Nejjednodušší by bylo napsat „protože jsou to nevyzrálé osobnosti, a většina z toho vyroste“. Ale to by byl vůči nastupující generaci faul, za který by se měl autor stydět. Možná to zní neuvěřitelně, ale potkala jsem totiž několik středoškoláků, kteří mají trestuhodné mezery ve znalostech dějin 20. století a jsou například značně překvapeni tím, že němečtí nacisté měli v plánu likvidaci našeho národa. Tady je na místě otázka: čí to je vina? Učitele, který jim to nedokázal sdělit? Anebo se studenti nedokázali pro nedávné dějiny nadchnout? Přitom to tak nemusí být!  Stačí, když si vzpomenu na svoje vynikající učitele, kteří mi ukázali své obory ne jako cosi nudného a nezáživného, ale jako fascinující svět, přímo nabádající k dalšímu poznání.

A kdo vytváří neblahé podmínky českého školství a české společnosti pro to, aby za katedrou takových osobnosti stále ubývalo, a aby vládla „blbá nálada“? Středoškoláci to nejsou.

A ještě jedna věc mne napadla. Tyhle volby stejně jako ty „dospělé“ pouze odrážejí atmosféru ve společnosti. Mladí lidé zkrátka vidí často ustarané a naštvané tváře svých rodičů a mají pocit, že je něco moc špatně. Tomu, co jsme tady za těch bezmála 25 let vybudovali, přitom příliš nevěří. A přirozeně rebelují a hledají alternativní cesty.

Ne – opravdu se nemohu na středoškoláky zlobit. Naší povinností je ukázat jim, že to není tak černé, jak si mnozí z nich myslí. A to co štve jich i nás, začít měnit.