebo zlehčován. KSČM jako jedna z parlamentních stran nepostavila vlastního kandidáta. Přitom s ohledem na volební zisk z posledních říjnových krajských voleb zde dřímá, i přes nízkou účast voličů necelých 37 % (tzn., že téměř 64 % občanů-voličů k volbám nepřišlo), pro přímou volbu prezidenta zajímavý voličský potenciál, jehož základní „ovlivnitelné a ovlivňované“ jádro je pro KSČM, resp. její představitele vysoce „obchodovatelnou“ komoditou. A již se to ukazuje, a to ještě „neoschl inkoust na prvním zaregistrování“ kandidátů na funkci prezidenta. Sice je zde ještě čas na tzv. přezkum u potřebného počtu podpisů, ale jde o úkon natolik zákonem či spíše zákonodárci vágně nastavený, že o nějaké pravosti či skutečném ztotožnění podpisu s reálně existující osobou, a že tato to opravdu podepsala, je naprosto absurdní, nemožné, a snad dokonce nechtěné. Jen těžko bude někdo z tohoto důvodu vyřazen ze souboje o stolec na Pražském hradu. Škoda, že nakonec třeba J. Švejnar i podruhé deklaroval svou „nekandidaturu“, protože se třeba mohlo jedině správně a taxativně nastavenou kontrolou zjistit, že někteří senátoři neznají zákon, který schvalovali a že nemohou jen tak, „mírnix-týrnix“ podpisem doporučovat dva kandidáty.
Že se nabízí takováto role pro KSČM a její voliče jsem naznačil již v poslední IV. části „Prezidentského povídání“. Již tehdy se vedení KSČM, nebo spíše její předseda nabízel k rozhovorům s kandidáty na funkci prezidenta. A to ještě nebyli v KSČM pevně rozhodnuti, zda svého kandidáta budou či nebudou, jak se ukázalo, nebudou stavět. Dokonce některé jako M. Zemana a J. Dienstbiera k takovému kroku vyzývali. Samozřejmě, že tehdy nechtěli naznačovat stejné i dalším, protože v případě dvou uvedených prezentujících spíše levicovou část politického spektra, by tento krok dokázali vysvětlit a obhájit před svou členskou základnou a sympatizanty, a bylo též před krajskými volbami, kde zcela nevěděli, jak dopadnou. Dopadli nad očekávání a tak se osmělili. S jídlem roste chuť a v tomto „kšeftu“, kde vstupní náklady jsou nulové, případný zisk vysoce procentní (minimálně pro některé jednotlivce z vedení, pro předsedu nejspíše jistě), se z jejich pohledu nedá prodělat. Již tehdy jsem napsal: „Jo, nabízet se k prodeji, na to jsou v ulici Politických 9 v na Praze 1 v sídle ÚV KSČM, ale i na dalších adresách nižších organizačních článků po celé ČR prostě machři. Kdo dá víc? ČSSD nebo Zeman! Kdo bude chtít hlasy voličů KSČM?“
Již v povolebních jednáních na úrovních krajů jsme měli možnost sledovat „obchodnickou zručnost“ představitelů KSČM. Někde dokonce v zájmu dnes zřejmě těžko odhalitelného profitu let příštích, zobchodovali i své vlastní vítězství na první pohled ve svůj neprospěch. Teda ve svůj osobní nikoliv, to jen v neprospěch strany jako takové. Jak říkám, i pod dojmem volebních výsledků se komunisté na krajích osmělili a začali vyzývat ke „kšeftu“ i další kandidáty na post prezidenta. Přibyl T. Okamura, který je v „kšeftování“ podobně zdatný a protože se asi nemodlí, drží se úsloví - „účel světí prostředky“. „Ohlásil se i Okamura, čekáme, zda se ohlásí Bobošíková“, dodal pro Novinky.cz předseda KSČM V. Filip. Já bych dodal, že dodal s neskrývaným úsměvem od ucha k uchu (ilustrační foto). Jo, když se kšeft daří i komunisté se umějí usmívat. Konečně tentokráte by se podpory BoBo na poslední chvíli před volbami nezřekla, to snad až po volbách. Ještě že k tomu nebude mít příležitost a v kole druhém bude jen třeba jako já nebo Vy jen obyčejným občanem voličem.
Ale trochu vážněji, i když celá tato V. část Prezidentského povídání je vážná. Vážná je zejména pro KSČM, její členy a sympatizanty. KSČM se ne vlastním přičiněním dostala k další a možná poslední šanci na svou rehabilitaci po listopadu 1989. Několik předchozích doslova promrhala a pohybovala se na „kolotočové lochnesce“ - nahoru vždy méně a dolů vždy o něco více. Nyní její ambice kulminují na vrcholu, o němž se současné KSČM ani nesnilo. Bylo to de facto vidět i na průběhu vyjednávání, do nichž vstoupili v jednotlivých krajích lídři i celé skupiny vyjednávačů místy nepřipraveni. Věděli jediné, je šance vládnout, vládnout a být za to slušně placeni. Nakonec někde vyhrálo právě to – „být alespoň slušně placeni“. Obávám se, že takovouto filosofii lze očekávat i u „kšeftu“ o podporu toho či onoho prezidentského kandidáta. Vždyť již ve zmíněné IV. Části Prezidentského povídání jsem glosoval – „kdo bude chtít hlasy voličů KSČM?, kdo dá víc?“....., a to jsem skoro nemohl tušit, jak dopadnou krajské volby, jak KSČM dopadne, že KSČM nebude stavět svého prezidentského kandidáta, jak se následně bude ústy předsedy V. Filipa nabízet ke „kšeftování“ s hlasy, o nichž ani sama neví kolik, že jich to vlastně má a natož ještě kolik jich může reálně nabídnout. Již tehdy jsem však věděl a měl zkušenost, že KSČM je nejsnáze obchodovatelným politickým subjektem na české politické scéně. Apropós, myslím, že nejen můj hlas nebude platidlem v tomto nepříliš šťastném politickém kšeftu. Ani pro dotyčného kandidáta (nebo kandidáty?) to nebude žádné příliš velké terno, jedině, že by tímto krokem sledovali zvýšení účasti nevolících občanů z jiných typů voleb.
A protože platí, to co se říká, že opakování je matkou moudrosti, cítím potřebu zakončit V.část Prezidentského povídání slovy ze závěru části IV.:
Je nyní na občanech, aby pojali historicky první přímou volbu prezidenta ČR vlastní vůlí, vlastním rozumem a svůj hlas dali uvážlivě a bez nějakého dobře vykalkulovaného doporučení a tlaku ze stranických center.
Chladný rozum a šťastnou ruku přeje Vlastimil Balín, jednatel OMMO
http://www.novinky.cz/domaci/284146-o-podporu-kscm-si-rekli-okamura-zeman-a-dienstbier.html"
