11.07.2013 9:20:00
Konec? A čeho?
Nikdy jsem si na rozdělení politického spektra ve smyslu pravice a levice úplně nezvykla.
Do politiky jsem vstupovala jako nestranická odbornice, kterou premiér Josef Tošovský pověřil řízením resortu zdravotnictví. Neměla jsem za sebou ani politickou ani sponzorskou lobby, přesto se mi – troufám si říci – podařilo prosadit řadu věcí, včetně položení základů celonárodního systému koordinované péče. Až v senátu, kam jsem byla zvolena jako bezpartijní, jsem se rozhodla vstoupit do KDU-ČSL. S respektem k lidské svobodě a pravidlům tržní ekonomiky, tedy údajně pravicovým hodnotám, ale také k lidské důstojnosti a solidaritě s potřebnými, tedy prý typicky levicovým tématům. Ve skutečnosti je ale považuji za hodnoty evropské civilizace a nevidím důvod, proč bych je měla kvůli zasedacímu pořádku z konce osmnáctého století oddělovat.
Myslím si, že podobný náhled má i řada dalších politiků – nejen z řad KDU-ČSL, která tak přirozeně v minulosti dokázala najít prostor pro prosazování svého programu v tzv. levicových i pravicových koaličních vládách. Stejně jako v jiných kabinetech svou účast odmítla. A všimněte si, prosím, jak komplikované je pro komentátory s ryze pravo-levým viděním politického spektra vysvětlování této skutečnosti, jakož i samotné zařazování lidovců do příslušné škály. Dovoluji si upozornit, že ji politologové a ekonomové zpochybnili již v minulém století na opačném příkladu, totiž na fašismu a nacismu, které například podle Augusta von Hayeka nepramení z ideologického tábora krajní pravice, ale krajní levice.
To, co by mělo v české politice skončit, není pravice či levice, respektive vládní či opoziční strany - ty jsou pro parlamentní demokracii a vzájemnou kontrolu nakládání s mocí dokonce nezbytné, ale musí skončit vliv kmotrů. Ten ovšem není autentickým plodem pravice či levice, ale plodem opoziční smlouvy, která vzájemný politický dohled a kontrolu moci vyautovala zákulisními dohodami o nedotknutelných sférách mocenského vlivu. O tom, že si opoziční establishment a bohužel i celá společnost rychle zvykla na udělování pašaliků výměnou za názorovou pružnost toho či onoho politika, což nakonec (nebo konečně?) vedlo i k pádu vlády, jsem již psala. Pohříchu nemám pocit, že metoda sestavení vlády přátel Miloše Zemana je zárukou, že tento normalizovaný nástroj politické hry ze Strakovy akademie zmizí. V případě některých ministrů se naopak objevuje podezření, že post získali spíš za „agilitu“ než „abilitu“.
Dnes prezidentem potvrzená vláda Jiřího Rusnoka je zvláštní koláží: jsou v ní lidé skutečně odborně erudovaní a bez politických ambicí, ale také lidé spíš známí než znalí a lidé se zjevnými aktuálními politickými ambicemi. Čtenáře mých blogů nepřekvapí, že jako prezidentská kandidátka, která dbala na transparentnost a zákonnost financování předvolební kampaně, se těžko srovnávám s angažmá soupeřů, kteří při ní nedodrželi ani názorový, a ani právní rámec. To totiž nevypovídá jen o nich, ale i o těch, kteří jednoho z nich s vědomím jeho provázanosti se sponzory uvádějí do funkce správce státní pokladny. Tmelem nesourodé ministerské skupiny, zdá se, je především loajalita vůči tandemu Jiří Rusnok – Miloš Zeman.
Z toho pro naši demokracii pramení klíčová otázka: je-li demokraticky zvolený poslanec odpovědný voličům a je-li demokraticky jmenovaná vláda odpovědná poslancům, komu bude odpovědný kabinet uvedený prezidentem do úřadu vlády bez ohledu na výsledky posledních voleb a proti vůli Poslanecké sněmovny? Jak známo: prezident sám je ústavně neodpovědný.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
