České školy bez hranic (ČSBH), jak se oficiálně nazývají, v　současné době vzdělávají 1　400 dětí. Jsou to malí ambasadoři, kteří šíří znalost o České republice ve svých školách či sportovním prostředí. Organizátoři a pedagogové těchto vzdělávacích institucí odvádějí úžasnou práci. V　často provizorních podmínkách dokáží děti motivovat natolik, že o víkendu chodí na výuku českého jazyka a vlastivědy. A chodí rády. Nejedná se o malé skupinky, v　některých městech, v　Londýně či Frankfurtu, čítají kolem 150 dětí. A to už je i v　českých poměrech středně velká škola.

ČSBH si zaslouží nejenom naše uznání, ale i podporu. Proto jsem připravila novelu školského zákona, která jim dává jasnou pozici v　českém vzdělávacím systému, finanční předvídatelnost a garanci finančního příspěvku. Toto jsou největší slabiny a omezení, se kterými se ČSBH potýkaly. Je to zcela konkrétní a měřitelný přínos pro jejich rozvoj.

Novelu, která na podzim půjde do 1.čtení, jsem představila na konferenci ČSBH, která se koná už popáté v Praze. Nejedná se ovšem jenom o samo vzdělávání. Lidé rozeseti po celém světě,ovládající češtinu slovem i písem a disponující hlubokou znalostí České republiky, jsou potenciální partneři exportérů výrobků i služeb či kulturního dědictví. Posilování češtiny a České republiky má mnoho synergických efektů. Investice do Českých škol bez hranic je investice do budoucnosti, investice do prosperity České republiky.