Uplynulý březnový víkend (15. až 17. 3. 2013) byl ve znamení očekávání. A to hned na několika stranách (ne-li frontách, protože česká společensko-politická scéna je takovým malým středoevropským bojištěm). Nejen na straně ČSSD se očekávalo, kdo povede tuto stranu do nadcházejícího roku, který sice nadejde až za necelých deset měsíců, ale již nyní se na řadu věcí dá tzv. zadělat nebo je …. (rým se jistě nabízí). Na straně, o níž by mělo hlavně jít, na straně občana, byla, jsou a nadále zůstávají očekávání největší. Že budou naplněna slova a zejména sliby na zastavení pravicové koaliční vlády P. Nečase, že se řekne dost reformám, které ve jménu lepšího příští jsou značně asociální nyní a lepší příští halí ne do mlhy, nýbrž přímo do tmy. Že ČSSD řekne a ukáže své jiné a zaručené recepty na řešení trvající hospodářské a politicko-společenské situace, v níž se ČR a její občané nacházejí. Jistě ne neposlední stranou, která byla v očekávání, ale asi jako jediná tolik, jako ty předchozí, nečekala, ale sama aktivně konala, aby sjezd dopadl, jak dopadl. Tou stranou byl ten, o němž je tento volný seriál článků Prezidentského povídání – prezident ČR M. Zeman. Jak byla tato očekávání na první pohled naplněna, či jak mohou být naplňována, je otázkou. Leccos se však potvrdilo a ukázalo.
Očekávání sociálnědemokratické, tedy v ČSSD samotné bylo „karetně ložené“ poněkud předem, protože kruhy nebo spíše osoby spojené kdysi s nezvolením, dnes se zvolením M. Zemana na pražské Hradčany se postaraly. Bylo třeba „zabít“, nikoliv Sekala, ale prezidentského kandidáta ČSSD, jejího senátora a místopředsedu J. Dienstbiera. Zadařilo se. Nebyl znovu zvolen. Dokonce se dle tradic takovýchto vrcholných partajních jednání kupčilo a jeho nezvolení měla trochu kompenzovat další místopředsednická výměna místopředsedkyně Senátu PČR A. Gajdůšková za „dosloužilou“ M. Benešovou z fan klubu M. Zemana. Že se bezprostředně kolem sjezdového jednání hovořilo a kupčilo nejen s persónami zřejmě již nikomu divné nepřijde. Je to údajně normální a konečně média ani vlastně více nezajímá. Vždyť je nyní moc a moc důležité, že na Hradě je údajně levicový prezident, který dává šanci pro další rozlet právě příští levicové vlády. Že je zde rukopis neprůhledných podnikatelských lobby, dokonce z doby vlády M. Topolánka, Šloufů a dalších konkrétních známých i dosud neznámých kmotrů. Na obsah a konkrétnější sdělení o čem, že tedy bude ona avizovaná a slibovaná programové a obsahová změna vládnutí, budeme snad dostávat po troškách až nyní či v dalších dnech, spíše však měsících. Aby pak řád roků ukázal, že je to vlastně v lecčems stejné. Konečně již první dotazy k obsahovým otázkám v pořadu Partie na TV Prima v neděli (17. 3. 2013) ukázaly některé vyhýbavé, a ne příliš konkrétní odpovědi znovuzvoleného předsedy ČSSD B. Sobotky. Zejména argumentace na slibované zrušení některých kroků Nečasovy vlády byla chabá a vyhýbavá. V podstatě nevyvrátil podezření vyslovované opakovaně moderátorem pořadu, že tedy „některé zavedené reformy a jejich výsledky ČSSD prostě ponechá v platnosti, protože je to, pane redaktore, složité a nelze v tak krátké době vše vracet hned zpět…“
Jiná vyjádření ze strany např. stínového ministra financí ČSSD J. Mládka na adresu „parazitujících živnostníků“ byla zafungováním podprahového vědomí. Co naplat, že okamžitě, po negativních reakcích na tato slova následovala omluva předsedy ČSSD B. Sobotky i samotného stínového mistra J. Mládka. Bylo to prostě řečeno. Dokonce se domnívám, že omluva sice padla, ale vyslovené o živnostnících jako parazitech ve vědomí některých lidí z ČSSD žijí dále (a mohu dodat, že i v KSČM, vždyť Mládek s některými z jejích zástupců z vedení řadu věcí konzultuje).
Jedním z mála naplněných očekávání byla zřejmě ta na straně právě M. Zemana. Deklaroval veřejně svou „lásku a přátelství“ k ČSSD jako straně, kde jako předseda působil a za níž vedl vládu ČR. Jeho slova na adresu předsjezdových komentářů médií, že bude ČSSD rozkládat, byla zřejmě mistrnou zástěrkou obsahu podvědomí. M. Zeman prohlásil - "Přátelé, proč bych to dělal? Proč bych rozkládal socdem? Přeji ČSSD, aby byla opravdu stranou přítelkyň a přátel a nabízím jí svoje vlastní přátelství,“ Jak však zkušenosti s osobou M. Zemana známé médiím i veřejnosti potvrzují, za jeho slovy bývá až příliš často jiný obsah a vládne jím řada běsů. Nedivím se, že mezi těmi, kdo neodměnil prezidenta Zemana potleskem ve stoje, ale jen v sedě, byl J. Dienstbier. Zřejmě i jemu, jako kdysi mně, a dalším zněla tragikomicky jeho další slova – „nebezpečím závistivé malosti, která, jakmile se v jejím okolí vynoří výraznější osobnost, udělá vše pro to, aby tuto osobnost zadupala do země a nahradila ji šedivým průměrem, který sice ničemu nevadí, ale taky ničemu neprospívá“. Ano, šedivý průměr na sjezdu ČSSD zadupal do země výraznou osobnost a ve své malosti se jí bude nyní marně snažit nahradit sám. Uvidíme, jak skupiny občanů, které na sebe, a tím i ČSSD, J. Dienstbier vázal a dokázal je jako voliče ČSSD přivést, budou nyní „úspěšně“ sanovat „osvědčení partajní a věčně populističtí borci“ typu Škromacha, zmíněného Mládka, Benešové, Foldyny nebo třeba J. Palase, který jako senátor za ČSSD je nyní členem senátorského „Klubu SPOZ + Severočech + KSČM“ a dle webu Senátu P ČR údajně neznámé politické příslušnosti. Ale co, pragmatismus prezidenta M. Zemana se nyní projevuje v celé své kráse. Již mu nevadí nějací přeběhlíci či nějaké nevýznamné menší politické subjekty. Svou účelově vytvořenou Stranu práv občanů – Zemanovce na sociálnědemokratickém sjezdu doslova „zasklil“, čehož si kupodivu všimli i někteří komentátoři. Mouřenín splnil svou roli a nyní bude čekat na ránu z milosti. Třeba ale z Hradu přijde pomocná ruka, od nového kancléře, který nemusí být úředníkem bez politické příslušnosti, ale jen bez funkce, byť svým předchůdcům Havlovi a zejména Klausovi tuto skutečnost M. Zeman vyčetl mnohokrát. Inu, řeč se mluví a politika teče…..
Dosavadní vývoj po přímé prezidentské volbě, a to jak se vyjadřují někteří politici nejen zleva, ale i zprava potvrdil, že setrvávání řady z nich v PS či Senátu již více než deset let (jsou případy že i dvě desítky let) nesvědčí jejich psychice. Zejména pak vnímání reality života opravdu „obyčejných“ občanů, zaměstnanců, živnostníků, samoživitelů či seniorů je jim na hony vzdálené. Absenci jejich osobního prožitku s takovou realitou nemůže v žádném případě nahradit její poznávání prostřednictvím zkreslených, neúplných informací svého asistentského zázemí, většinou však zřejmě dokonce jen z informací, komentářů nebo zpráv z médií. A někteří z různých úkrytů na Vysočině, na Slapech, v Alpách, v orgánech EU, Tichomoří či jiných zajímavých vnitrostátních i zahraničních destinacích, kde se nejen jejich tělesná schránka a vědomí, nevím jak podvědomí, relaxují.
Vlastimil Balín, tuzemský občan-volič (jak koho a jak kdy…)
