Odepisovat nás je předčasné

Ing. Jan Zahradil

Řekněme NE evropské federaci!

Že se ODS nachází v nejhlubší krizi za celou dobu své existence, bylo již napsáno i řečeno mnohokrát. Ti, kdo tuto rozhodující politickou sílu posledních více než dvaceti let nemají v lásce, by se přesto neměli radovat ani nás předčasně odepisovat. Jednak by každému demokratovi mělo být jasné, že vyprofilovanou liberálně-konzervativní stranu potřebuje každý politický systém. Jednak je zjevné, že v ODS se po volbách dalo do pohybu cosi, co slibuje naději do budoucna. A tento pohyb není někým uměle ordinován, jde zezdola, od členské základny, která je koneckonců tím nejcennějším "majetkem" ODS. Lidé, kteří věnovali z dobré vůle této politické straně spoustu vlastního času a energie, nemají teď chuť jen tak zahodit kus vlastního života.

Slyšel jsem za poslední týdny od řadových členů vějíř nejrůznějších názorů na budoucnost ODS. Některé realistické, některé radikální, některé třeba i naivní. Kdybych měl jmenovat pár společných průsečíků všech těchto názorů, vybral bych si nejspíš následující tři:

Za prvé, nepišme nové programy, to nás nezachrání, máme jich už dost, a kvalitních. Raději přesvědčme voliče, že jsme své programy schopni dodržet, když už to jednou slíbíme. Situace, kdy nás vlastní odpovědnost vedla k takovým ústupkům, že jsme nakonec ručili za chyby druhých, se nesmí opakovat.

Za druhé, skončeme už jednou provždy s "politickými podnikateli". Na všech úrovních nás musí reprezentovat slušní lidé s dobrou pověstí, kteří budou pro voliče zárukou důvěryhodnosti. Dobrá pověst je pro politika jedinečný sociální kapitál, který se těžko získává, nedá se koupit, ale lze o něj snadno přijít. Politika je ale v tomto nemilosrdná, je třeba s tím počítat.

Za třetí, opusťme zákopovou mentalitu, vymezující nás leckdy proti všemu a všem. Neznamená to slevovat z principů. Ano, stůjme si za svým – ale bez nepříjemné pověsti věčně do všech stran naježené partaje. Umění pozitivní komunikace není žádná slabost, je to v dnešním světě dovednost nezbytná k úspěchu.

V položkách na tomto pomyslném účtu by bylo možno dlouho pokračovat, nicméně podtrhne a sečte je lednový kongres ODS. Jsem přesvědčen, že to nebude účet před pomyslným odchodem, ale že nám po jeho vystavení zůstane čistý stůl a možnost nového začátku.

Větší respekt v Evropě než doma

Protože prvním symbolickým testem následujícího roku budou volby do Evropského parlamentu, ještě pár celkem optimistických slov k tomuto tématu. Zatímco na domácí scéně procházela v posledních letech ODS bolestivou krizí, bylo to pro ni paradoxně doposud to nejúspěšnější období, pokud šlo o schopnost prosadit se v mezinárodním prostředí a formulovat samostatnou evropskou politiku. Značka ODS se dnes těší mnohem většímu respektu v Evropě než doma.

Povedl se nám husarský kousek: místo toho, abychom byli trpěným přívěskem nějaké nadnárodní politické platformy, vytvořili jsme si svoji vlastní. Založit něco nového doslova z bodu nula není v Evropě s jejími setrvačnými a rigidními politickými tělesy a procesy nic jednoduchého a mnozí nám prorokovali brzký zánik. Nejen že se to nestalo, ale vidíme pravý opak. Naše aliance AECR (Evropští konzervativci a reformisté) a její parlamentní frakce ECR je dnes platformou těch stran a hnutí, která usilují o reformu EU a staví se proti federalizaci Evropy do podoby kvazistátního útvaru.

Pokračující systémová krize EU naznačuje, že tento reformní proud bude v příštích letech ještě sílit. Nejsem tak naivní, abych se domníval, že česká veřejnost vnímá subtilní rozdíly mezi evropskými stranickými strukturami nebo že přikládá přílišný význam postojům českých subjektů vůči EU. Volby do EP jsou však možností, jak naši realistickou evropskou politiku "prodat" voličům. Skutečností je, že právě zde byla ODS vždy konzistentní a nikam neuhýbala (viz například Nečasova vláda k fiskální či bankovní unii nebo k euru).

Ještě před deseti lety nám média a naši oponenti spílali do "euroskeptiků", teď se ukazuje, že jsme v mnohém měli pravdu. Naší politikou totiž není ani nekritický obdiv k evropské integraci, ani jednoduchý radikalismus `a la "vystupme z EU". Věřím, že i to bude hrát v pokusu o renesanci ODS právě v následujících měsících před eurovolbami důležitou roli.