Zatím se zdá, že protivníci přímé demokracie nesložili ruce do klína a činí se seč mohou. Je hezké, leč úsměvné, že se na Ústavním soudu řídí důsledně jakýmsi rozpočitadlem, které rozhoduje, kterou kauzu bude ten či onen ústavní soudce jako soudce zpravodaj pro jednání senátu ÚS připravovat a jaké či jaká doporučení pro výrok nachystá. Prozatím šest podaných ústavních stížností vážících se k přímé volbě prezidenta „rozpočitadlo“ určilo samotného předsedu ÚS. Jistě slušná autorita, a i když ÚS rozhoduje většinou členů senátu ÚS, zřejmě autorita nejvyšší. Jenže je tu malinkatý háček. Předseda ÚS pan Rychetský se dlouhodobě netají svým negativním stanoviskem k problematice přímé volby hlavy státu. Kdyby byl odpovědným a chtěl se vyvarovat podezření z podjatosti, sám by požádal někoho dalšího a přesunul prst „rozpočitadla“ na kolegu, s tím, že by „za něj“ třeba dělal hned některou z dalších kauz. Je třeba vůbec v této souvislosti učinit jistě ne nepodstatnou poznámku. Mělo by se přestat, resp. spíše důsledně dbát o to, aby se stejně jako je „neslušné“ kritizovat výroky soudů, toho ústavního zejména, neměl by se ani soudce - a předseda ÚS najmě - vyjadřovat nejen ke značně politickým kauzám, které hýbou společností a u nichž se dá se stoprocentní jistotou předpokládat, že nakonec skončí jako ústavní stížnost na stole právě této nejvyšší soudní instituce v ČR. Bylo by to o lepší úrovni celkové politické kultury, po níž tak dlouho a úpěnlivě v ČR voláme. Takže všichni netrpělivě očekáváme výrok ÚS, který byl obsahem podaných ústavních stížností přinucen zabývat se dokonce celkovým pojetím zákona o přímé volbě prezidenta ČR a jeho odpůrci si slibují, že přímou volbu zruší.
Řada slušných, ne snad naivních, ale minimálně nepoučených občanů ČR, možná mohla očekávat, že ke zklidnění nervózní společensko-politické atmosféry z tohoto pohledu přispěje svým tradičním novoročním projevem dosluhující prezident V. Klaus. Žádné z těchto očekávání naplněno nebylo a chtělo by se říci, že asi ani nemohlo. Bylo to vystoupení opravdu „tradiční“. Byla zachována tradičnost tzv. státnosti, jak to farizejsky charakterizoval premiér Nečas, ale i určitá záměrná tendenčnost v pořadí již desátého novoročního projevu V. Klause (ještě, že posledního). Tentokráte jej dokonce vygradoval nepřehlédnutelnou neopodstatněně pojatou amnestií, pro jejíž zdůvodnění jsou rovněž tradiční a tendenční i zdůrazňované důvody. Nejpochybnějším je důvod, že jde o jakousi oslavu 20. výročí obnovy samostatného českého státu. Na jednu, když ne na obě nohy, kulhají i ty další důvody, které byly některými nejen z prostředí blízkého Hradu uváděny – přeplněnost českých věznic, ulehčení soudům v jejich dlouho se táhnoucích kauzách, zmírnění síly zákona na méně závažné trestné činy atp. Na druhou stranu se v souvislosti s komentováním organizačního zvládání amnestie ukázalo a potvrdilo, kdo vlastně na ministerstvu spravedlnosti vládne. I nezasvěcený v přímé konfrontaci mediálních výstupů náměstka ministra Voláka a samotného ministra Blažka musel vidět, že na Ministerstvu spravedlnosti ČR je „pantátou“ bývalý litvínovský starosta a člen ODS Volák.
Zatím již první informace prosakující na veřejnost ohledně značně vysokého počtu cca 6 800 lidí z výkonu trestu (a kde jsou ti další, kterých se amnestie dotkne a ještě za katrem nesedí?) spíše navozují podezření, že se amnestie mohla udát jako úlitba těm, kteří spolu s takovými jako je V. Klaus sám byli hlavními tvůrci oné blbé nálady, nedodržování zákonů, oné právní džungle a českého právního nihilismu. Takže lidé typu Pitry, Chvalovského, Trpišovského, majitelů H-systému, lidí kolem soudce Berky dokonce i členů DSSS a majitele Amsterdamských shopů nebo tzv. kulturních a jiných celebrit jako Dara Dolina, J. Pomeje nebo bývalý fotbalista T. Skuhravý aj.
Myslím, že bude nyní velice složité, aby orgány činné v trestním řízení, zejména soudy v součinnosti s vězeňskou službou a ministerstvem spravedlnosti dokázali alespoň trochu v očích veřejnosti udržet pocit toho, že za prokázaný trestný čin by měl pachatel nebo pachatelé nést následky a že jsou biti vždy jen ti bez konexí a známostí nebo dokonce ti, co páchají ty největší zločiny a podvody.
V. Klaus si, soudě dle obsahu jeho desátého novoročního projevu, zahrál na Pána Boha a dal svým věrným poslední pomazání zřejmě v očekávání, že mu tuto přízeň vrátí až se bude stavět do čela nostalgiků, národovolců a uctívatelů tzv. tradičních historických hodnot po skončení svého prezidentského mandátu. Z tohoto pohledu nepřekvapí ani některá vyjádření politiků zejména předsedy ÚV KSČM V. Filipa, který označil amnestii za vhodnou a prospěšnou, což kontrastuje s podobnými až zavilými hodnoceními podobných aktivit V. Havla ve funkci prezidenta. Zřejmě nepostřehl, že si V. Klaus do posledního projevu osvojil Havlovu kategorii tzv. „blbé nálady“.
Je tedy nyní na nás občanech, abychom si vzali z projevu V. Klause ponaučení a příznaků tzv. blbé nálady se vyvarovali a hlavně přestali popřávat sluchu oněm našeptávačům, kteří nám jako V. Klaus a spol. celá dlouhá léta našeptávali a v podstatě k oné blbé náladě sváděli. Máme k tomu šanci. Vždyť v „prezidentské nabídce“ lze najít rovného chlapa – pro mě je jím pro první kolo J. Dienstbier. Jen doufám, že ty tradiční novoroční projevy budou vedle tradice i obsažné z hlediska povzbuzení, optimismu a naděje a hlavně smysluplnější amnestie pro nás občany….. Hezký a dobrý rok 2013
Vlastimil Balín, jednatel OMMO, Most
