Kdo mě zná, asi bude říkat, že následující výrok jsem již použil mnohokráte a dokonce nejen v takovýchto zamyšlení na dění kolem nás a možná v nás, ale také při různých vystoupeních na zastupitelstvech města, kraje a dokonce v Senátu P ČR. Přesto musím tvrdit dále, a jak jsem naznačil i do omrzení opakovat – má-li hloupost šanci skončit, měla by skončit.
To jistě ne jediné, ale jako „hlavní jediné“ mě napadá při sledování naprosto absurdní, místy neurvalé až hloupé nyní již mediální kampani proti zvolení Vítězslavy Baborové uvolněnou radní se zodpovědností za školství v Jihočeském kraji.
Hloupost, jak se domnívám, nastala již sepsáním petice a plédováním za její podepisování a její podporu i cestou demonstrací a rádoby studentských stávek. Autorem a iniciátorem byl učitel zeměpisu na Gymnáziu v Třeboni pan Martin Rosocha. Tomu evidentně nevadila nějaká kolegyně učitelka V. Baborová, když učila a učí, jak mám informace, obory spíše tzv. technické než humanitní – matematiku a snad i fyziku. A najednou, když je v demokratických volbách zvolená zastupitelkou a kraje a dle dlouhodobě, dokonce i Čechách obecně uznávaných zvyklostí povolebních jednání o uspořádání exekutivy, vycházejících a založených na jejich výsledcích i radní za školství, pan učitel prozřel, probudil se a nehodlá se smířit se skutečností, že by měla zastupitelka za KSČM řídit resort školství. Na učitele prokázal dost naivní představu a neznalost kompetencí politiků, např. hejtmana, když se vyjádřil, že „kdyby byl on hejtmanem, tak by to nikdy neudělal“.
Druhou hloupostí však byl a je způsob reagování jmenované zastupitelky a jejích kolegů z KSČM na protesty části občanské veřejnosti. Výroky typu, „co mají do toho mluvit ti, co se narodili až po listopadu 1989 či tu dobu nezažili nebo ji zažívali jen svýma dětskýma očima“. Zřejmě nejde o doslovnou citaci, ale to nebylo a není mým záměrem. Chci jen ukázat a připomenout, že i to tu již jednou bylo a znělo z úst nějakého pana Miroslava Štěpána. A bylo podobně přijímáno zbytkem společnosti.
Rozhodně se mi nelíbí skutečnost, že pan učitel třeboňského gymnázia M. Rosocha zabloudil od své zeměpisné odbornosti do oblasti jiné a dokázal při tom přiložit polínko na hranici, která stále více „spaluje“ a devalvuje jedno z občanských práv – právo petiční. S peticemi se prostě tzv. roztrhl pytel a kdo má tzv. do …, prostě tam díru, tak ke všemu a proti všemu sepisuje petice. Ke kdejaké doslova prkotině, což se následně projevuje tím, že se pod petice takovéhoto charakteru připojuje nějakých pár desítek max. stovek podpisů. Nelze se pak divit, že orgány samosprávy či státní správy, které by se měly ze zákona peticemi zabývat se jimi zabývají, ale značně formálně a neúčinně, protože stejně se úsilí a onen protest petentů vyventiluje právě sepsáním oné petice a případně konáním jedné dvou demonstrací, jejichž osud je podobný jako řešení petice samé.
Podobně vnímám i tuto iniciativu, která nebude mít a ani nemůže mít vítězů. Budou v ní jen a jen poražení - petiční právo občanů jako takové, respekt před výsledkem demokratických voleb jako takových, úloha učitele ve vztahu ke svým studentům, které by si neměl brát jako rukojmí. Myslím, že zatím prohrávají i výsledky tzv. listopadové sametové revoluce z roku 1989, kdy většina očekávání občanů zůstala nenaplněna a celá spousta slibů tehdejších „revolucionářů“ rovněž.
Kdo však prohraje opět nejvíce, a to jen díky své neschopnosti dopustit se nějaké sebereflexe z listopadu či jiných třeba i často normálních občanských reakcí, bude KSČM. Ona neměla, resp. její představitelé od V. Baborové až po toho posledního funkcionáře či člena, který se ke kauze vyjadřoval, jen přilévat olej do ohně. A to nechci připomínat, jak se kdysi např. P. Braný v kuloárech vyjadřoval na margo kvalit V. Baborové nebo, jak byla a obávám se, že dosud je, hodnocena na ÚV KSČM – jako problémová. Nechci se ani ptát, jak je možné, že právě v regionu, odkud pochází předseda ÚV KSČM se něco takového přihodí, jak zde tedy on a další KSČM prezentuje a reprezentuje, jaký jí zde dělal a dělá kredit? Vím-li tyto skutečnosti, chci-li organizovat a řídit politický subjekt k jeho účasti na exekutivě, byť jen na úrovni obce nebo kraje, musím některé věci vnímat a nezavdávat pro akce typu třeboňské petice podnět nebo důvod. Vždyť i heslovitý volební program KSČM pro školství Jihočeského kraje stanovil de facto čtyři okruhy problémů, u nichž všech vlastně potřeboval a potřebuje konkrétní kroky vlády a příslušného MŠMT. Např. samotný veřejně deklarovaný záměr paní radní rušit víceletá gymnázia ve prospěch učilišť, je poněkud zavádějící, neodpovídající plně vlastnímu volebnímu programu a byl by nutný opět minimálně souhlas MŠMT prostřednictvím rejstříku škol. Snažit se nyní zahrávat celou záležitost do jakési osobní roviny, kdy jde údajně o nebezpečí pro zastupitelku samotnou nebo dokonce i její rodinu a vše halit do oblíbeného hávu všeobecného antikomunismu nebo averze vůči KSČM je laciná a ze strany KSČM značně obehraná písnička, která ani na jihu Čech nemá šanci zlidovět. Konečně - když byl na Mostecku likvidován V. Balín, útočilo se na něj a jeho rodinu, kdy byla dokonce jeho manželka a její rodina obviňována ze spojení s nacismem, tak nikdo z KSČM neprotestoval. Protestovat však mohl asi těžko, když tyto útoky nevedl žádný „nějaký učitel zeměpisu“, ale samotní funkcionáři KSČM, včetně toho jihočeského, jak o sobě rád říká, bývalého rockera.
Prostě soudruzi, nejen v Jižních Čechách by si měli dokázat řadu věcí ujasnit. V tomto „baborovském“ případu šlo zvolit jinou logičtější taktiku. Předně na post radního pro školství nekandidovat ji nebo spíše dokonce aspirovat na odpovědnost za jiný resort, jenže kde na jednotlivé krajské resorty vzít odborníky, když je KSČM nemá, že? Šlo určitě oponovat protizákonností petice jako takové, protože zákon č.85/1990 Sb., o právu petičním již v §1 v bodu (4) říká jasně - petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti. Mělo i ze strany KÚ v Českých Budějovicích přijít jasné stanovisko, že petice je protiústavní a nikdo se s ní nemůže zabývat. Ovšem podobně hloupá (nerozumná) je i tzv. „protipetice“ na obranu V. Baborové, resp. petice proti petici, na níž by se daly najít stejné vady jako na té „rosochovské“. A s tím petiční zákon asi vůbec nepočítá. Že by se již i v KSČM ujala filosofie hnutí Severočeši.cz – dodržujeme a respektujeme jen zákony, které nám vyhovují? Rovněž by bylo dobré si v euforii nad volebními výsledky v krajských volbách uvědomit, že u voleb nebylo téměř 64 % lidí, lidí, z nichž by zřejmě většina KSČM nevolila a kteří si zřejmě svou chybu nenaplnění jednoho ze svých nejvyšších občanských práv uvědomují a možná, byť se někomu může zdát, že dávají najevo jakousi svou osobní frustraci, přesto mají právo na další své právo – vyjádřit svůj názor. A takovéto vnímání je v táboře KSČM asi dost složitě se prosazující.
Vše se dostalo ale tak daleko, že začatá „hloupost“, měkčeji nevědomost se rozkošatěla do rozměrů, v nichž se všichni ztratí a jak jsem již jednou řekl - prohrají rovněž všichni. Že situaci však nemůže ustát ani jihočeská ČSSD a její hejtman Zimola, je nyní též již jasné. Nakonec jim možná nezbude nic jiného, než pozměnit povolební dohody a přehodnotit rozdělení kompetencí politických stran a jejich zástupců. Ani to však nezabrání tomu, aby jakýkoliv krok směrem ke školství nebyl následně zpochybňován a hodnocen jako jakási vendeta vůči třeboňským petentům a těm, kteří je podpořili.
Na závěr snad jen již jednu poznámku - osobně ani lidsky zastupitelce V. Baborové nezávidím, dovedu si představit, v jakém asi musí být rozpoložení, ale to vše je, jak kdysi řekl jeden současný pražský místopředseda ÚV KSČM, politika. A je-li někdo v politice, musí počítat i s takovýmito situacemi. Na rozdíl ode mě a mé osobní zkušenosti zatím nechytá takové ataky od vlastních spolustraníků. Nebylo tedy snad lepší, aby hloupost, když měla šanci skončit, aby skončila?
Vlastimil Balín, bývalý 1. místopředseda ÚV KSČM a senátor za KSČM, Most
