Na poslance a poslankyně za KSČM se obrací řada voličů s požadavkem na řešení. Opakovaně poukazujeme na problém nedostatku některých léčiv. Jako jediní se nebojíme odhalit pozadí reexportu léčiv, jeho příčiny a souvislosti. Současně nabízíme účinná řešení.
Od roku 2008 je uplatňován nový systém regulace cen a úhrad léčiv. Parlament ČR přijal změnu v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 16. 01. 2007. Nový systém regulace cen a úhrad léčiv je založen na porovnání cen léků v zemích EU a porovnávání účinnosti léku se zaměnitelnými léky. Ceny léčiv nejsou napříč EU stejné. Úhrada léku se stanoví podle nejnižší ceny z EU pro nejméně nákladný lék v terapeutické skupině. Tímto tlakem na výrobce, kteří usilují o to, aby byl lék hrazen ze zdravotního pojištění, je dosahováno snížení výdajů za léčbu ze zdravotního pojištění. Výrobce, chce-li uspět v konkurenci s levnějším lékem, musí snižovat ceny vlastního léčivého přípravku na trhu v ČR. Ceny v jiných zemích ovšem nemění. A zde vzniká prostor pro únik léků pro české pacienty do zemí, které jsou ochotny za lék hradit nesmyslně více.
Rozdíly v cenách léčiv mezi jednotlivými zeměmi EU a jejich vlivem na dostupnost se zabývala analýza Generálního ředitelství vnitřních politik Evropské komise (2011). Co mimo jiné vyplynulo z analýzy? Rozdíly v cenách stejných léčiv, které jsou chráněny patentovou ochranou, jsou až v poměru 4:1. U generických léčiv mohou být rozdíly cen na farmaceutickém trhu ještě větší, viz analýza str. 12: „Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší cenou stejného generického léčiva používaného k léčbě hypertenze byl v jednom případě 16násobný (Kanavos a Cassonová, 2011, v tisku).“ Extrémně nízké ceny 1/3 léčiv a rozvinutost českého trhu s léčivy jsou atraktivním prostředím pro některé distributory. Namísto dodávek léčiv do českých lékáren zaměřují svoji aktivitu na okamžitý vývoz importovaných léčiv, s cílem dosáhnout enormního zisku. Z pohledu pacienta je výsledkem nedostupnost předepsaných léčiv. Nedostatek léčiv způsobený jejich paralelním prodejem mimo ČR se skutečně nevyhýbá žádné skupině pacientů. Problém s nedostupností léčiv potkává pacienty s hypertenzí, onkologické pacienty a mnohé další.
Jak významný je reexport léčiv v ČR?
Vývoj reexportu byl poprvé popsán v roce 2010, viz graf Dist_paradox v článku SÚKL. V tuzemských cenách představuje reexport objem 10-16 mld. Kč.
V cenách dovozních lze částku jen odhadnout. 2,5 násobek (25-40 mld. Kč) není úplnou utopií.
Porušují reexportéři zákon?
Nejprve se ptejme, jaké zákony se zabývají reexportem? Zákon o léčivech umožňuje reexport, jako legální formu nakládání s léčivy, pokud je zachována kvalita, účinnost a bezpečnost léku. Volný pohyb zboží je přeci jednou ze základních svobod EU.
Ochranou a stabilitou trhu z pohledu cen se zabývá zákon o cenách. § 1 odst. 1 zákona 526/1990 Sb. stanoví: „Zákon se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen "zboží") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz.“
Léky hrazené ze zdravotního pojištění podléhají cenové regulaci. Distributoři a lékárny tak nesmí překročit stanovené limity obchodní přirážky (cca 5-38 % z ceny výrobce). Zákon pamatuje na velmi vysoké pokuty pro subjekty, které poruší pravidla cenové regulace. Jak je tedy možné, že reexport léčiv rozkvétá, léky se pacientům nedostávají a cenové kontroly nezasáhnou?
Odpověď je snadná. Cenová regulace může být ovlivněna politicky. Jen tak si lze vysvětlit, proč mezi nejvýznamnější sponzory některých politických stran patří subjekty, které se zabývají reexportem léků. Viz článek v Medical Tribune.
Projekt důrazné kontroly cenových pravidel od výrobců léčiv přes distributory až po lékárny, viz sněmovní tisk 674/0 minulé Poslanecké sněmovny, který byl připraven v letech 2010-2011, byl v tichosti bývalým ministrem Hegerem odložen. Za poslední 2 roky stát neprovedl jedinou cenovou kontrolu napříč celým dodavatelským řetězcem!
Jak zajistit, aby pacienti měli svůj lék dostupný?
KSČM je připravena podpořit všechny iniciativy, kterými lze chránit potřeby českých pacientů a vyzývá všechny politické subjekty v Poslanecké sněmovně ke spolupráci. Mezi základní opatření patří nekompromisní cenová kontrola. Nesmí být nástrojem pro financování některých politických stran.
Tlak na ceny a úhrady léčiv nesmí být omezen v neprospěch pacientů a zdravotních pojišťoven. Nízké ceny a úhrady léků jsou nezbytné pro dostupnost léků.
Jen tak můžeme zajistit léčbu pro všechny pacienty s roztroušenou sklerózou, nádorovými nemocemi, diabetem a dalšími poruchami. Cenové výhody musí být využity doma, nikoliv pro reexport. Proto je nezbytné, aby se distributoři neúčastnili na cenových výhodách, které plynou z tlaku státu na ceny a úhrady.
Nástrojem jsou zvláštní smlouvy, přímo mezi výrobci léčiv a pojišťovnami. Budeme žádat, aby získané cenové výhody pro pacienty a pojišťovny, byly přísně kontrolovány správními radami zdravotních pojišťoven.
Lékárny by neměly být nadále odměňovány za dispenzaci léčiv (zhotovování a vydávání léčiv) podílem z obchodní přirážky. Lékárny jako zdravotnická zařízení by měly být odměňovány platbou za výkon. Tím by zcela odpadl dosavadní zájem více než 300 lékáren podílet se na reexportu.
V případech, kdy by hrozil akutní nedostatek léku, jenž je potřebný pro poskytování zdravotní péče, musí být uplatněn zákaz prodeje mimo hranice ČR.
Mgr. Soňa Marková
