Hlavní otázka vždy zněla: Má tam sedět našinec, nebo cizinec? Nyní si
tuto otázku musíme položit opět, protože Zeman a Schwarzenberg přesně
reprezentují toto české dilema.
Český stát založil a skoro tři
století mu vládl drsný český rod Přemyslovců. Přemyslovci byli Češi
jako poleno se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Hlavně však byli
schopni vytvořit a využívat ozbrojenou sílu, která český stát udržela
při životě proti sousedům i proti domácím velmožům. Byly to metody
drsné, ale účinné a díky Přemyslovcům máme dodnes Pražský hrad i český
stát.
Poslední Čech
Po zavraždění
posledního Přemyslovce se na Hrad dostal první cizí panovník, a to tak,
že si vzal za ženu českou princeznu a byl zvolen českým sněmem králem –
tato éra Lucemburků trvala necelých 150 let. Potom se trůn opět
uprázdnil a český sněm na něj zvolil opět domácího panovníka Jiřího z
Poděbrad, což byl také poslední Čech na českém trůně až do TGM. Jiříkovi
se nepodařilo vytvořit svou dynastii a po něm přišel na český trůn
nejprve polský rod Jagellonců a následně to byli rakouští Habsburkové.
Zastánci
zvolení cizích panovníků na český trůn, ať už to byli Lucemburkové,
Jagellonci, nebo Habsburkové, vždy používali argument, že panovníci z
těchto rodů mají styky v Evropě, a hlavně v Říši a že to Českému
království pomůže. Tento argument nyní využívají i stoupenci Karla
Schwarzenberga. Naopak zastánci domácího panovníka vždy zdůrazňovali
specifi čnost českého prostředí, žádali, aby panovník mluvil česky a aby
se úřadovalo česky, což se zpočátku dodržovalo, ale Habsburkové to
postupně zcela opustili.
Zastánci domácího panovníka rovněž
chtěli, aby byla hájena česká svrchovanost vyjádřená svatováclavskou
korunou a aby panovník byl touto korunou korunován, což poslední
Habsburkové odmítli. Konečně zastánci české svrchovanosti žádali, aby
panovník bydlel na Hradě v Praze, což opět poslední Habsburkové
nečinili. To bylo důvodem, proč nakonec český národ Habsburky jako své
panovníky po první světové válce odstranil a na Hrad se dostal první
nešlechtic, ale našinec – TGM.
Konexe v říši
Masaryka
si Češi dodnes váží, protože vrátil panovníka na Hrad v Praze, že
mluvil a úřadoval česky a vybojoval a obhájil českou(slovenskou)
suverenitu. Podobně se to nakonec přes velké strasti v druhé světové
válce podařilo dalšímu domácímu prezidentovi – Benešovi. Období
komunistických prezidentů je možné popsat jako období českého vazalství
vůči Sovětskému svazu. Přesto má však toto období dvě samostatné
kapitoly, protože v letech 1948-1975 seděli na Hradě Češi a od roku 1975
do roku 1989 to byl Slovák. Gustáv Husák byl zatím posledním cizincem
na Pražském hradě. Po něm přišli dva Češi, jež si dobře pamatujeme:
Havel a Klaus.
Nyní stojíme před volbou, kterou z naší historie
známe. Zeman je našinec a Schwarzenberg je cizinec. Ano, někteří
spoluobčané budou tvrdit, že Schwarzenberg je taky našinec, ale stačí si
jej chvíli poslechnout a všichni víme, že to není pravda. Opět ovšem
uslyšíme argument, že tento kandidát má dobré konexe v Říši (Evropské
unii) a že nám to pomůže. Naopak Zeman je typický Čech, jenž
reprezentuje naše rovnostářství a tvrdohlavost. Komu dáme přednost? Kdo
bude sedět na Hradě? Našinec, nebo cizinec?
Mgr. Hynek Fajmon
poslanec EP
člen místní rady
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
zastupitel