Tohle jsem se o sobě a o dalších statisících drobných živnostníků dověděl po téměř dvaceti letech práce na živnostenský list, tj. (pro PT čtenáře) vlastníma rukama a hlavou.
Ne, že bych nevěděl, co znamená být zaměstnancem, byl jsem jím od dob ukončení školy až do roku 1996, ale tak nějak mě to překvapilo, co jsem se také o sobě dozvěděl z úst odborníka strany zleva.
Možná by v někom titulek mohl evokovat podobně znějící Descartovu poučku: „Myslím, tedy jsem“.
Mě touto evokací nutně napadá otázka, na co pak tedy asi myslel autor výroku o živnostnících a parazitech v naší společnosti? Navíc člověk, který reprezentuje politickou stranu, která se údajně prezentuje sociálním cítěním, doufám, že i rozum by mohl zůstat zachován, a s největší pravděpodobností vyhraje příští volby a bude určovat pravidla vládnutí.
Jako příštího ministra financí si ho pak dokážu velmi živě představit a, přiznám se, hezká představa to není.
I po mnoha letech občas zavzpomínám, jaké to bylo, když jsem měl jako zaměstnanec, sice nepříliš slavnou mzdu, zato však v porovnání s OSVČ neuvěřitelný klid a pohodu.
Nevěděl jsem, co je to shánění práce (zvlášť v posledních čtyřech letech), dohadování ceny, strachování se, jestli zadavatel zaplatí. Pořizování nástrojů, nářadí, obstarat si a samozřejmě také zaplatit všechna potřebná školení, certifikace a licence (to všechno ve svém „volném“ čase, kdy nejen, že nevydělávám, ale všechno a včas platit musím).
O nemocenské, nebo dokonce „marodění“, nemůže být většinou ani řeč.
Postarat se o vedení účetnictví a zaplatit. Hlídat si včasné vyplnění a odevzdání spousty různých dokladů, potvrzení, přehledů, kdy za každou malou chybu platím tučnou pokutu příslušnému úřadu. Obstarání všech ochranných pomůcek a pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků (ani tu vodu na mytí mi nikdo neplatí). A hlavně za všechno si sám zodpovídat.
To všechno za obolus, který se ani náhodou neblíží průměrné mzdě v této zemi.
A přesto to stojí za to. Možná ale jen pro ten pocit svobody, který občas člověk jako živnostník má.
Jako zaměstnanec jsem se o nic z toho starat nemusel. Udělal jsem ve své pracovní době, co mi zaměstnavatel nařídil, jednou za měsíc jsem natáhl ruku a bylo.
Ale to asi zbytečně popisuji něco, co nepochybně dobře zná každý zaměstnanec a živnostník.
Tedy až na pana autora „slavného“ výroku, který by rozhodně neměl být brzy zapomenut, pana Jana Mládka. Podle tohoto ekonomického experta ČSSD máme v této zemi cca 40 % aktivní populace parazitů. K tomuto číslu si ještě můžeme připočíst zhruba 2,5 milionu důchodců, kteří zřejmě také „parazitují“, protože si za svého aktivního života platili podstatně méně, než jsou současné nároky, o zdravotně postižených ani nemluvě.
Výrok o parazitech zní až komicky z řad strany, ze které vzešli různí Rathové, Grossové, Koudové atd., a mnoho a mnoho dalších. A řady ČSSD to nepochybně jsou, i když se předseda Sobotka snaží pozornost od těchto „nepříjemností“ odvrátit, aspoň tou omluvou.
Od „parazitů“ se sice ostře distancoval, ale co naplat, slova již byla vyřčena a popravdě: ono distancování se přišlo přece jen trošku později, než mohlo.
Možná je pan Ing. Jan Mládek, CSc. člověkem tak říkajíc: „co na srdci, to na jazyku“, a tak přemýšlím, co mne jako živnostníka čeká za necelé dva roky. A zase se mi vybaví Descartes:
Myslím, tedy jsem? Anebo lépe: „Už vím a obávám se.
Pokud něco říct nechci, ale přesto to řeknu, pak mě to nezbavuje onoho „myslím“ a pokud jsem navíc ještě ve vleku vlastního podvědomí a to promlouvá tímto způsobem, opět to něco vypovídá o mém myšlení. A pokud nemyslím, resp. myslím, tedy, jsem…. Dalo by se říci vůl!?
P. S. Ale napadá mě ještě jedno vysvětlení. Možná je pan inženýr až příliš pod vlivem rádoby ekonomických debat v kroužku některých ještě více zleva, dnes taktéž uvažujících o vládní spoluúčasti s ČSSD, kteří, jak velí nejen historické poučení, o živnostnících takto smýšleli, jednali s nimi, a zřejmě by jednali dál. Ale to už nechť si občan, volič rozebere, až bude svou volbu i těchto politiků jistě dobře zvažovat.
Leoš Vaněk, předseda OMMO, živnostník z Mostu
