Pane starosto, náchodské radnici se pod vaším vedením daří
úspěšně prosazovat pravidlo „dvakrát a dost“ ve vztahu k problémovým
uživatelům obecních bytů. To jistě není jednoduché, takto nekompromisně
uplatňovat pravidla v oblasti, kde lidé často spoléhají na to, že město
jako vlastník obecního bytového fondu snadněji přimhouří oči, než
například soukromý vlastník…
To máte určitě pravdu. Někteří
lidé v minulosti spoléhali na to, že město jako pronajímatel nedokáže
být efektivní ve výběru nájemného. Důraz však kladu na slovní spojení
někteří lidé. To, že bydlíte v městském bytě, z vás nedělá automaticky
problémového nájemníka. Většina nájemníků si vždy plnila svoje
povinnosti. Bohužel, existovala však i jiná skupina, která snahu radnice
vybírat nájemné brala jako hru. My jsme jim ukázali, že takovou hru
nemohou vyhrát a hrozí jim vystěhování, pokud svoje závazky vůči městu
nebudou plnit. Jednou budete dlužit? Dobře, dostanete druhou šanci.
Znovu se stanete dlužníky? Potom je zde nulová tolerance. Městská
pokladna je veřejným rozpočtem, ze kterého platíme údržbu bytového
fondu. Pokud necháme bydlet dlužníka, poškozujeme tento veřejný
rozpočet.
Máte nějakou „kuchařku“ pro další
samosprávy, které by chtěly pokračovat v podobném tažení proti
neplatičům za užívání obecních bytů?
Pokud už chce radnice
takto postupovat, musí v prvé řadě získat veřejnou podporu i souhlas
všech subjektů v rámci městské rady i městského zastupitelstva. Musíte
mít odvahu i spojence. Prostě se musíte být schopni o svoje politické
partnery i občany opřít, když celý systém spustíte. Reakce totiž
přichází velmi brzy. Přijde osočení z nedostatku tolerance a humanity.
Jste horší než král Herodes, co měl spadeno na nemluvňátka. Ale lidé,
kteří vás takto osočují a napadají, nejsou ani nemluvňátka ani
neviňátka. Oni dobře věděli, že porušují pravidla, zatímco ostatní řádně
platili. Ale procházelo jim to. Stal se z toho otravný zvyk, že město
se domáhá z péčí řádného hospodáře peněz za nájemné. A celkový dluh na
nájemném narůstal, objevovala se v něm stále stejná jména. Zjednodušeně
řečeno, malá skupina lidí vytvářela stále větší a větší dluh. Jakoby
existovalo nějaké zvykové právo, které tyto lidi chránilo. Možná bylo
jednodušší nad tím zavírat oči a říkat si, že jinak to nejde. Někdo
prostě dluží a někdo platí. Takový postoj je pro mě ovšem nepřijatelný.
Pravidlo „dvakrát a dost“ je do jisté míry represivní pravidlo. Vytváří současně s tím náchodská radnice i vlídnější nástroje?
(s
úsměvem) Myslíte, abychom jen nestrašili a nehrozili? Pochopitelně.
Příkladem může být zaměření se na problémové lokality města, které se
snažíme proměňovat a tím získávat zájem lidí o svoje okolí. V Náchodě
máme velké sídliště SUN. Podařilo se nám získat externí finanční zdroje
vně městského rozpočtu na zlepšení života v této lokalitě, na opravy
domů, sídlištní infrastruktury. Když se vám začne okolí vašeho domu
líbit, váš dům bude zateplen, vyměněna okna, začne se vám i tam, kam
jste chodil jen spát, líbit. Chcete tam zůstat, nechcete se stěhovat.
Základní podmínkou je, abyste platil nájemné. Když už mluvíte o
represivním pojetí pravidla „dvakrát a dost“, už samotné toto pravidlo
přináší pozitivní změny. Spravedlivým přístupem začínáte totiž
odbourávat bariéry mezi většinou a menšinami. Když lidé vidí, že radnice
postupuje ke všem stejně, začíná se měnit i myšlení lidí, kteří
v minulosti docela právem poukazovali na to, že nakonec bydlí všichni,
ti co neplatí, i ti, co platí. Snižuje se nesnášenlivost vůči jinému
etniku… Na straně druhé, mění se i neplatiči. Po takto důrazných
výstrahách i oni vidí, že čas klidného života na dluh je pryč a za
užívání bytu se musí řádně a včas platit.
Říkal jste vůči jinému etniku. Máte na mysli romské etnikum?
V současné
době se slovo romský snad ani nevyslovuje s normálním přízvukem… Někdo
ho říká šeptem, aby snad nebyl nařčen z nějakého rasizmu, jiný ho
vykřikuje a brunátní ve tváři s tím, že za všechno mohou Romové. Tyhle
dvě polarity jsou strašně nebezpečné, vytvářejí další napětí, nic neřeší
a pak to vše končí výbuchy emocí a těžkooděnci na ulicích. Přitom stačí
vrátit se k tomu, že zákony a pravidla měří všem stejným metrem. My
v městské radě prioritně nezkoumáme, zda ten či onen je Rom. Neděláme si
statistiku, kolik procent neplatičů je Romů. Zkoumáme, jestli má či
nemá nějaké závazky vůči městu, zda platí řádně a včas, zda platí za
odpady apod. Přistupujeme ke všem stejně spravedlivě. Dlužit jednou? To
se dá ještě omluvit. Dvakrát? Už ne… Tím, že posuzujeme každý případ
individuálně, mohu vyloučit, že bychom pravidlo „dvakrát a dost“ užili
příliš tvrdě vůči někomu, kdo by se dostal do této situace bez vlastního
přičinění a byl v krajně tíživé životní situaci vyvolané například
komplikacemi se zdravím atd. Samozřejmě, veřejnost vždy vnímala, že mezi
neplatiči Romové jsou. Takové vnímání určitě neprospělo vztahu většiny
s menšinou. Lidé toho mají dnes hodně. Život určitě není jednoduchý, a
když máte pocit, že na někoho asi doplácíte, že se někdo jiný nesnaží
jako vy a přesto se má dobře… Tohle roztáčí děsivou spirálu, která si
žije vlastním životem a hrozí výbuchem. Jak jsem již řekl, podle mě se
takové problémy dají řešit uplatněním spravedlivého přístupu a rovností
lidí vůči nejen právům, ale i povinnostem. A výjimečné případy
související se zdravím či obzvláště těžkou životní situací? To jsou jen
výjimky z tohoto pravidla.