Musel jsem vstoupit do debaty a připomenout všem aktérům, že by raději měli řešit konkrétní dopady amnestie.
Jednání bylo pochopitelně vyhrocené, ale soudím, že místo toho, abychom řešili konkrétní oběti trestných činů, kvůli kterým v zásadě celá ta hysterie ohledně amnestie vznikla, se debata přesunula do naprosto žabomyší války o to, jestli má větší pravdu ten či onen politik.
Měli bychom se vrátit k podstatě věci. A tou je to, že především v krajích, kde je vysoká míra nezaměstnanosti, v krajích, kde je větší míra chudoby, v krajích, kde je bohužel vyšší míra kriminality než je průměr České republiky, amnestie přinesla zásadní vyhrocení bezpečnostní situace.
Z tohoto hlediska, když už bych měl být osobní, je větší selhání ne na ministru spravedlnosti, ale na ministru vnitra, který v tomto směru nezareagoval, nezajistil koordinaci státního rozpočtu, posílení rozpočtu Policie České republiky na víceslužby tak, aby Policie ČR mohla chránit především v těch oblastech, kde se dalo předpokládat, že vzniknou větší bezpečnostní problémy se zajištěním bezpečnosti občanů České republiky.
To, že docházelo po amnestii k loupežným přepadením i za bílého dne, především kupř. v Moravskoslezském kraji nebo v Ústeckém kraji nebo v Karlovarském kraji, je nabíledni. Nicméně je naprostý nesmysl se tvářit, že toto je spor ministra spravedlnosti, premiéra a prezidenta. Toto je opakované a mnohé selhání především ministra vnitra v tom, jakým způsobem se řídí bezpečnost tohoto státu. A samozřejmě je tady i otázka nejenom vlastní bezpečnosti a mimořádných bezpečnostních opatření, ale i vůbec koncepčního přístupu, jak vláda na amnestii měla reagovat.
I dnes, když si tady povídáme více o odpovědnosti prezidenta a ministra spravedlnosti a méně řešíme tu obsahovou stránku věci, tak je dobré připomenout to, že zde sedíme po pěti měsících od té doby, co se tato události stala. A že vláda mohla postupovat výrazně rychleji, než postupovala. A příkladem toho je, že Věci veřejné už mají několik měsíců zaparkovaný, vládou odmítnutý návrh novely, která přesně v tomto duchu v zásadě ve shodě s vládou řeší to, co dnes vláda zde předkládá.
Jaký je rozdíl mezi tím, co předložily Věci veřejné, a mezi tím, co předložila vláda? Ten elementární rozdíl je v tom, že vláda říká - když jste postižení, nemusíte platit soudní poplatky. Ano, to je skvělé. A i proto musíme panu ministrovi poděkovat a Věci veřejné musí takovýto návrh jednoznačně podpořit.
Co je však ale smutné, je to, že ony soudní poplatky jsou jen minoritní část nákladů, které občan má v tomto zásadním sporu o získání nároků, které objektivně má právo získat. Jsou to především náklady na advokáty, které jsou mnohonásobně vyšší než náklady na soudní poplatky. Jinými slovy řečeno, pokud babička, dědeček, manželka, která v rámci rozvodového řízení atd. se chce dostat ke svým penězům, tak to, že nemusí zaplatit soudní poplatky, zdaleka není ten největší limit, který jí brání v tom, aby se ke svým penězům reálně dostala. Musí si najmout advokáta, který ji bude stát minimálně nějakých třicet čtyřicet tisíc. A těch třicet čtyřicet tisíc jsou při příjmech, které v tu chvíli konkrétní jednotlivec má, jednoznačně nedostupných pro takovouto osobu.
Právě z toho důvodu Věci veřejné přijaly návrh nikoliv svůj, ale návrh Šalamouna, základního spolku, uznávaného v České republice, jako spolek, který se zabývá obětmi trestných činů, a který má v tomto směru vysokou míru autority včetně toho, že šéf tohoto spolku John Bok byl navrhován řadou koaličních poslanců na funkci ombudsmana. Šalamouni navrhovali to, aby tak jako v případě trestných činů měly právo i tyto oběti na zastoupení ex offo, tzn., aby jim byl dán právník zdarma na náklady státu k dispozici.
Připomínám, že vzhledem k tomu, že v tomto směru když se vedou takováto trestní řízení, a v rámci amnestie dochází k tomu, že nárok je zpochybněn a musí být touto samostatnou právní cestou vymáhán, mají vysokou šanci na úspěch, a v tomto směru lze tedy předpokládat, že náklady na advokáty by mohly být státem uhrazeny ze státního rozpočtu v rámci i ex offo zastupování.
Přesto tento návrh vláda odmítá. K návrhu Věcí veřejných zaujala vláda negativní stanovisko, a dá se říci, že oproti návrhu Šalamouna, potažmo Věcí veřejných, jde o výrazně šťastnější návrh, než dnes zde projednáváme.
Proto si vás dovoluji upozornit na to, že v Poslanecké sněmovně je zaparkován tento návrh Věcí veřejných, a je smutné, že tento návrh vlády je projednáván bez toho, aby bylo vyjádření Poslanecké sněmovny k tomu návrhu Věcí veřejných.
