Dokonce se objevila snaha dnešních zákonodárců o změnu ústavy.  Jen podotýkám, že jsou to ti samí zákonodárci, kteří prosadili přímou volbu prezidenta. I tehdy to byl zásah, který měl politikům přinést body u voličů, nepromyšlený, bez všech konsekvencí, které s tím měly následovat, pokud taková volba má opravdu být. Což je nadále otázka, ale hlavně pro ústavní právníky, kteří by měli posoudit a analyzovat parlamentní republiku, a k tomu vhodný volební systém do všech funkcí, od starostů a zastupitelů obcí až k volbě prezidenta.

Neúspěšný prezidentský kandidát již úplně propadl hysterii a rozhodl se srovnávat stav dnešní s lety 1933 v Německu a 1948 v Československu. Jeden s poslanců, tzv. ekonomický expert, zabředl do antisemitismu. Nejsem fanouškem této vlády, ale nelze panu prezidentovi diktovat, koho bude jmenovat. Prezident se chová tak, jak mu Ústava ČR ukládá. Važme si ústavy, kterou máme a přestaňme do ní zkoušet zasahovat vždy, když máme pocit, že se nám to hodí. Zkusme si vzít příklad ze zemí, kde je ústava platná již staletí a funguje. Třeba s některými problémy, ale ty si vždy přivodíme sami, ať již tím, koho si zvolíme, nebo také tím, jaký vybereme systém, který se k nám prostě jen někdy otočil zády. Jako politici chceme prosazovat platné zákony, ale sami se jimi nechceme řídit. Nabádáme lidi k slušnosti a ohleduplnosti, ale sami se někdy chováme tak, že rozum zůstává stát. Pracujme a prosazujme to, o čem jsme přesvědčeni, že pomůže naší zemi. S takovým programem pojďme do voleb a utkejme se v nich. Není ostuda prohrát, ostudou je chovat se jak malé dítě, kterému berou hračky. Ostudou je, když místo o program jde o osoby, o jména, kdy neumíme naslouchat, ale jen hlasitě křičet a k tomu bez argumentů. Protože ústavní zvyklost i duch ústavy, to argumenty opravdu nejsou.  A navíc pak vyvstává otázka, o co vlastně jde a co vše zůstalo ještě voličům utajeno.  

Jan Gabriel, 

pověřený vedením ODS Praha 11