Pravidelně ve tříletých intervalech publikuje OECD výsledky šetření PISA (Programme for international student assessment) a hodnocení znalostí patnáctiletých žáků v matematice, přírodních vědách a čtenářské gramotnosti.
Nyní jsou k dispozici výsledky z roku 2012. Oproti minulému šetření z roku 2009 si Česká republika mírně polepšila a cílí na průměrné výsledky zemí OECD.
Nicméně to není výsledek, se kterým bychom mohli být spokojeni.
Nedosahujeme totiž zdaleka výsledků, které byly naměřeny v roce 2003. Jakkoliv není možné z jednoho šetření - byť reprezentativního - dělat závěry, věřme, že je to trend, který bude v České republice pokračovat.
Co se vlastně změnilo od posledního měření z roku 2009? Bude těžké posoudit míru vlivu jednotlivých aktérů. Přesto se domnívám, že svoji roli sehrála politika konkurenceschopnosti minulé vlády, která prosazovala školství a vzdělávání jako svoji prioritu. Poslancům se podařilo uchovat koncepci státní maturity a minimálně část odborné i politické veřejnosti, ke které se počítám, prosazuje povinnou maturitní zkoušku z matematiky.
Doufejme, že i budoucí vládní politika bude klást na matematiku stejný důraz.
PISA nevnáší jen mírný optimismus do našeho vzdělávacího systému, ale také řadu otázek. Zůstávají totiž stále velké rozdíly nikoliv mezi žáky v jedné škole, ale mezi jednotlivými školami. Rozdíl je výrazně větší, než je průměr OECD. Ukazuje to na delší dobu kritizovaný fakt, že naše školství se diferencuje příliš brzy, už na základních školách. Způsobuje to například odliv 12 procent, místně až 30 procent dětí, které jdou na víceletá gymnázia. Náročnost a kvalita škol kolísá mnohem víc, než bychom si přáli a než by základní školství mělo připustit. Současně je alarmující, že Česká republika je na předposledním místě ze všech testovaných zemí v žebříčku spokojenosti dětí ve školách. Pouze něco málo přes 60 procent z nich odpovědělo, že má školu rádo.
Recepty na dobré školy mají tyto nejdůležitější ingredience. Motivované, zodpovědné učitele, kteří budou stejným způsobem vychovávat i děti. Pokud se jim podaří, aby děti škola více bavila, projeví se to také významně na jejich znalostech. Bez podpory rodičů se dobrá škola neobejde. Respekt k učitelům a kázeň ke škole patří. I to je faktor, který rozhoduje o tom, co si děti ze školy do života odnáší. Začít je třeba u pedagogických fakult.
Anna Putnová
poslankyně
