Mgr. František Bublan

  • SOCDEM
  • Třebíč
  • Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury
89/18 Položit dotaz
376 Sympatizovat
1 Do přátel
90% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,48. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

10.01.2013 11:07:02

Zapomenutí není odpuštění

Zapomenutí není odpuštění

Reaguji na výzvu Václava Klause, aby lidé používali vlastní hlavu a nepodléhali tlaku médií v hodnocení jím udělené amnestie. Dovolím si tedy malou úvahu na toto téma.

Především je třeba říci, že současná praxe udělování amnestie skutečně vystihuje význam řeckého pojmu amnestia, což jednoznačně znamená zapomenutí. Není to jenom tlustá čára za minulostí, za spáchaným špatným činem, ale současně se říká, že vše je odpuštěno, nic se nestalo, čistý trestní rejstřík, jedeme dál. Středověcí panovníci užívali tuto výsadu udělení amnestie především u dlužníků, kteří projevili lítost a snahu napravit způsobený dluh a pro které byla amnestie jedinou možnou cestou k dalšímu životu. Podstatné je, že věřitelem byl většinou ten, kdo milost uděloval.

Tento citlivý a výjimečný akt se pohybuje ve dvou rovinách. V rovině právní a v rovině lidské, nebo lépe řečeno v rovině mezilidských vztahů. Každá lidská společnost je postavena na lidské spravedlnosti dané právními normami, které stanoví patřičný trest za spáchanou vinu. Do této roviny může patřit amnestie, jako zapomenutí a udělení šance na nový život. Vedle toho však je rovina mezilidských vztahů do které patří odpuštění. Odpuštění je dar, který nepatří do právního systému, který je někdy velmi těžké uskutečnit a naplnit. Snadněji se odpouští tomu, kdo křivdu napravil, projevil lítost, vyslovil omluvu, snaží se uhradit případnou škodu a nebo svým chováním naznačuje obrácení k lepšímu životu. Odpuštění na správném místě dokonce pomáhá bojovat proti zlu, podává pomocnou ruku tomu, kdo se chce polepšit.

Zapomenout a odpustit jsou dva různé pojmy, každý z jiné roviny, ale pro následek toho koho se dotýkají je nesmírně důležité, aby tyto pojmy byly v náležitém souladu, alespoň částečném. Co se zapomene institutem amnestie, nemusí být odpuštěno, naopak to může pro poškozeného mít daleko horší důsledek, vzbuzovat větší nenávist a pocit bezpráví a pro viníka to může znamenat pocit ještě většího dluhu a provinění.

Nedomnívám se, že by český národ byl nemilosrdný a neschopný odpustit. Nedomnívám se, že většina populace podlehla mediální prezentaci této události, spíše si myslím, že média vystihla většinové myšlení naší společnosti. Svědčí o tom skutečnost, že největší nevoli způsobil aboliční článek amnestie, který zastavuje trestní stíhání ve sporech, které trvají více než 8 let, ale které jsou většinou o podvodech, tunelech, hromadném okrádání důvěřivých vkladatelů, či zájemců o bydlení. Kdo se zeptal těchto lidí, zda jsou schopni a ochotni odpustit těm, co je okradli a nemít již žádné nároky vůči nim?

Václav Klaus mluví o návratu k starým hodnotám. Nevím, jaké má na mysli, ale jsem rád, že většina národa projevila příklon hodnotě poctivosti, právu na spravedlnost, odmítá zvýhodňování prominentů a nechce, aby se zhasínalo nad korupcí, podvodech a nenasytném obohacování na úkor jiných. Ono se zase jednou rozsvítí a co bylo takto násilně zapomenuto se bude velmi těžko odpouštět.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama