Nejspíš v tom, že prokuratura ani policisté nejsou závislí na politicích jako v ČR, ale na občanech. Inu, přímá demokracie, to znamená například přímou volbu a odvolatelnost politiků a jejich osobní, hmotnou a trestní odpovědnost.
Než začneme uvažovat o tom, jaký politický systém je nejlepší pro nás osobně, ptejme se sami sebe, proč máme stát? Protože my tu nejsme kvůli státu, ale stát je tu pro nás. Aby nám za naše peníze co nejlépe zajistil to, co chceme - nějaké jistoty. Ať se tomu ušklíbá, kdo chce, jak chce, všichni chceme mít jistotu, že nás nikdo beztrestně nezabije, neokrade, že nás při úrazu nenechá okolí umřít na ulici a také, že když budeme bezmocní, že nás stát nenechá umřít hladem nebo mrazem.
Za tyhle bezpečnostní pojistky si platíme a udržujeme velkou pojišťovnu - stát. A protože si ji platíme my, tak také my musíme nejlépe rozhodnout, co za své peníze chceme.
Největší mýtus, a to ten nejméně prospěšný, je, že občané by neměli sami rozhodovat o daních. Pozoruhodné je, že tuhle očividnou hloupost dokážou ještě dnes tvrdit nejen politici, ale dokonce mnozí občané.
Daně můžou být různé: může to být forma výpalného, kdy poddaný platí feudálovi za to, že ho nechá žít a nesebere mu všechno. S takovým výpalným pak feudál, gangster nebo jiný lupič hospodaří pochopitelně zcela podle svojí libovůle. O výši výpalného, o výši krádeže nikdy nerozhoduje oběť, ale lupič.
V demokracii jsou daně příspěvkem občanů a firem do společné kasy na výdaje ve prospěch společnosti, státu, případně potřebných jednotlivců, kterými se míní lidé bezmocní (nikoli všemocní).
O výši příspěvku ze svého do společného rozhodují svobodní občané sami. Posuďte sami, jaký systém panuje u nás - u vás, demokracie nebo kleptokratická, zlodějská diktatura?
Daně v demokracii - jak to funguje ve Švýcarsku
Abychom si ujasnili, jak to funguje v demokracii, posloužíme příkladem ze Švýcarska. Tam si roku 2001 v referendu odhlasovali ústavní zákon, který federální vládě přikazuje, aby v rámci hospodářského cyklu (pokles - oživení) hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, tedy bez dluhu. Peníze půjčené v době nouze (hospodářského poklesu) musí stát vrátit v čase růstu. Zatímco veřejný dluh států EU v letech 2005 až 2010 stoupl o 25 procent, Švýcarům naopak dluh o 25 procent klesl, přičemž krize samozřejmě neušetřila ani Švýcary a jen švýcarské banky přišly o miliardy franků.
Jaká je nejlepší výše daní?
Evropská unie včetně České republiky nezná jiný recept na díry v rozpočtu než zvyšování daní: zvyšují je socialisté i údajně pravicový Kalousek. Pravda, nedávno Švýcaři kvůli penzijní reformě daně, resp. DPH také zvýšili. Ovšem ne na 22 procent jako pravice v ČR, ale o 4 desetiny procenta, tj. pro Švýcarsko na téměř skandálních 8 procent. Tohle zvýšení je ovšem mimořádné a do roku 2017 se sazba zase musí vrátit na původní výši.
Švýcarsko má totiž stejně jako EU zákonem stanovený limit pro výši DPH. Nikoho asi nepřekvapí, že zatímco EU má limit pro MINIMÁLNÍ hranici základní sazby DPH (15%), Švýcaři mají naopak strop pro MAXIMÁLNÍ výši DPH (7,6%). Navíc v ústavě zakotvili ultimátum, které říká, že přímá federální daň smí být uvalena pouze do roku 2020.
Tak jako jinde, i ve Švýcarsku se kvůli krizi hlasovalo o mimořádném zdanění bohatých lidí s příjmem v přepočtu nad 400 000 korun měsíčně sazbou daně z příjmu ve výši 22 procent. Lidové referendum kupodivu bylo solidární a občané tak skandálně vysoké zdanění neschválili.
V čem to vězí?
To slovo solidární je důležité - občané se prostě shodli, že pokud mají na výběr, kdo si má utáhnout opasky (zda občané nebo vláda), bude to vláda. Občan občanovi byl bližší. Další věcí, kterou si vláda také nedovolí nijak zhoršit, jsou služby občanům. Přímá demokracie drží politiky ve velkém předklonu před občany, takže politici musí umět být maximálně efektivní -musí za minimum peněz odvádět maximum. Jinými slovy, sekretářky tam nemívají prezidentský plat a dálnice se tam nestaví za české peníze.
(z mojí knihy Umění přímé demokracie, která právě vyšla)
